Ani dnes se svět nepřestal točit (Stony CZ FF)

Čtvrtá

Po hodině převalování to nakonec vzdal, posadil se a rozhlédl se po ložnici, hledajíc hodiny, ale nenašel. Plánoval se natáhnout pro svůj mobil, jenže v tu chvíli se ozval Jarvis, hlasem tišším než obvykle:

"Dobré ráno, kapitáne Rogersi. Je právě pět hodin čtyřicet osm minut. Venkovní teplota je pět stupňů celsia a během dne by měla vyšplhat na deset stupňů celsia. Na dnešek jsou hlášeny přeháňky a bude převážně zataženo."

Pousmál se a pohlédl na strop, ale žádnou z kamer nenašel, takže se jen tak usmál do prostoru.

"Dobré ráno i tobě, Jarvisi."

Jarvis ohleduplně mlčel po celou dobu, kterou Steve strávil v koupelně a znovu promluvil až ve chvíli, kdy došel do kuchyně.

"Poslíček vám nechal na křesle dárek od pana Starka. Musím vás ale varovat, pan Stark mi dal jasné pokyny a pokud se prý jen budete tvářit, jako že přemýšlíte o vracení a následném 'proslovu', mám vás zamknout v pokoji a nepustit, dokud poslušně neslíbíte, že si dárek ponecháte."

Steve se naježil, to znělo přesně jako Tony a vůbec se mu to nezamlouvalo. Už si v hlavě připravoval, co Tonymu řekne, pokud ho Jarvis pustí z pokoje; a obezřetně došel ke křeslu.

Prstem odklopil jednu stěnu papírové tašky. Zamrkal. Uvnitř leželo několik obyčejných triček, tílek a košil, mikina, troje džíny a tepláky. Další taška obsahovala dvoje boty, jedny na každodenní nošení, druhé na běh; a v poslední bylo spodní prádlo a ponožky.

"Pan Stark mě požádal, abych zjistil, kde obvykle nakupujete. Byl toho názoru, a já s ním souhlasil, že by vám bylo příjemnější, kdyby bylo oblečení z obchodů vašeho vlastního výběru. I když, dlouho uvažoval nad tím, že vám nechá dovézt košile od Armaniho."

To už tak moc jako Tony neznělo. Steve si spíš uměl představit, že by Tony nakoupil věci stejné kvality, jako si kupuje on sám, jen aby mohl sledovat, jak s tím Steve nesouhlasí. Nemohl ale popřít, že to bylo ohleduplné. Tony ho opět překvapil.

"Budu mu muset poděkovat, dělá toho pro mě víc, než bych si přál," povzdechl si a promnul si kořen nosu. Byl vděčný, na druhou stranu se cítil hloupě. Nejen, že ho tady Tony nechává bydlet, ale ještě mu kupuje oblečení? A Steve mu to neměl jak oplatit, jedině snad za věci zaplatit, ale to by Tony jistě nepřijal.

"Jsem si jistý, že pokud mu uděláte opravdu dobrou snídani, jak navrhoval včera večer, a přidáte k tomu šálek kávy, bude to jako poděkování stačit."

"Budu mít z čeho vařit?" nakrčil Steve nevěřícně obočí. Neuměl si představit Tonyho u sporáku a z vlastní zkušenosti věděl, že jídlo z donášky měl Tony nejradši. Tudíž pochyboval, že by v lednici bylo něco jiného, než poloprázdné papírové krabičky od číny.

"Hospodyně dorazí až zítra odpoledne, takže se obávám, že obsah lednice je velice omezený."

"Dobře, nevadí. Zajdu si zaběhat a cestou zpět něco koupím. Jí Tony vajíčka?"

"Kromě hub a mořských plodů jí pan Stark úplně všechno," ujistil ho Jarvis a rozsvítil před Stevem obrazovku s mapou Manhattanu, na které zvýraznil několik tras a obchodů s potravinami. "Dovolil jsem si označit obchody, které již brzy otevírají a jsou hned na trasách, které newyorčtí běžci považují za nejlepší."

Steve se na trasy letmo podíval a vybral si tu nejdelší. Dle Jarvisových výpočtů by průběrnému běžci zabralo hodinu a půl ji oběhnout. Se svou rychlostí to Steve odhadoval na půl hodiny, a to kdyby to opravdu flákal.