Can I Kiss You? |Noah Schnapp [DOKONČENO]

001 ,,Co je s ní?!"

Amerika - New York

Celou noc jsem nespala... Nemohla jsem, furt jsem přemýšlela, jestli to nemám někomu říct, nebo se začít nějak bránit.

Teď mluvím o šikaně. Taková partička namyšlených holek od nás ze třídy, si ze mě udělala svou oběť a teď mě už rok šikanují. Je to čím dál tím horší. Začalo to jen slovními urážkami a postrkováním, pak se to ale vyvinulo v mlácení a využívání.

Už nevím jak dál... Každým dnem se bojím čím dál tím víc a můj strach dále nabývá. Den co den se probouzím s pocitem bezmoci.

Asi si říkáte proč to neřeknu třeba rodičům nebo někomu z kámošů, ale řeknu to takhle, moje jediná kámoška se před půl rokem odstěhovala a rodičům jsem tak nějak ukradená, ani si nevšimnou že se domů vracím s modřinami po celém těle.

Tak pryč od pocitů, teď vám řeknu něco o sobě.

Mé celé jméno je Addison Grace Blake, je mi šestnáct a bydlím v New Yorku. Miluju Stranger Things a všechny kdo v něm hrají, ale moje nejoblíbenější postava je Will Byers alias Noah Schnapp.

S klukama se to má následovně, nikoho nemám a dlouho asi mít nebudu, ale toužím po někom kdo by mne miloval takovou jaká jsem z celého svého srdce.

~•~

Stojím před školou a s velkým váháním se vydám do oné hrozné budovy. V duchu se modlím abych nepotkala tu namyšlenou partu, která mě šikanuje.

Příjdu do třídy a sednu si do své lavice, kde sedím sama. Zahledím se z okna a snažím se být pro všechny okolo neviditelná.

,,Ale ale ale, kohopak to tu máme? Addison Blake, zdejší odpad." uslyším za svými zády hlas, kterého se už rok bojím. Rose Evans. Vedoucí těch namyšlených kráv, co mě šikanují.

Radši nic neříkám a dělám že tu nejsem...ale to byla chyba.

,,Hej! Já s tebou mluvím ty nicko!" vykřikne na mě naštvaně.

Dostanu strach a celá se rozklepu. Ve chvíli kdy mi chtěla dát facku zazvoní a do třídy vejde naše učitelka.

,,Těš se po škole." pošeptala mi slizkým hlasem do ucha, než si odešla sednout s celou tou její partou.

~•~

Už máme po škole a teď rychle domů, než si mě ta parta zase najde a něco mi udělá. Rychlím krokem jsem se rozešla směr domov.

Po asi patnácti minutách cesty, kdy jsem si myslela že jsem se jim dneska vyhla, za sebou uslyším kroky. Rychle se otočím a jasně že tam stojí celá ta jejich parta.

Zkusím utéct, ale hned mě chytí a odtáhnou do nějaké zapadlé uličky, kam nikdo nechodí.

,,Říkala jsem, těš se po škole." uchechtla se ta mrcha Rose.

Shodily mě na zem a za vlasy mi zvedly hlavu, automaticky mi po tvářích začaly stékat slzy.

,,Prosím dost..." vydechnu zoufale.

Ony se jen zasmějou a začnou do mě vší silou kopat. V bolestech se svíjím na chladné zemi.

Noah Schnapp :

S Finnem jsme na cestě do naší oblíbené kavárny. Najednou jsme uslyšeli křik.

,,Pomoc! Prosím!"

S Finnem jsme se na sebe jen mírně vyděšeně podívali a okamžitě se rozeběhli k místu odkud křik vycházel. Doběhli jsme do nějaké zapadlé uličky, kde se parta holek skláněla nad nějakou dívkou a se smíchem do ní kopaly. Okamžitě jsme museli zasáhnout.

,,Hej!" zařval jsem a naštvaně si to kráčel přímo k nim s naštvaným Finnem po boku.

Jakmile se na nás ty holky otočily, nadšeně zapištěly a rozeběhly se k nám, chtěly podpisy a fotky. Jen jsem je rukou odstrčil někam do háje a vydal se za tou dívkou ležící na zemi.

Sklonil jsem se k ní a zjistil že je v bezvědomí. Neváhal jsem ani chvíli a vzal ji do náruče. Otočil jsem se na Finna, který se už zbavil všech těch holek a vyděšeně na mě koukal.

,,Co je s ní?!" vyhrkl se strachem.

,,Je v bezvědomí, ty holky jí daly asi pořádně zabrat." řekl jsem naštvaně.

,,To byly ale krávy." prohlásil a zaťal ruce v pěst. Bylo vidět že je fakt hodně naštvaný.

,,Tak pojď, odnesem ji k nám a postaráme se o ní." pousmál jsem se a rozešel se k Finnovu autu, které stálo opodál.