Cigareta v popelníku dohořívala. Papíry a papíry nekonečné stohy. Vedle leží program TIFF. Je pozdě devět večír a já jsem ještě v práci. Začíná mě pobolívat trochu hlava je toho trochu moc v tomhle období. Protáhnu se trochu. Měl bych už jít to se zvládne. Odemknu šuplík a vyndám zlatou malou krabičku. Otevřu ji a vysipu trochu bílého prášku na stůl. Noc je ještě dlouhá.
Nohy mě bolej tyhle dny no už mi není dvacet. Prostě nechci si to přiznat. Chci být mladý a krásný pro něho.
Možná že to dokážu.....
Natáhl jsem se na postel a zapl telku. Protože většinou času sem sám mám rád hlasy z televize. Zapnu mobil. Hm. TIFF ani mi nic neřekl, cejtím silné bodnutí někde u srdce. Je to jako by se mnou vůbec nepočítal. Ale neuvědomil jsem si jednu věc desky.
Zavolej mi prosím taxík. Auto si nevyzvednu. Děkuji. Poděkoval jsem své mladé sekretářce. Sedl jsem si vzadu do taxíku a zavřel oči. Vidím jeho obrys a rychle ho vyženu z mysli. Nechci na něho myslet bere mi to celou energii. Mobil. Ano? Dobře to Toronto samozřejmě.Extra Batman nový.
Zapálil jsem si cigaretu a vyfoukl jsem kouř z okna. Pane kouření je zakázané. Mlč... Zaplatím ti dvojnásobek. Peníze přece vládnou světem. Potřebuji spát zítra je velký den..... Jsem připraven miluju TIFF. Nikdo přesně neví co se stalo TIFF 2014. Byli jsme tam oba a přece nikdo neví pořádně co se stalo.
YOU ARE READING
C. J. Farrelleto kniha 12
FanfictionDen, týden, měsíc a rok. A my jsme zde a vy dva to víte.