Can I Kiss You? |Noah Schnapp [DOKONČENO]

015 ,,Už jedu blbečku!"

Řekla nám vše co se stalo. My to však už věděly od Noaha.

,,Nevím co mám dělat... P-proč na mě začal řvát? Proč?" brečela dál Addison. Dost jí to vzalo.

Chvíli jsme jí tam uklidňovaly a řekly jí že za námi byl Noah a všechno si to vyčítal.

Hned jak jsme jí to řekly se trochu usmála.

,,Takže mu to není jedno?" rozveselila se.

,,Ne, lituje toho a docela hodně trpí. Měli by jste si promluvit." kývla hlavou Millie.

,,Myslela jsem že mu to je jedno. Že je na mě naštvaný a proto na mě řval..." řekla Addison a bylo vidět že je ráda že to Noah takhle nemyslel.

,,Mám nápad... My teď s Millie odejdeme a pošleme sem Noaha co ty na to?" usmála jsem se na Addi.

,,Asi...asi jo..." pousmála se nervózně.

,,Tak držíme palce." zazubila se Millie a rukama naznačila že ty palce drží.

,,Děkuju holky...jste úžasné." dojatě řekla a obě nás objala.

Rozloučily jsme se a spolu s Millie se vydaly pryč. Když jsme vyšly ven, hned jsme si všimly Noaha.

Stál opřený o zeď, ruce v kapsách a na tváři vyčítavý pohled. Byl z toho úplně zdrcený.

Bylo vidět že bez Addison nedokáže být. Jsou tak sladcí. Noddison už určitě brzy bude officiální.

,,Noahu!" houkla na něj Millie.

Rychle se na nás otočil a přispěchal k nám.

,,T-tak co?! Co říkala? Je na mě naštvaná? Jak je jí?" začal vyzvídat s nadějí v hlase.

,,Je z toho špatná...myslí si, že jsi na ní naštvaný a proto si na ni řval...dost ji to vzalo." v rychlosti jsem vysvětlila.

,,Aaaah...Co jsem to provedl." řekl Noah s vyčítavým tónem a zajel si prsty do vlasů.

,,Hele klid, chce si to s tebou vyříkat. Řekly jsme jí, že tě zavoláme a že příjdeš, ale jelikož už jsi tady...tak prosím" usmála se Millie a ukázala na dveře, které vedly k Addison domů.

,,Děkuju! Jste úžasný!" křikl nadšeně a ihned se rozeběhl za Addison.

Noah Schnapp :

Rychle jsem přišel k pokoji kde byla Addison.

Zaklepal jsem na otevřené dveře, abych Addi upozornil na svou přítomnost.

Zvedla zrak od podlahy a přesměrovala ho na mě. Bylo vidět že asi hodně brečela, protože měla zarudlé a skleněné oči.

,,Jsem vážně kretén" proběhlo mi hlavou.

,,Ahoj..." řekl jsem nervózně.

,,Ahoj" přikývla.

Beze slov jsem k Addi došel a posadil se vedle ní na zem.

Chvíli mezi námi panovalo ticho, protože ani jeden nevěděl co říct.

,,Mrzí mě to! Nemyslel jsem to tak! Neměl jsem na tebe řvát... Je mi to tak strašně líto! T-to všechno! Omlouvám se... Nevím co to do mě vjelo..." vyhrkl jsem, po chvilce ticha.

Možná jsem řekl že nevím co to do mě vjelo, ale to není pravda.

Vím to moc dobře, ale těžko jí asi řeknu ,,Hrozně tě miluju a prostě jsem žárlil, když na tebe ten parchant šahal. Chci aby jsi byla jen moje". Tohle bych fakt asi neřekl.