Can I Kiss You? |Noah Schnapp [DOKONČENO]

028 ,,Nenávidím tě..."

Addison Grace Blake :

,,Proč..." stekla mi slza po tváři.

,,Proč jsem se do tebe zamilovala..." nadávala jsem si.

Ležím v pokoji na posteli obklopená fotkama mě a Noaha.

Nedokážu vyjádřit jaký hněv a smutek zároveň v sobě chovám.

Nedokážu se toho zbavit...

Vsadím se, že Noah si teď támhle někde užívá, že se mě konečně zbavil. Když řekl, že mě v té uličce měl radši nechat, došlo mi, že už mě nemá rád, tohle by mi jinak nikdy neřekl...

Cítím se bezmocně. Jen tak sedím s ubrečenýma očima a sleduju naše společné fotky.

Začala jsem si zpívat. Zpěvem jsem vždy dokázala vyjádřit jak se cítím. A já to v sobě už nechtěla dál dusit.

Ta písnička byla o mých pocitech. Zpívala jsem to, co jsem právě teď cítila.

PzA: Fakt si tu písničku pusťte. Stojí to za to. Navíc je to i dobrý, kvůli následujícímu ději.

Při slovech ,,It hurts deep inside" (Bolí to hluboko uvnitř) jsem roztrhla jednu z našich společných fotek přesně uprostřed.

Na jedné půlce jsem byla já a na druhé Noah, tím, že jsem fotku roztrhla jsem nás od sebe oddělila, a tak jsem to chtěla, nemít s ním už nic společného...

Se slovy ,,Just let me be, who I am" jsem se zvedla z postele. Došla jsem k oknu a podívala se ven. Slzám jsem nechala volný průchod.

Vrátila jsem se zpátky k posteli a vzala do ruky několik fotek mě a Noaha. Spolu se slovy ,,And I hope so hard for the pain to go away" (A já doufám, že bolest tak zmizí) jsem všechny fotky roztrhla a hodila je někam  za sebe.

Zpívala jsem dál. Nevnímala jsem nic okolo. Kdyby tu někdo byl, ani bych si ho nevšimla. Ale to mi bylo jedno, protože jsem poprvé dokázala ze sebe své pocity dostat. Bylo to tak uvolňující...

Když jsem se blížila ke konci písničky, opřela jsem se o zeď a v ruce svírala Noahovu fotku. Mé slzy mi stékaly po tvářích. Sesunula jsem se podél zdi na zem a podívala se na tu fotku.

,,Nenávidím tě..." zašeptala jsem směrem k fotce na které byl Noah.

Ublíženě jsem se na ní podívala. Nevím co mě to popadlo, ale fotku jsem zmuchlala a odhodila někam pryč.

Přitáhla jsem si k sobě kolena a svěsila hlavu. Naplno jsem se rozbrečela a bylo mi to jedno.

Noah Schnapp :

Přišel jsem ke dveřím a chtěl zazvonit, ale všiml jsem si, že dveře nejsou úplně dovřené.

,,Addi asi zapomněla pořádně zavřít." napadlo mě.

Opatrně jsem dveře otevřel a vešel dovnitř.

Z horního patra se ozývaly tiché vzlyky, tak jsem zamířil tam.

Potichu jsem přišel k pokoji, který patřil Addison. Dveře byly otevřené, tak jsem nenápadně nahlédl dovnitř.

Addison ležela na posteli obklopená našima společnýma fotkama a brečela. Než jsem stihl jakkoliv zareagovat začala si zpívat.