Can I Kiss You? |Noah Schnapp [DOKONČENO]

029 ,,Noahu..."

O týden později

Už je to týden. Týden od dne, kdy jsem Addison poprvé v noci navštívil. Od té doby jsem tam byl každou noc.

Uklidňuje mě se na Addi koukat když spí. Navíc už mi hrozně moc chybí...a tohle je jediný způsob, jak se s ní setkat tak, aby o tom nevěděla.

Vím, že řekla že mě nenávidí, ale já ji prostě nemůžu dostat z hlavy. Miluju ji...a nikdo ani nic to nezmění.

Addison Grace Blake :

Vím, že jsem řekla, že Noaha nenávidím, ale já si nemůžu pomoct...stále ho miluju...i po tom všem, co mi řekl.

Nedokážu se na něj zlobit.

Všechny naše společné fotky co jsem roztrhla, jsem zase slepila, jedna mi ale chybí a já netuším kde je.

Teď si jsem jistá jen jednou věcí...že Noaha stále beznadějně miluju.

Kéžby tu zase byl...obejmul mě, dal mi pusu do vlasů a šeptal jak moc mě miluje.

Sice mi furt láme srdce, když si vzpomenu na to, co mi Noah řekl, ale i tak ho miluju. Vždycky jsem ho milovala...

Prostě se na něj nedokážu zlobit. Nejde to...

Kéž bych ho měla zase zpátky...povídala si s ním, smála se s ním, no prostě všechno. Tak moc mi Noah chybí.

Další den

Zase. Zase tu v noci někdo byl.

Posledních pár dní každou noc sem někdo příjde. Nic nedělá, jen tiše stojí u mé postele a pozoruje mě.

Vždycky, když ten někdo příjde, já už spím. Jeho přítomnost však cítím. Cítím, že tu někdo je.

Docela mě to děsí, ale policii volat rozhodně nebudu. Kdyby mi chtěl něco udělat, nebo mě vykrást, tak to už udělá dávno.

Navíc se o sebe dokážu postarat sama. A až příště příjde, budu připravená...

                           ~•~

Noah Schnapp :

,,Je čas vyrazit." řekl jsem si pro sebe, když jsem se podíval na hodiny.

Ukazovaly něco po jedný ráno.

Vzal jsem si černou mikinu a nandal si kapucu. Vyšel jsem ze svého domu a tak, jako každou noc jsem zamířil k Addison.

Addison Grace Blake :

,,Už brzo příjde." prolétlo mi hlavou.

Rychle jsem vylezla z postele a pod peřinu naskládala nějaké oblečení, aby to vypadalo, že tam ležím.

Ještě jsem se rychle převlékla z pyžama do normálního oblečení. Byla mi zima, tak jsem na sebe v rychlosti hodila ještě mikinu.

Schovala jsem se za roh naproti dveřím do mého pokoje a čekala.

,,Dnes ti tu tvou návštěvu překazím. Ať jsi kdo jsi." zákeřně jsem zašeptala do prázdna.

Čekala jsem dlouho. Už jsem to dokonce chtěla vzdát, ale když jsem vylézala ze své skrýše, tak jsem uslyšela cvaknutí vchodových dveří.

Rychle jsem se schovala za roh. Srdce mi bušilo jako o závod. Měla jsem strach. Až teď mi došlo, co za hloupost právě provádím.

Ze schodů se ozvaly kroky. Ten strach ve mě furt sílil.