Sněhová vlčice//Adventní kalendář\\2019

4.

Pohled Clarence

Ticho. Zase je to hnusný ticho. Stála jsem tak v pokoji a neslyšela nic jiného, než můj vlastní dech.

Najednou mě rozbolela hlava a já spadla na kolena. Pevně jsem k sobě přitiskla oční víčka a chytila se za hlavu.

,,Zachraň..... Zachraň je, Clarence. Jestli to neuděláš ty, čeká je zkáza, kterou si zajistí sami. Jen ty je můžeš zachránit, jen ty jim můžeš pomoci. Zachraň údolí Soumraku před zkázou, kterou jinak zaviní dva sebestřední alfové. Musíš, Clarence..."

Hlava mě přestala bolest. Nesnášela jsem ty vidiny.
Pomalu jsem se postavila a sedla si na postel ve chvíli, kdy do místnosti vešel mladík.
Zvedla jsem k němu zrak a on dokulhal k mé posteli a posadil se na postel.
,,Jsem Simon." Představil se. ,,Clarence." Usmála jsem se.
,,To tě takhle zřídili v tomhle boji?" Zeptala jsem se opatrně a on přikývl. ,,To je mi líto." Dodala jsem.
,,Takový už je úděl bojovníků." Pousmál se. ,,Rád za svou smečku bojuju." Řekl ještě.
,,A zhola zbytečně." Řekla jsem spíš sama pro sebe.

,,Proč jsi zamnou přišel?" Zeptala jsem se po chvíli. ,,Zajímalo mě, jak vypadá dívka, jenž má ve vlčí podobě srst bílou jako sníh a oči modré jako safíry." Odpověděl.
Pak sebou lehce cukl a otočil hlavu ke dveřím. ,,Musím jít, má družka mě volá." Pomalu vstal z postele.
,,Máš družku?" Zeptala jsem se překvapeně. ,,Ano. Já jí našel poměrně brzy, než ostatní vlci ze smečky, ale jsem za to rád, protože Lis miluju." Usmál se. ,,Přeju ti to. Děkuju za návštěvu, Simone." Řekla jsem a on kývl a odešel.

Po chvíli do pokoje znovu vešel alfa. Vstala jsem, abych byla na jeho úrovni, přestože byl o dost vyšší, než já.
Zastavil přímo přede mnou a své čisté šedivé oči upřel do mých hnědých. Jeho vlasy se v paprscích zapadajícího slunce, které prosvítalo skrze okno, leskly jako stříbro.

,,Řekneš mi o sobě něco dalšího?" Zeptal se hrubým hlasem. ,,Kolik ti je?" Dodal. ,,Jednadvacet. A tobě, Alfo?" Zeptala jsem se škádlivě. ,,Čtyřiadvacet." Odpověděl popravdě.

,,Chci vědět, kdo jsi, a kde ses tady vzala." Jeho hlas byl hrubý a autoritativní. ,,Chtít můžeš." Odsekla jsem hravě.
Jeho oči se však změnili na jantarové, vlčí a hrubě mě přirazil ke zdi.
,,Jsi v hierarchii níž, než já. Jsem alfa, takže mi už přestaň odporovat!" Zavrčel. ,,A to víš jak? Že jsi víš, než já?" Zeptala jsem se naštvaně. ,,Cítím to z tebe." Odsekl.
Kdyby tak věděl...

,,Nic ti říkat nebudu!" Zavrčela jsem a oči se mi změnili na modré.....safírové, vlčí.
Jeho stisk na mých zápěstích zesílil a mě to začalo bolest. Vytrhla jsem mu ruce a utekla k oknu. Ruce jsem si promnula.

,,Špatně se ti chodilo a hlava tě bolela proto, že jsi byla příliš dlouho ve vlčí podobě." Řekl konečně vysvětlení, které dávalo smysl.

,,A teď mi řekni všechno, co chci vědět." Dodal.
,,Jsi idiot, Diego!" Odsekla jsem a odešla z pokoje. Seběhla jsem schody a došla k hlavním dveřím. Vzala jsem si nějaký kabát, boty a otevřela jsem dveře.
,,Vrať se, Clarence!" Taky seběhl schody. ,,Stůj! Teď mě necháš odejít! A až se nebudeš chovat jako ten největší kretén, vrátím se. Zatím se měj, ty surovče!" Zavrčela jsem a vyšla ven.

,,Jestli jdeš za Richardem, to je ten druhý alfa kterýho jsi včera na té mýtině chytila za ruku, tak to bych nedělal. Já jsem oproti němu milejší....každý je oproti němu milejší. A to i sériový vrah, co zabíjí koťátka." Řekl a já se otočila jeho směrem. ,,Cože?" Zeptala jsem se a usmála se. ,,Koťátka?" Povytáhla jsem obočí. ,,Jo, koťátka." Přitakal. ,,Jsi divnej." Dodala jsem a bosýma nohama vstoupila na ledový sníh. Studělo to, fakt hodně. Ale já se na něj naštvala, protože byl moc surovej.

A tak jsem se po zmrzlé zemi rozeběhla k lesu. ,,Doktor mé smečky taky říkal, že se nějakou dobu nebudeš moct měnit na vlka, protože jsi v podobě vlka byla moc dlouho." Zavolal zamnou ještě a já se otočila. Ale on už zavřel dveře.

Povzdechla jsem si a z pusy mi vyšel obláček páry. Nohy mě strašně studěly, tak jsem si nandala boty a rozešla se dál lesem.

Překročila jsem území Diega, přešla mýtinu, nebo pro obě smečky bojiště, které nepatřilo smečce ani jedné.
Pak jsem opatrně vstoupila na Richardovo území a pomalu se rozešla po sněhu.
Diego nejspíš nelhal a Richard bude namyšlenej parchant, který sotva ví, co je slitování. A přesto jsem si přála poznat i jeho.

Chvíli jsem šla, než přede mnou zastavili dva vlci, hlídkaři a zavrčeli.
,,Chci za vaším alfou." Řekla jsem a jejich vrčení ustalo. Jak se náš alfa jmenuje? Ozval se jeden z nich přes vlčí komunikaci. ,,Richard." Odpověděla jsem a oni se po sobě podívali. ,,Zaveďte mě za ním." Řekla jsem naprosto beze strachu, přestože jsem se někde hluboko uvnitř bála.....bála jsem se, co je Richard zač.