022 ,,Lepší?"

1.6K 82 4
                                    

Běžela jsem co nejdál. Nevěděla jsem kam, prostě dál od toho všeho. Od Noaha....

Jak jsem si mohla myslet že Noah je pro mě ten pravý? Vždyť on je úžasnej, dokázal toho tolik. A já? Já nic nedokázala. Jsem nula...

Doběhla jsem k nějakému domu. Po chvíli jsem si uvědomila, že je to Finnův dům. Neváhala jsem a zazvonila. Během chvilky mi otevřel Finn.

,,Pro boha Addison! Co se stalo?!" vyděsil se, když mě uviděl.

Bez odpovědi jsem mu padla do náruče. On mě obejmul a přitom mě hladil po vlasech.

,,Pojď, řekneš mi co se stalo." řekl po chvíli Finn a táhl mě dál do domu.

Posadili jsme se do obýváku na sedačku a já se trochu uklidnila.

,,Tak? Co se stalo?" zeptal se Finn opatrně.

Všechno jsem mu vysvětlila a znovu se u toho trochu rozbrečela.

,,Co mám dělat...?" vydechla jsem nešťastně, protože vážně netuším co mám teď dělat.

,,Jediný co musíš udělat je, být stále s Noahem. Zhroutil by se bez tebe. Jsem rád že si Noah vybral zrovna tebe, a nevím kdo jiný by si ho měl zasloužil, když ne ty. Jsi pro něj jak stvořená, Addison. Miluje tě. Vykašli se na fanoušky, my tohle prožíváme už dlouho, jenom ti závidí. Neopouštěj ho..." řekl Finn a zněl dost sebejistě.

,,Ale já si ho nezasloužím...jsem nula-" svěsila jsem hlavu, ale ani jsem už to nestihla dokončit.

,,A dost!" křikl najednou Finn až jsem se lekla. Rychle jsem na něj přesunula svůj pohled.

,,Addison! Ty nejsi nula! A co jsi dokázala? Podívej se kolem sebe." rozhodil rukama.

,,Podívej kam až ses dostala! A Noah? Ten je bez tebe úplně ztracenej. Pamatuješ jak jsi nám představila Joshe? Jak Noah řekl že jde na vzuch a pak jsem šel za ním." nadzvedl obočí.

,,Pamatuju..." přikývla jsem nechápavě.

,,On kvůli tobě brečel Addison! Nikdy jsem ho tak zoufalého neviděl, bylo to jako kdyby se z jeho života vytratilo štěstí. To ty jsi světlo jeho života,  jeho štěstí, jeho všechno! Věří ti, dal ti své srdce, tak ho teď prosím nevezmi a nezašlapej!" křikl zoufale Finn.

Zůstala jsem stát jak přikovaná.

,,N-noah kvůli mě brečel?" honilo se mi pořád hlavou.

,,Máš pravdu, nemůžu Noaha jen tak opustit. Miluju ho. Nevím co bych bez něj dělala..." řekla jsem sebejistě.

,,Takhle se mi líbíš! A teď se tam vrať a nakopej tý krávě prdel!" zasmál se lehce Finn, ale myslel to vážně.

,,Máš pravdu! Jdu se tam vrátit!" zatnula jsem ruce v pěst a spolu s Finnem se už vydala ke dveřím.

,,Děkuju Finne. Zachránil jsi mě." objala jsem ho.

,,Není zač Addison. A pamatuj, kašli na fanoušky. Pouze ti závidí." objetí mi opětoval.

,,Jasně." usmála jsem se.

Rozloučila jsem se s Finnem a běžela zpátky ke škole.

Stále tam byla skupinka lidí. Stála okolo dvou lidí. Prorvala jsem se dopředu, abych zjistila o co jde.

Byl to Noah a ta holka co mi řekla že jsem nula.

,,Jestli kvůli tobě Addison ztratím, tak si mě nepřej!" křikl na ni Noah.

Can I Kiss You? |Noah Schnapp [DOKONČENO]Kde žijí příběhy. Začni objevovat