Ani dnes se svět nepřestal točit (Stony CZ FF)

Sedmá

"Ne, ne, ne, takhle to nedává smysl, Jarve. Tak zkus třeba..." Tonyho hlas se změnil v neurčité hučení, které Stevovi nedávalo nejmenší smysl. Cítil, jak znovu upadá do spánku, ale bránil se tomu. Slyšel Tonyho hlas, věděl, že byl Tonyho, i když nerozeznal slova. Byly to známé vibrace, hloubka a zabarvení. Takový hlas mohl mít jedině Tony.

Pomalu pootevřel oči a zmateně se rozhlédl. Hlava se mu točila a neměl nejmenší tušení, kde je. Nohy se mu během spánku zamotaly do přikrývky, levá ruka ho brněla a jasně cítil vlhkou stopu táhnoucí se mu od pravého koutku úst dolů po bradě.

Zamrkal, sliny si setřel jen co si promnul oči a znovu se rozhlédl. První věc, kterou uviděl, bylo světlo obloukového reaktoru, které vycházelo z Tonyho hrudi; a jeho obličej osvětlený modrým podsvícením starkpadu. Znovu zamrkal. Co dělal u Tonyho v posteli?

Podařilo se mu vymotat si nohy a posadit se. Hlava mu pomalu zase začínala pracovat, neurčitě si vzpomněl na jejich krátký rozhovor, kdy mu Tony navrhl tuhle alternativu. Asi to zafungovalo, Steve se cítil jako praštěný pytlem, hlavu měl stále jako kolovrat a ve tváři byl horký víc než obvykle.

"Dobré ráno," ozval se za ním přijemný šepot. Pomalu se obrátil a jeho pohled ulpěl na Tonym. Trochu se k němu nakláněl a obezřetně ho sledoval. "Jak je ti?"

"Blbě," zamumlal a znovu si lehl. "Ale asi jsem chvíli spal..."

"No to bych řekl, Šípková Růženko," uchechtl se Tony pobaveně a vrátil se k práci na starkpadu. Steve si až nyní všiml modrých, ehm... obrázků okolo nich? Rozhlédl se, chvíli mu to trvalo, ale rozpoznal svůj byt. Překvapeně zamrkal.

"Co to je?"

"Tvůj byt," potvrdil Tony. "Naskenoval jsem si ho po tom, co vybuchl. Snažil jsem se s Jarvisem přijít na to, co to způsobilo."

"A přišli jste na něco?"

"Jo. Budeš se divit, ale vše ukazuje na - a na to si počkej... výbuch plynu. Obyčejný výbuch plynu." Tony se zdál zklamaný a vůbec ne přesvědčený. Podepřel si hlavu a střídavě sledoval projekci svého bytu a Tonyho.

"A ty tomu nevěříš, že?"

"Nevěřím," zavrtěl hlavou a zamračil se. "Zkusil jsem všechny možné scénáře. Třeba puštěný plyn v jednom z bytů a sprej na brouky v mikrovlnce. Ale ne, nic. Všechno nasvědčuje tomu, že to byl obyčejný výbuch plynu."

Steve se usmál. Cítil podivný příjemný pocit v žaludku, když věděl, že Tonymu nedá ona nehoda spát, i když moc dobře věděl, že to dělá pravděpodobně jen proto, že má špatný pocit, a ne kvůli Stevovi. I tak ho to potěšilo.

Znovu se zadíval okolo sebe, jasně viděl skrz modrou projekci Tonyho ložnici. Okrajově ho napadlo, že by se Buckymu postup techniky a vědy líbil. Zavrtěl nad tím hlavou, položil se na polštář a ještě zavřel oči.

Cítil se lépe, hlava se mu sice stále točila, ale konečně se vyspal. Cítil větší sílu v celém těle, smysly se mu opět zbystřily dost na to, aby slyšel takové drobnosti, jako Tonyho klidný pravidelný tep. Pod prsty hebkost povlečení, v nose ho šimrala příjemná vůně vypraného prádla, spánku, Tonyho kolínské a samotného Tonyho. Tohle vše vnímal i předtím, jistě, ale jen okrajově. Musel se na to přímo zaměřit, aby si to uvědomil. Teď to bylo všudypřítomné. Vše se vrátilo do normálu.

Ale nechtělo se mu vstávat. Postel byla měkká a vyhřátá a Tonyho přítomnost uklidňující. Přesto věděl, že vstát musí. Bylo to od Tonyho velice pozorné, ale... Bylo to nevhodné. Rozdmýchávalo to ve Stevově nejrůznější představy, kterým by se nejraději vyhnul. Nesměl tady zůstávat o moc déle.