Ani dnes se svět nepřestal točit (Stony CZ FF)

Dvacátá čtvrtá

Víte, jakou to má výhodu pracovat v lékárně, hned pod gynekologií, kde vás mají sestřičky rády? Máte volný přístup k drogám! I k těm na předpis! 

Aneb dobrý den, přátelé moji. Nebojte, nerozhodla jsem se, že začnu dealovat, na to jsem moc nervózní a každý policajt by mě okamžitě vyhmátl xD Jak se vám daří? Kdo už má za sebou didakťáky? Pochlubte se, poplačte si. Dám vám par rad k ústní části, pokud budete chtít!

Musím se pochválit, v psaní jsem docela postoupila. V sešitě mám napsaných už jen pár závěrečných bodů, které se musí v následujících kapitolách ukázat a pomalu se blížíme do finále. Tentokrát už opravdu. Vidím to na takových další sedm kapitol, plus mínus. Pak se zase vrhnu na bonusové kapitoly, dám si chvíli pauzu a rozjedu druhý díl. Pokud budu mít nápady, protože jsem se v tom dost zadrhla. Ale to nevadí, já se tím nějak prokoušu.

Užijte si dnešní kapitolu! 

Po Novém roce věci pomalu najely do nových kolejí. Bylo to zajímavé, žití společně. Tony rozhodně musel přiznat, že se sblížili a hned na následující misi bylo poznat, že více spolupracují jako tým. Nemluvě o tom, že to byla legrace. Natasha s Clintem byli pro každou špatnost a štvaní Bruce a Steva se stalo jejich novým sportem. Bylo to příjemné. Uvolněné. A Tony někdy ráno stál s hrnkem kávy, pozoroval, jak se pošťuchují a byl schopný na chvíli zapomenout na většinu starostí.

Pepper s Happym se poslušně drželi dál od New Yorku. Pepper svůj čas trávila v Japonsku, kde s ochotnou pomocí jejich japonských partnerů zakládala další pobočku Stark Industries, zatímco Happy si užíval dlouhou dovolenou. Tony ho poslal na Bali, dostal své osobní bodyguardy, stejně jako Pepper a Amanda, a každý den všem volal. Nemohl jinak, musel se ujistit. Musel vědět, že jsou v pořádku a nic jim nehrozí. Upřímně se modlil, že se ti lidé, ať už to byl kdokoliv, nebudou obtěžovat s cestováním po celém světě. Mohli jít po Rhodesovi, Amandě nebo Clintovi, což rozhodně nebylo nijak uklidňující, ale lépe se dávalo pozor na tři lidi než pět. Ale upřímně, Tony nevěděl, co by mohl udělat. Nemohl přichystat žádnou past, protože samozřejmě nedostal žádnou zprávu. Nepřišlo mu do schránky nic jako:

Další je na ráně Rhodey, hned zítra na parkovišti za barem Kerberos. Pac a pusu, tvůj věrný pološílený ctitel.

Ne, tak to bohužel nefungovalo. Byli jako duchové, vždy se jen někde vynořili, napáchali škodu a zase zmizeli. Bylo to frustrující.

Jarvis dával pozor na Ruby. Monitoroval každou z kamer v New Yorku, ke které měl přístup a měl Tonyho upozornit, kdyby ji našel. Ale nestalo se. Ani jednou. Pokusil se najít i tu druhou dívku, použili program, který docela obstojně dokázal z fotografie dítěte vytvořit jeho podobu jako dospělého člověka. Opět slepá ulička. Nic nikam nevedlo, byli tak zatraceně opatrní. Ale uklouznou. Na to spoléhal. Věděl, že dříve či později uklouznou a pak si je podá. Do té doby mohl jen sedět, kousat si nehty a děsit se, kdo je další na řadě.

Dny se pomalu přehouply v týdny a stále se nic nedělo. S každou další pitomou minutou měl Tony dojem, že vyletí z kůže. Clinta nalákal na videohry a jídlo, takže ho držel ve věži. Ale s Rhodesem a Amandou nemohl vůbec nic dělat. Jen čekat, co se stane. A čím nervóznější byl, tím větší hovadiny vyváděl, aby se odreagoval.

Takže jednoho rána, kdy už všichni seděli v kuchyni a jedli snídani, Tony jen pil kávu a napjatě čekal. Steve se před chvíli vrátil z ranního běhu a šel se osprchovat k Tonymu do koupelny, protože v té jeho přestala téct teplá voda. Tony to měl na seznamu úkolů.