Ani dnes se svět nepřestal točit (Stony CZ FF)

Sedmnáctá

Přeji krásnou středu, dámy a pánové!

Než začneme, chtěla bych poděkovat úžasné @__Zanna__ , která vytvořila na tuto povídku skvělou recenzi! Napsala to opravdu krásně, díky ní jsem si uvědomila několik chyb, kterých se dopouštím a určitě si její rady vezmu k srdci. 

Jak se vám daří? Taky vás rodiče straší? Moji právě teď řeší, jestli v září do té školy odjedu a upřímně, už mě to přestává bavit. Jsem ohledně celé téhle situace opravdu pozitivní a nepochybuji o tom, že mě do Anglie pustí, ale doma prostě všichni šílejí. Bože, situace na palici, vážně. 
Nicméně, užijte si čtení! Dneska to je kratší, příště vám to opět vynahradím. 

Nervozita, se kterou se Steve probudil, mu nepříjemně svírala vnitřnosti. Nechal zavřené oči a jen naslouchal. Cítil, že Tony sedí vedle něj, jako tehdy, když u něj spal poprvé. Slyšel ho si pro sebe tiše mumlat a jednu jeho ruku měl ve vlasech. To ho alespoň částečně uklidnilo.

Vzhlédl. Tony pracoval, vlasy rozježené do všech stran a oči stále trochu opuchlé po dlouhém spánku. Trochu se pohnul, poutaje na sebe jeho pozornost. Hnědé oči k němu okamžitě shlédly plné směsice radosti a jistých rozpaků, jež cítil i on sám.

Nebylo to vlastně tak překvapující. On sám nikdy neměl možnost strávit s milencem noc a ráno se vedle něj probudit a Tony se tomu, alespoň co Steve slyšel, vyhýbal obloukem. Pokud už nechal ženu, aby u něj přespala, probudil se dřív než ona, zmizel v dílně a nechal buď Pepper nebo Jarvise, aby ji ráno vyprovodili. Takže ano, jisté rozpaky byly na místě.

Chvíli na sebe beze slova hleděli a ve vzduchu se vznášelo napětí. Jenže pak se Tony spokojeně usmál.

"Dobré ráno, Šípková Růženko," zabroukal a sklonil se, aby mohl Stevovi vtisknout krátký polibek do koutku úst. "Vyspaný?"

Spokojeně si povzdechl a přikývl. Všechno bylo v pořádku, Tony ho neplánoval vykoupnout z postele a včerejší noc nebyl jen hodně živý sen, ale skutečnost. Tiše se zasmál a převalil se na břicho, jednu ruku obločil Tonymu okolo pasu a hlavou mu spočinul na stehně. Cítil se bláznivě a byl to ten nejlepší pocit snad od doby, co se probudil do jednadvacátého století.

"Ach bože, měl jsem pravdu. Seš opravdu jen přerostlé štěně!" zvolal Tony naoko otráveně, ale jeho ruka si našla cestu zpět do Stevových vlasů a z jeho hlasu byl znát úsměv. Znovu se tiše zasmál a na několik okamžiků jen setrval na místě a ještě odpočíval se zavřenýma očima. Tonyho prsty v jeho vlasech byly tak příjemné, konejšivé.

"Chceš ještě spát?"

"Ne," zamručel a pevněji ho k sobě přivinul. "Chci tě jen držet."

"Heh... Tak fajn," broukl a vrátil se nerušeně k práci. Zvědavost mu nakonec nedala a posadil se, aby mohl Tonymu hledět přes rameno.

"Na čem pracuješ?"

Tony hned starkpad zhasl a vsunul ho pod polštář. Steve překvapeně zamrkal.

"Je to tajemství?"

"Jo... Velké," souhlasil a hleděl na něj kamenným výrazem. "Nevím, co přesně by se stalo, kdybych ti to řekl... Ale tuším, že by byla v ohrožení celá Sluneční soustava."

Steve mu to možná na setinu vteřiny uvěřil a očividně se mu to odrazilo ve tváři, protože Tonymu začal smích bublat v hrudi téměř okamžitě. Zaklonil hlavu a smál se, uvolněně a upřímně pobaveně. Steve ho jen sledoval, snažíc se udržet si vážný výraz.

"Dobrá. Nech si svá tajemství, kovový muži," pronesl hlasem pokud možno podobným Thorovému, čímž Tonyho rozesmál ještě více, až si ruku tiskl na břicho. Steve se k němu nakonec přidal.