C. J. Farrelleto kniha 12

Barvy 🎨 51.

Zrovna jedu ze studia. Trochu unavený ale šťastný. Za dva týdny budu v Londýně. Mrknu se na sedadla a  v zadu jsou  mé desky. Potřebuji klid a soustředit se to je hlavní. Vyfouknu kouř z cigarety. Měl bych s tím přestat. Ale prostě nemůžu. Vyhodím nedopalek z okna.
Sáhnu mezi sedadla a vytáhnu Aktovku, zaparkuji na nejbližším parkingu. To je moje opravdová práce to jsou peníze!
Tak se na to rychle podívám. Kolik to dělá nový Joker? Ten scénář byl přece úplný vynález! Sláva jedním slovem není nic co tento film zažil a ještě zažije. Vytáhnu desky dostaneme Oscar? Ha ha ha začnu se smát. Mé oči mají divný lesk. Úšklebek jsem přece Tučniak, lidi třeste se!!!! Ha ha ha.... Vycením zuby do zrcadka v autě. Jsem velký hráč. Ta role mi ale padne. Tak dost! Napomenu se nastartuji auto a hurá k Ellen!
Dnes mám lítání po úřadech. V ruce kelímek čaje s citrónem. Bolí mě nohy tak mám pantofle.
Kde mám klíče... Zapoměl jsem klíče v Coffee to snad není možné! Hlava dubová...
Rychle vypiju čaj a kelímek vyhodím do odpadového koše.
Tohle zapoměls? Rychle sem se otočil. Stál tam on a usmíval se na jednom prstu točil dokola mé klíče.
Ten úsměv bude jednou má smrt.
Podal mi rychle ty klíče. Co ty tady? Usmál jsem se taky na něho.
Tak šel jsem se projít a potom pro kávu a hledali tě kvůli tim klíčům tak... Pokrčil rameny. Mrkl na mě jdi do auta druhou stranou a  zmizel jako duch.
Obešel jsem auto a blesk.. Paparazzi zas ti...... Jak to věděl?! Je plný mystiky. Nevšímám si jich ať mi vylezou na záda. Přimhouřím oči aby blesky fotoaparátu mě neoslniovali a vidím ho v dálce jak odchází. Cejtím se jako on by byl někdo cizý v našem městě.

Konečně jsem si sedl do auta. Musím si s ním promluvit jak to vše bylo s tou rolí? Nasadím si sluneční brýle. Přejedu si jazykem suché rty. Můj mozek pracuje na sto obrátek.
Ale co když dělám chybu. Bratr říkal..... Vzal tučňáka za mě?
Jedu po hlavní silnici je ohromný provoz. Nad hlavou mám palmy.
Připomínají vojáci v řadě. Jsou to jenom kecy přece by to nikdy neudělal. Jsme přeci....
Prostě zlí jazyky to je vše. Ale ani jedna myšlenka ho nenapadla že i on je nemocný a možná víc než on sám.
Zrcátko v autě kde se odrážel San Feliz. Hlavu vzhůru! Aktovka a deštník. A jde se na to!
Měl jsem výbornou náladu a takový pocit že opravdu vše dokážu prostě sílu v duši. Otevřu dveře a mé myšlenky utíkali k teplé koupeli, vana plná voňavé pěny a relax. Trocha klasický muziky by neuškodila.
Otevřel jsem venkovní dveře  můj pohled přejel po záhonu květin kontroluju jestli přišel zahradník. Vše ok jsem pedant a vím to ale člověk musí být takový.
Položím aktovku na zem a sundám si boty abych si vzal pantofle. Hezký odpoledne! Slyším za mými zády jeho hlas. Otočím se a vidím ho na konci chodby, stojí opřen o béžovou stěnu. Trochu mě to překvapilo proto že jsem neviděl jeho auto venku zaparkované. Nedal jsem na sobě nic znát.
Hezký odpoledne i tobě. Copak nejels ještě do hor? Můj hlas je neutrální a úsměv vřelý jsem přece dobrý herec.
Mám ještě čas, prostě jsem tě chtěl vidět. To je vše. Přišel ke mě a objal mě, polibek byl tak já být. Skoumám jeho obličej z blízkosti. Trochu unavený a v očích má otázku. Pohladím ho po dlouhých krásných vlasech. Dotkli jsme se našími čeli. Zašeptal jsem víš že se připravuji na novou roli a potřebuji klid. Tak ven s tím co chceš! Poslední věta byla mrazivá, trochu mě samotného překvapila. Pokračujeme