Je dvanáct, nepůjdeme spát? Sedím, zabalený.. do osušky ani se nepohnu. Mé vlasy jsou mokré a stéká z nich voda. V krbu praská oheň a já to sleduju....
Jeho hlas jako by přicházel z dálky.....Začal mi sušit vlasy.
Praskání polen v krbu mě trochu uklidnila ale to přece není možné.... Myslel jsem že to byli jenom kecy. Zítra mám narozeniny půjdu do tělocvičny protože budu zase sám.....
Kecy kecy a já věřil že by nic takového nepodnikl. Nech to Coline já si to vysuším sám. Myslíš? Jeho hlas byl bez barvy. To je myslím moje práce ne? Vzdychl jsem a dál jsem seděl.
Najednou jsem se prudce otočil a koukal mu hluboko do očí. Ta role víš co znamená? On povytahl obočí. A copak copak..... Zamýšlená princezna se probudila.
Položil ručník na křeslo a šel k baru. Slyším křišťálové sklenice.... Nic se nikdy nezmění. Přišel ke mě a díval se do krbu. V ruce sklenku kde byl žlutý mok a plavoucí ledy. Dal sem si nohy k sobě a objal je rukama. Přišel ke mě jeho vůně D. C. byla omamujicí.
Víš princezno vše něco stojí zde jak dobře víš. Tak nazdraví!!!
Jeho tón byl zvláštní. Nemohl jsme si vzpomenout kdy jsem to slyšel naposledy asi moc dávno.
Neříkej mi tak to se mi nelíbí. A ten Tučňák je odporný! Vyhrkl jsem ani nevím jak.
Chvíli se mi díval do obličeje. Hm nelíbí se ti má nová role. Nelíbí se ti že odjedu že?! Nic se ti nelíbí....Najednou jeho hezký obličej přejel úšklebek.
Jdu spát zlato jsem unaven. Dal mě lehký polibek na čelo. Slyším jak pokládá sklenku na stůl a bouchnutí dveří. V mé hlavě zvoní poplach je to jako horečka která tě spaluje. Něco se stalo. On tě miluje! Řekl to Shannon. Do Pr.... Kouknu znovu do krbu kde polena hoří. Přejedu si rukou vlasy jsou už skoro suché. Vezmu si svůj pramen vlasů a prstama ho kroutí. Musím přemýšlet ale kde začít? Vstanu a vezmu si mandarinku z mísy na stole. Pomalu ji loupu, šlupky padají na stůl.....
Co se stalo v poslední době?!
A najednou mě polil studený pot. Mandarinka a její sladká šťáva zmizela. Chytl jsem se za hlavu.... Jedním skokem jsem byl v naší ložnici.
Ležel a asi už spal protože kniha básní ležela na nočním stolku.
Coline? Slyšíš? Zašeptal jsem a lehls si vedle něho.
Jo slyším. Řekl tiše. Lásko cos to udělal? Chytl mě za paži. Udělal jsem to co bylo za potřebí. To je vše.
Zde platí pravidlo něco za něco Jarede.
Já bych to přece zvládl. Řeknu hlasem který prozradil moji úzkost.
Ne nezvládl bys to jsem si naprosto jist. Podíval se mi do očí. Bylo to jako pohlazení.
Hraju si s prstama s jeho vlasy. Ty si myslíš že nejsem tak dobrý herec?
Mrkl na mě a ukazováčkem přejel mou tvář. Vůbec ne to si nemyslím a víš to dobře. Prostě podepsals a já si to rozmyslel. Zítra odpoledne odletím do Londýna a po Novém Roce se na chvíli vrátím ok?
Objal jsme ho ten člověk mě jednou opravdu zblazní...... Coline poletíme do nebe? Pokračování.
YOU ARE READING
C. J. Farrelleto kniha 12
FanfictionDen, týden, měsíc a rok. A my jsme zde a vy dva to víte.