Ani dnes se svět nepřestal točit (Stony CZ FF)

Dvanáctá

Já vím, je pátek. Ale jsem nešťastná a naštvaná a zachtělo se mi s vámi navázat kontakt. Protože vaše komentáře mi vždy vykouzlí úsměv na rtech. 
Určitě jste všichni slyšeli o tom, že se uzavírají české hranice. Pakárna, což? Pomalu, ale jistě ve mě začala klíčit obava, že to bude trvat až moc dlouho a nepustí mě v září do školy. Jedna moje část si je jistá tím, že se to nestane, ale ta druhá neustále říká "No jo, ale co když...?"
Což ale není všechno, bohužel. Od srpna máme doma výměnnou studentku z Thajska, která je pro mě jako sestra. Dneska nám volali z agentury, přes kterou ji sem poslali a řekli nám, že do této neděle musí sedět v letadle a letět domů. Což opravdu nepotěší...
Takže tak, jsem z toho opravdu rozbitá a asi jsem si chtěla trochu postěžovat. A zároveň vám trošku zvednout náladu, pokud se i vás uzavření hranic nějak více týká. Pokud ne, lucky you. 
Ve středu normálně zveřejním další kapitolu, v našem rozvrhu se tedy nic nezmění. 
Takže vám to tu nechám... Užijte si čtení a napište mi! 

Byl to zvláštní pocit, být u Tonyho v ložnici bez jeho vědomí. Steve se cítil nesvůj a několikrát se nervózně ohlédl přes rameno. Věděl, že by tady neměl být, ale dle Jarvise byla jediná žehlička právě tady a Steve si nutně potřeboval vyžehlit košili. A Jarvis tvrdil, že by to Tonymu jistě nevadilo.

"Pan Stark by byl nervóznější, kdybyste byl bez jeho svolení u něj v dílně. Ložnice pro něj zase tak osobní místo není, nemějte strach, kapitáne," uklidňoval ho Jarvis. Kdyby Steve tolik nespěchal, zařídil by se jinak. Ale teď neměl jinou možnost.

Samozřejmě, už u Tonyho v ložnici byl, ale to tady byl i Tony. Pustil ho sem, dovolil mu u něj zůstat. Kousl se zevnitř do tváře, když si na tu noc vzpomněl. Po dlouhé době spal dlouho, klidně a téměř bez nočních můr.

Rozložil si žehlící prkno a několika rychlými tady košili vyžehlil, že byla rovná jako list papíru. Spěchal, chtěl být co nejdříve pryč. Tony sice ráno odjel do firmy na nějaké zasedání, ale měl být každou chvíli zpátky.

"No teda, chováš se tady víc jako doma, než bych čekal," ozvalo se za ním naoko nesouhlasně. My o vlku... Rychle se ohlédl a cítil se jako malý kluk přistižen při činu.

Tony se ležérně opíral o rám dveří s rukama založenými na hrudi a přestože měl nasazenou vážnou přísnou masku, v očích měl tisíc čertů.

"Tony, já... Omlouvám se, ale Jarvis říkal, že by to mělo být v pořádku. Potřeboval jsem si jen vyžehlit košili," dostal ze sebe na jeden výdech a divil se sám sobě, jak moc znervózněl. Tony se naštěstí uvolněně zasmál a mávl rukou.

"To nic, kápo, nevadí mi to. Kam máš namířeno, na rande? Nezapomeň si vyčistit boty a zuby. Není nic horšího než špinavá bagančata a smrdutý dech."

Zkusmo si přejel jazykem po zubech, přestože si je čistil už ráno. Usmál se. "Ne, jdu navštívit Peggy."

Tonyho úsměv na chvíli ztuhl a oči ztratily ten šibalský lesk. Netrvalo to dlouho, hned své pravé emoce opět schoval, tak, jako to dělal vždycky.

"Tak za tetou Peggy. Pozdravuj ji ode mě."

"Nechtěl bys jít se mnou?" navrhl trochu nesměle a koutkem oka sledoval Tonyho reakci. Ramena mu ztuhla a očividně se mu ten nápad ani trochu nelíbil. Steve se oblékl a pečlivě zapnul každý knoflíček, kromě posledních dvou u krku. "Určitě by tě ráda viděla. Občas o tobě mluví."

Tony vykročil k prádelníku a položil na něj manžetové knoflíčky. Trhl trochu rameny, hlavu držel dole a neodpovídal. Steve ho jen pozoroval a tiše žasl nad tím, jak moc mu to slušelo v obleku. Na míru šité sako zdůrazňovalo jeho postavu a dokonale mu sedělo na ramenou.