Can I Kiss You? |Noah Schnapp [DOKONČENO]

003 ,,Říkal jsi že se nebudeš koukat!"

,,Noahu...nemůžeme být přátelé, ne že bych nechtěla, chtěla a to moc, ale nejde to... Ty jsi Noah Schnapp, slavný herec, kterého mají všichni rádi a já jen nějaká ubohá šikanovaná Addison Blake..." zesmutněla.

,,Ty nejsi jen nějaká Addison Blake, ty jsi Addison Grace Blake, kámoška Noaha Schnappa, jsi silná, jedinečná dívka. Že? Addison Grace." chytil jsem ji za ruce a při posledních slovech se na ni upřímně usmíval.

,,Děkuju Noahu..." oplatila mi úsměv a já si ji přitáhl do obětí.

,,Neni za co děkovat Addison Grace." pousmál jsem se, i když to nemohla vidět.

,,Víš dneska ráno by mě ani nenapadlo, že teď se budu obímat s Noahem Schnappem u něj doma, začne mi říkat Addison Grace a stanou se z nás přátelé." zasmála se.

,,Ani já ne Addison Grace...ani já ne...ale nelituju toho." zamumlal jsem potichu.

~•~

Addison Grace...tak tahle dívka je úplně jiná než ostatní, nepodobá se nikomu koho bych znal, je něco jako jediná svého druhu. Já vím zní to divně, ale je to tak.

Další dvě hodiny jsme si zase povídali, zjistil jsem toho o ní spoustu, ona o mě taky zjistila spoustu věcí co říkám jen svým přátelům. A ona mezi ně patří také, o tom není pochyb.

Addison Grace Blake :

Noah je ještě lepší než jsem čekala. Za tu chvíli co se známe jsme se stali dobrými přáteli. Vyměnili jsme si čísla, Instagrami atd...

Tak moc jsem si ten čas strávený s ním užívala, že jsem úplně zapomněla kolik je hodin. Rychle jsem se koukla na hodiny, které byly položeny na stolku pod obří televizí. Ukazovaly přesně 22:30.

,,A sakra!" vyskočila jsem na nohy.

,,Děje se něco?" zeptal se nechápavě Noah.

,,Je půl jedenáctý! Musím jít domů!" vyhrkla jsem.

,,No tak to ani náhodou. Teď už tě nikam nepustím." Noah se taky postavil.

,,Ale-" chtěla jsem protestovat.

,,Žádné ale, prostě tu dneska přespíš jasný?" nadzvedl obočí.

,,Tak...dobře. Rodiče si stejnak ani nevšimnou, že jsem pryč." usmála jsem se.

,,No vidíš že to jde." uculil se Noah.

~•~

Ještě jsme si asi hodinu povídali a téma nám snad ani dojít nemohlo. Hodně jsme se nasmáli a spoustu dalších věcí. Mám vážně štěstí že je Noah takový jaký je...

,,Zítra tě předstaím svým přátelům, dobře?" vypískl Noah, jak malé dítě.

,,Zítra je sobota, tak nemusím do školy. Takže proč ne. Navíc jsem je vždycky chtěla potkat." zasnila jsem se.

,,No a teď je konečně potkáš a spřátelíš se s nimi." usmál se.

,,Noahu ty jsi fakt nej!" zapištěla jsem jak malé dítě, čemuž jsme se pak společně zasmáli.

Ještě chvíli jsme si povídali, ale pak jsme si řekli že už půjdem spát.

Noah mě vzal k sobě do pokoje a ze skříně vyndal teplou černou mikinu s kapucou.

,,Na, ať nemusíš spát v tomhle." ukázal na moje oblečení a mikinu mi podal.

Poděkovala jsem a chtěla se jít převléct.

,,Ehm, Noahu? Kam se můžu jít převlíct?" zeptala jsem se docela nervózně.

,,Klidně se převleč tady, já se otočím." řekl a opravdu se otočil.

,,Děkuju." hlesla jsem, ale pochybuju že to slyšel.

Sundala jsem si tričko a ryfle, spodní prádlo jsem si nechala. Navlékla jsem si na sebe Noahovo mikinu, která mi byla docela velká, takže mi byla skoro do půly stehen, za což jsem byla docela i ráda.

Chtěla jsem se kouknout do zrcadla a tak jsme se rozhlédla po pokoji. Našla jsem ho. A hádejte kde bylo. Přímo naproti Noahovi a ten se do něj koukal, takže mě v odrazu viděl jak jsem se převlékala.

,,Noahu!" vykřikla jsem.

,,Ano?" nevinně se na mě v zrcadle usmál a pak se otočil.

,,Říkal jsi že se nebudeš koukat." vyčetla jsem mu.

,,Ne, já říkal že se otočím, nemůžu za to že tam to zrcadlo bylo." uculil se.

Po kratší hádce o tom jestli za to Noah mohl nebo ne a po pár výtlemech smíchu jsme se konečně začali bavit normálně.

,,A kde budu spát?" nadzvedla jsem tázavě obočí.

,,Tady." řekl Noah jakoby nic a ukázal na svou postel.

,,A kde budeš spát ty?" zeptala jsem se nechápavě.

,,Na zemi." pokrčil rameny.

,,Měl by jsi si lehnout k sobě do postele, já si lehnu na zem." oznámila jsem mu.

,,Tak to ani náhodou, jsi návštěva, nebudeš přece spát na zemi. A nehádej se, stejně mě nepřemluvíš." vítězoslavně se usmál.

,,Tak..děkuju." zastyděla jsem se.

,,V pohodě, ale asi by jsme si měli jít už lehnout." řekl Noah a už převlečený v pyžamu si lehl hned vedle postele na které jsem spala já.

Taky jsem si lehla a přikryla se teplou peřinou. Noah měl velkou postel. Sice to nebyla manželská, ale dva by se na ni na pohodu vešli.

Noah zhasnul a šli jsme spát. Měla jsem zvláštní pocit. Jak vedle mě nebyl Noah tak jsem se cítila tak hrozně sama...

Noah byl momentálně můj jediný kamarád, byla jsem za něho opravdu ráda.

Ten pocit samoty furt sílil a já jsem to už prostě nevydžela.

,,Noahu?" zašeptala jsem do tmy.

,,Jo?" odpověděl.

,,Nemohl...nemohl.." odmlčela jsem se. Byla jsem nervozní.

,,Nemohl...by sis lehnout ke mě?" vydechla jsem.

Chvíli trvalo než Noah odpověděl, už jsem čekala že mě pošle do háje, že mám prostě jít spát, ale to se nestalo.

,,Dobře." odpověděl a lehl si vedle mě. Byla jsem za to ráda, už jsem se necítila vůbec sama.

,,Děkuju Noahu...za všechno." řekla jsem upřímným hlasem.

Noah si mě k sobě přitáhnul, takže jsem se ocitla na jeho hrudi.

,,Neni za co děkovat, věř mi." odpověděl tichým hlasem.

Chvíli mezi námi panovalo ticho, ale to jsem přerušila já.

,,Dobrou Noahu." řekla jsem a víc se mu uvelebila na hrudi, na kterou si mě sám přitáhl.

Přitiskl si mě víc k sobě. Nevadilo mi to, právě naopak, bylo to příjemné.

,,Dobrou Addison Grace." řekl Noah a to bylo poslední co řekl, než jsme oba dva usnuli ve společném obětí.