Ani dnes se svět nepřestal točit (Stony CZ FF)

Dvacátá

Zdravím, lidičky. Jak se vám daří? Stále všichni žijete? Doufám, že je vám všem fajn!

Dvacátá kapitola. Nemůžu uvěřit, že už tady spolu jsme dvacátý týden. Pátý měsíc! Neuvěřitelné. Ani nemůžu vyjádřit, jak moc si vážím vaší podpory. Díky vám všem!
Dnešní kapitola je dlouhá a nabitá informacemi, takže si udělejte čaj, najděte si tiché místo a připravte se na pořádné moře faktů. Na konci tohohle dílu si řekneme, jestli jde o skutečnost nebo fikci! (Kdo ví, z čeho ta hláška je? Ha? Pochlubte se!)
Užijte si čtení a myslete na to, že Tony je génius, Amerika je plná kamer se záznamy a všichni z Avengers jsou skvělí stavěči puzzle.

Steve vždy věděl, že by nemocnici poznal i se zavřenýma očima. To ten pach. Byl nezaměnitelný. Krev, pot a jiné tělní tekutiny smíchané se silným odérem dezinfekce, nemoci a smrti. Když se hodně soustředil, cítil i paniku, bolest a zármutek. Neměl ten pach rád a vyhýbal se mu kdykoliv mohl. Dnes večer nemohl.

Hnal se chodbami s Tonym v patách a marně se snažil uklidnit své zběsile tlučící srdce. Clint mu toho neřekl moc, sám více nevěděl. Natashu napadli a pobodali, ale žije.

"Tudy," zatáhl ho Tony za rukáv do jedné z chodeb. Clint k nim vzhlédl. Opíral se o zeď, kousal si nehet a marně se snažil vypadat, že má všechno pod kontrolou. Jako vždy měl obličej i paže samou náplast a sotva je uviděl, strčil si zpět do uší naslouchátka.

"Hej," řekl Tony klidně a položil mu ruku na rameno. "Víš něco?"

Zavrtěl hlavou. "Furt je uvnitř. Ale doktor říkal, že to nebude zase tak vážné jak se zdálo."

Tony přikývl a rozhlédl se. "Bruce to ví?"

"Jo. Byli jsme spolu na pivě, když mi zavolali. Šel ven, kvůli Hulkovi. Aby nenadělal bordel tady, kdyby se neudržel."

Tony si vyměnil se Stevem významný pohled a bez dalších slov se otočil na patě. Když okolo něj prošel, jejich prsty se o sebe zlehka otřely.

Drž se.

Ty taky, napadlo Steva a posadil se s Clintem na jednu z laviček. Nemohli dělat nic než čekat. Zdálo se to jako hodiny. Bruce s Tonym se k nim rychle připojili. Nikdo nepromluvil.

Tony chodil po chodbě tam a zpátky se strnulým výrazem ve tváři. Clint podupával nohou a Bruce seděl s hlavou v dlaních a zhluboka dýchal. Steve zavřel oči. Opřel si hlavu o zeď za sebou a snažil se vytěsnit vzdálené pípání přístrojů a kašlání a všeobecné zvuky nemocnice. Celé jeho tělo bylo v křeči, očekávalo další útok a bylo připraveno se bránit. Smysly se mu neuvěřitelně zbystřily. V boji to bylo výhodné, teď ho to zahltilo. A nemohl nic dělat, jen se to snažit utlumit.

Nakonec se zkusil soustředit na Tonyho. Na zvuk jeho kroků, tiché klapání podpatků drahých bot. Na jeho tep, zrychlený, ale pravidelný. Na jeho dech, hluboký a sem tam roztřesený. Na jeho vůni. Steve zhluboka natáhl vzduch do plic a s úlevou shledal, že byla Tonyho vůně dostatečně silná na to, aby přebila pach nemocnice. Cítil to co vždycky, jeho kolínskou a čistě vyprané prádlo. Motorový olej. Tony. A to vše doplněno i o slabý závan potu a sexu.

Pomalu, hodně pomalu se dokázal uvolnit a uklidnit. Svěsil ramena a tiše si oddechl. Okolní zvuky byly už jen bílý šum. Jeho tělo se dostalo pryč z bojového režimu. Zůstala jen tepavá bolest ve spáncích.

Ze dveří vyšel lékař, zarazil se v půlce kroku a všechny si se zamračením prohlédl. Zoufale si povzdechl.

"No paráda, jste tu všichni," utrousil nenadšeně. Steve vstal. Znal ho, mnohokrát ho viděl ošetřovat agenty na základně. Byl jedním z nich. A z velmi očividného důvodu to Stevovi na klidu vůbec nepřidalo. Lékař - jmenoval se Sam Summers - vykročil k němu.