Ani dnes se svět nepřestal točit (Stony CZ FF)

O géniích, únosu a svatbách

Upozornění: Tato povídka je sladká jako cumel, prosím všechny diabetiky, aby četli jen na vlastní nebezpečí!

Přeji krásný den, přátelé! Konečně je to tady, svatba! Trvalo mi to děsně dlouho, ale přece jen se podařilo dát všechny mé nápady dohromady a vzniklo... tohle. 25 stran Tonyho a Steva. V téhle povídce jsem střídala pohledy určitých postav docela často, ale myslím, že jde docela dobře poznat, o kom v tu chvíli mluvím. Pokud ne, dejte vědět! Dá se to změnit.

Můžete se samozřejmě těšit na svatbu a vše s tím spojené, ale taky trochu akce a v neposlední řadě rodinné usmíření, po kterém všichni tolik toužíme.

Užijte si to!

Víte, jak to chodí. Všechno jde dobře, nic se vám nebortí pod rukama a vy jste pevně rozhodnutí, že to bez problémů dotáhnete až do konce. Tak nějak vypadalo plánování svatby. Svět venku sice bláznil a Steve musel hned po prvním dni odinstalovat veškeré aplikace sociálních médií, které mu Tony vnutil, jinak by se z toho zbláznil. Kromě nezměrného množství gratulací jim fanoušci posílali vlastní nápady, jak by jejich svatba mohla vypadat. Některé nápady nebyly zase tak strašné, třeba obřad na pláži nebo v botanické zahradě v Montrealu. Nad těmi se s Tonym dokonce i pozastavili a chvíli zvažovali pro a proti. Jenže poté se objevili tací, kteří jim doporučovali vzít se na troskách Sokovie (nevhodné), na severním ledovém oceánu (hrubé) nebo v Afghánistánu (nepatřičné). A v neposlední řadě byli vtipálci, kteří vymýšleli tak praštěné nápady, až nad tím vrtěl hlavou už i Tony! A to bylo co říct.

Naštěstí se na nic z toho nemuseli ohlížet. Jak Steve brzy zjistil, Tony měl o vlastní svatbě dost jasnou představu a jakmile se do toho spolu s Pepper a Natashou pustili, vše se začínalo rýsovat. Steve samozřejmě nezůstal pozadu a plánoval s nimi (Pepper jen nadšeně plesala nad jeho návrhy výzdoby), dokonce dostal za úkol navrhnout pozvánky, které se mu náramně povedly! Nakonec ale stejně měla poslední slovo nevěsta. Čili Tony. Oslovoval tak sám sebe tak často, až to Stevovi přestalo připadat zvláštní a i on na něj tak volal. Pokaždé tím z Tonyho vyloudil spokojené uculení, následované výrazem, který přímo vykřikoval do světa "Vidíte? To jsem já! Já jsem nevěsta!".

Jinými slovy, Tonymu přeskakovalo. Ale byl šťastný a byl to Tony, ten byl vždycky výstřední. Takže to Steve jen spokojeně pozoroval a uvědomoval si své vlastní štěstí. Nestává se vám denně, že si máte brát Tonyho zatraceného Starka.

Měli něco málo přes týden do svatby a k překvapení všech, zařizování bylo u konce. Pozvánky rozeslali už před pár měsíci, prostory byly zařízené, stejně tak pohoštění, ubytování a zkrátka všechno. I obleky si už jen spokojeně hověly na stojanech u nich v šatníku. Nebylo se čemu divit, když se do něčeho pustila Pepper osobně, bylo jasné, že se nebude nic stíhat na poslední chvíli. Steve jí opakovaně děkoval za pomoc, protože kdyby na to byli s Tonym sami... No, asi by se rozvedli ještě dřív, než by si stihli říct své ano.

A právě proto Steva ten hovor vůbec nepřekvapil. Něco se dříve či později pokazit muselo. S povzdechem se opřel o kuchyňskou linku, v jedné ruce tiskl mobil a pohledem vyhledal své věrné Avengers. Lidé tam venku by se divili, jak spokojeně a domácky spolu všichni žili, když zrovna nemuseli chytat padouchy. Natasha s Tonym se rozvalovali na jedné časti pohovky, oba s obličeji pokryty odpudivě zelenými pleťovými maskami a kolečky okurky na očích (už Steve zmiňoval, že je Tony výstřední?) a Bruce s Clintem stáli naproti nim a hráli na Kinectu nějakou pohybovou hru. Pluli po řece v nafukovacím člunu a pomocí pohybů do stran a skákání měli chytat odznáčky.