Ani dnes se svět nepřestal točit (Stony CZ FF)

Jedenáctá

Dobré ráno, chlapci a děvčata. Dneska to bude bohužel trošku kratší, ale příště si to vynahradíme, nemějte strach! 
Dopsala jsem nedávno osmnáctou kapitolu a pomalu, ale jistě se blížím k jedné věci, na kterou se těším a děsím se jí zároveň, tak mi držte palce. Protože jak se znám, vycouvám a několik týdnů se psaní zase ani nedotknu :D

Obchodní centrum bylo přecpané, ale nakonec se jim podařilo u Burger Kinga najít volný stůl. Oba před sebou měli své cheeseburgery; tedy, Tony měl před sebou svůj cheeseburger, Steve jich měl šest.

Nikdo je cestou sem nezastavil, přestože Steve viděl svou fotku na každém novinovém stánku, takže se zdálo, že jejich krytí fungovalo. Steve měl na hlavě kšiltovku, stejně tak Tony, který k ní ještě přidal velké sluneční brýle. Steva nejednou napadlo, že tak asi budí mnohem více pozornosti, ale nechal to být. Dokud na ně nikdo nepokřikoval, a to ani na tak přecpaném místě, bylo to fajn.

Počkal, dokud Tony nedojedl, zhluboka se nadechl, připraven pustit se do toho nepříjemného rozhovoru, ale Tony ho předběhl.

"Chceš nejdříve řešit naši aféru nebo Bruce?" zeptal se, utírajíc si mastnotu z prstů do papírového ubrousku. Zahleděl se mu do tvaře a snažil se z ní cokoliv vyčíst. Tony se ale zdál vážný a očividně byl ochotný se s ním bavit bez vtipů a narovinu.

"Můžeme začít těmi novinami," kývl nakonec a napil se.

"Fajn, začnu." Tony odložil nedojedený balíček hranolků a založil ruce na stole. Steve si na okamžik prohlédl své vlastní malůvky na Tonyho rukách. Slušely mu. Miloval Tonyho ruce. Byly silné a drsné, ruce opravdového chlapa. "Udělal jsem blbost, okej? Uvědomuju si to a můžu ti slíbit, že tě do něčeho podobného už příště nezatáhnu."

Nebyla to tak úplně omluva, ale Stevovi to stačilo. Tony mluvil upřímně, bez vtipů a Steve věřil, že svých činů opravdu lituje. S úsměvem přikývl.

"Jsem rád, že to říkáš, Tony. Děkuji," mírně sklonil hlavu. "Nebudu lhát, šokovalo mě to. A naštvalo. Je mi jedno, co děláš, Tony, dokud mě do toho bez mého vědomí netaháš."

"Na mou obranu, byl jsem opilý a naštvaný. Ta baba na mě vytáhla Howarda a to vždycky ztratím hlavu," zašermoval rukama. Steve se chtěl zeptat, zajímalo ho, o čem se s tou ženou bavil a rád by věděl, proč má Tony ke svému otci takový vztah. Neudělal to. Měl tolik otázek, ale nebyl vhodný čas ani místo to řešit.

"To nejsou zrovna silné argumenty," neodpustil si štiplavě. Tony se zašklebil.

"No to víš, že jsou. Nikdy ses neopil a nenaštval a neudělal nic hloupého? No tak, tak svatý být nemůžeš."

Steve se kousl zevnitř do tváře. Jedna událost mu vyvstala v paměti a připomněla mu, proč od té doby nepil. Uslyšel bušení na dveře, rychle se rozhlédl, než mu došlo, že je to zase a jen v jeho hlavě, stejně jako dneska ráno. Otočil se zpět, opřel se a uvědomil si, že ho Tony sleduje přimhouřenýma očima přes okraj svých brýlí.

"Jo, jednou se něco takového stalo," přiznal neurčitě a modlil se, aby se Tony dál neptal. A neptal se. Jen pokrčil rameny, zamručel "tak vidíš" a vzal si jeden ze Stevových cheeseburgerů. Nechal ho, samotného ho nějak přešla chuť.

"Nicméně, hlavní je, že se už na tebe nezlobím a nebudu ti to tvoje uklouznutí před novinářkou nijak vyčítat. Ve skutečnosti, pomohl jsi mi si uvědomit pár věcí."

Znovu po něm vrhl ten přimhouřený pohled. Zamyšlený a zvědavý pohled. Naklonil se trochu dopředu a Steve mu pohled oplácel. Cítil se jako hmyz pod lupou.