Ani dnes se svět nepřestal točit (Stony CZ FF)

Epilog

Když žijete v jedné domácnosti s více lidmi, později jste schopni je identifikovat podle jejich chůze. Někteří lidé chodí rychle a tiše, jiní dupou. Jiní pro změnu chodí pomalu. Lidi, se kterými trávila Amanda nejvíce času, dokázala poznat podle chůze kdykoliv. Tony chodil sebevědomě a často měl vyšší podpatky, takže i hlučně. Ruby na druhou stranu měla lehký krok tanečnice, ale ani ona se nedokázala pohybovat dost tiše natolik, aby ji Amanda neslyšela.

Ale teď se místností neozývaly ani kroky Ruby a ani Tonyho. Přesto je Amanda znala. Byly tiché, plíživé a svým způsobem slizké. Byla si jistá, že člověk, kterému patřily, byl slizký i na pohled. Alespoň si ho tak představovala.

Amanda se třásla. Nebylo to strachem, nebylo to chladem. Byla jen vyčerpaná. Vědci z SHIELDu se na ní vyřádili opravdu dokonale a dotlačili ji až do stavu vyčerpání. Sotva zvládla sedět rovně. Byla ve své cele, dlaně sepjaté v klíně a zhluboka dýchala. Když se ty kroky ozvaly, narovnala se.

Byla jako pralesnička. Říkala si to od chvíle, kdy zjistila, jaká zrůda se z ní stala. Bylo to jednodušší. Pamatovala si obrázky pralesniček, byly krásné a barevné. Když si řekla, že byla jako pralesnička, dalo se to lépe snést. Bohužel ale měla i vlastnosti pralesničky a tak na ni oni vědci použili úplně stejnou metodu, jako domorodci z pralesů.

Domorodci totiž potírají jedem pralesniček hroty šipek, které potom používají při lovu nebo boji. Malá žabka je tenkou vrstvou jedu pokryta neustále, ale umí ho vyprodukovat víc. Jen musí být ve stresu. Tak ji napíchnou na šipku, aby pomalu umírala v agónii. Podobnou metodu použili vědci z SHIELDu, jen mnohem čistější a, jak to oni sami rádi nazývali, humánější. Nebylo to humánní ani trošku. Jednoduše na ní dělali pokusy. A zjistili něco, co o sobě Amanda nikdy nebyla schopná zjistit. I její tělo mělo svůj limit, kdy už nebyla schopná další jed vytvořit.

Byla prázdná a stoprocentně bezpečná na dotek. Obyčejná, bezbranná, slabá a slepá žena. Nechali ji si odpočinout s tím, že až nabere síly, zkusí to znovu. Nesnášela je za to.

Kroky se přiblížily a ona zvedla hlavu. Neměla strach. Doba, kdy nějaký muž měl její život v hrsti a vyvolával v ní strachu, byla už dávno pryč. Už nikdy nechtěla dovolit, aby ji někdo dokázal ovládat tak, jako to udělal Brian. Už nikdy. Nebála se.

"Měla jsi jediný úkol, drahá," promluvil. Jeho slova jí rozvibrovala kosti a najednou pochopila, proč se ho Ruby tolik děsila. Teď už moc dobře chápala, přesto se nebála. Nemohl jí udělat nic horšího, než co se jí stalo doteď.

"Jediný úkol a selhala jsi na celé čáře. Už jsi úplně k ničemu. Vstaň."

Poslechla okamžitě. Nemohla odporovat, nešlo to. Jeho slova se jí zapichovala do uší a do mozku jako čepele a neuposlechnutí bolelo.

"A teď si sundej z postele prostěradlo a udělej si smyčku. Hodná holka."

Její tělo ji neposlouchalo. Poslouchalo ta slova, jako kdyby byla robot na dálkové ovládání. S jeho příkazy upevnila prostěradlo za vrchní příčku palandy a druhý konec okolo krku.

"A teď se oběs."

Pokusila se vzdorovat. Nechtěla umřít, nechtěla. Ale ta slova jí vibrovala kostmi a zabodávala se jí do uší a mozku a tělo ji neposlouchalo. Podlomila se jí kolena, prostěradlo se jí zařízlo do krku a zabránilo přívodu vzduchu. Ty plíživé slizké kroky bylo to poslední, co slyšela, než se připojila k sestře a dětem. 

---