Ani dnes se svět nepřestal točit (Stony CZ FF)

Dvacátá první

Přeji krásný den, sluníčka!
Ano, jsem unavená a ano, jsem jak veverka na speedu. Ale toho si nevšímejte! ^^ Jak se vám daří? Všechno klape? Nechť se přihlásí všichni maturanti, které už nahnali do školy!
Dnešní kapitola, no... co k tomu říct? Asi nic, nechci vám nic prozradit. Budete se do toho muset ponořit a udělat si názor sami. Ale upozorním vás, že na tom Tony není nejlépe... Nezabijte mě, prosím!
Užijte si čtení ^^

Steve za ním přišel až po dvou hodinách a Tony byl za ten čas o samotě vděčný. Kdyby to Steve viděl, nemohl by se mu už nikdy podívat do očí.

Už ve výtahu cítil, jak se mu zrychluje tep a nástup panického záchvatu byl rychlý a neobyčejně silný. V dílně se svezl na zem, opíral se o zeď za sebou a mermomocí se snažil klidně dýchat. Nešlo mu to.

Umíráš, Tony, šeptal mu v hlavě cizí hlas. Takovéhle je umírání a ty teď zemřeš úplně sám.

Mohlo to trvat jen pár vteřin nebo i hodinu, to Tony nevěděl. Když se konečně uklidnil, zůstal bez hnutí ležet na studené podlaze, oblečení propocené skrz naskrz. Tak jako ho předtím polilo ohromné horko, nyní se roztřásl zimou. Jektal zuby a třásl se po celém těle. Rychle se převlékl do suchého oblečení, omotal okolo sebe deku a natáhl se po jediné medicíně, o které věděl, že spolehlivě zafunguje. Po láhvi s whiskey.

Když za ním Steve přišel, byl už značně podnapilý a v horším stavu než předtím. Doufal, že alkohol pomůže. Vždycky měl pak lehkou hlavu, nic ho nezajímalo a pocit viny se alespoň snížil, když už nevymizel úplně. Seděl ve tmě před slabě světélkujícími monitory a ačkoliv se odmítl na Steva podívat, uměl si představit jeho nespokojený škleb. Nebyl idiot, Steve sice nikdy nic neřekl, ale Tony moc dobře věděl, že nemá rád, když pije. No, smůla, Rogersi, napadlo ho a znovu si přihnul rovnou z lahve.

Steve byl zticha. Přisunul si jedno z křesel, posadil se a jen se na něj díval. Tony cítil jeho pohled jak se mu snažil propálit do hlavy. Ani jeden z nich nic neřekl. Tony pil, pozoroval prázdné monitory a Steve seděl a pozoroval jeho. Kdo to asi vydrží déle?

"Jmenoval se García," prolomil Tony nakonec ticho, znovu se napil a zvědavě se zadíval na dno lahve. Byla z půlky prázdná.

"Kdo?"

"Daniel Hernandéz. Jmenoval se Daniel García. Byl to... byl to synovec chlapa, který se mi staral o zahradu."

Tony zavřel oči, když se na monitoru objevila jeho fotografie. Nepotřeboval ho vidět znovu, už tak měl jeho tvář vypálenou v paměti.

"Bylo mu třináct, když zmizel. Jeho strýce už taky nikdy nikdo neviděl, nenašel jsem ho ani mezi neidentifikovanými oběťmi. Danielova škola to nahlásila, ale nikdo po něm moc nepátral. Byli to přistěhovalci, beztak si mysleli, že jen zmizeli, aby je nedeportovali."

"Našel jsi ho..." zamumlal Steve nevěřícně.

"Jo, našel jsem ho," zasmál se hořce a podíval se na něj. Steve ho neodsuzoval, ani ho nelitoval. Měl nečitelný výraz a očima těkal mezi fotografií a Tonyho tváří. 

"Našel jsi jich víc?"

"Ještě jednu," zamumlal Tony a znovu zavřel oči. Jarvis z vlastní iniciativy zobrazoval fotografii jedné dívky. Taky byla příbuzná muže, který pro něj pracoval. Taky zmizel hned po propuštění. Dítě nenašli nikdy nebo je ani nehledali. Spojené státy byly velké a americký polda raději hledal americké dítě než dítě přistěhovalců.

"Zaměstnával jsi hodně Hispánců a Latinos," poznamenal Steve překvapeně a Tony se pobaveně zašklebil.

"Jsou to pracanti," pokrčil nad tím ledabyle rameny. Neřekl mu, že jim chtěl jen dát možnost si něco vydělat. Věděl, že většinou rodina žije z jednoho platu a kolikrát ještě část peněz posílala zbytku rodiny zpět do rodné země. Neřekl mu, že jim chtěl pomoct. Vždyť je všechny zabil. Nehodilo se, aby říkal podobné patetické věci. Kvůli němu jsou všichni mrtví.