Ani dnes se svět nepřestal točit (Stony CZ FF)

Dvacátá devátá

Dámy a pánové, cítím se, jako kdybych ztrácela dítě. Dneska je poslední středa, kdy vydávám kapitolu k Ani dnes se svět nepřestal točit a jsem na jednu stranu neskutečně šťastná a pyšná a na tu druhou se mi chce plakat. Vím, že budu psát dál a neřeknu Tonymu a Stevovi sbohem, ale i tak mi to je líto. 

Každopádně, užijte si to!

Tony několikrát zamrkal a tupě hleděl do stropu. Rozvaloval se uprostřed postele, nohy zamotané do prostěradla a užíval si chladivý vzduch z klimatizace na zdi. V apartmánu byla tma a jediné světlo vycházelo z jeho hrudi a balkonu. Nepřekvapilo ho to. Byly tři ráno a to většinou ani jeden z nich nespal. Od začátku jejich dovolené se jim absolutně narušila rutina. Tony nikdy žádnou opravdu neměl, ale Steve ano. Proto ho překvapilo, když přestal ráno běhat. Ponocoval s ním, procházeli se nočním městem, seděli u moře nebo se jen tak váleli v posteli a nic nedělali. Steve jednou řekl, že se prostě potřebují oba vypnout. A měl pravdu.

Stali se z nich prakticky netopýři. Vstávali po poledni, spát chodili nad ránem nebo vůbec. Tony občas usnul na hodinu nebo na dvě okolo půlnoci, aby se mohl zase probudit a užívat si noční svět. Byl klidný. O tolik klidnější než denní a pravděpodobně to mu dělalo tolik dobře. Bylo ticho, žádný rámus z ulic a šumění hlasů. Žádné starosti a povinnosti. Jen ticho, vítr a cikády. Šumění moře, které měli hned pod okny.

Posadil se, natáhl si kraťasy a naboso přešel ke dveřím na balkon, byly otevřené dokořán. Na okamžik se zastavil a jen se mlčky díval. Steve seděl zády k němu před ohromným plátnem a maloval. Ruce měl od barev, za oběma ušima různě velké štětce. Všude okolo něj se válely tuby s barvami, palety a sklenice se zabarvenou vodou. Barvy si přivezl s sebou a plátno mu nechal Tony doručit na pokoj hned první den, co sem přijeli. Maloval přesně to, co viděli z balkonu. Moře, pláž a na pravé straně světla nedalekého města. Jelikož u toho seděl převážně v noci, maloval z paměti, nad čímž Tony jen žasl.

"Chceš nalít?" zeptal se a pokynul štětcem k láhvi se skotskou, aniž by se otočil. Tony jen souhlasně zamručel, popadl čistou sklenici a sám se obsloužil. Posadil se do křesla v rohu, vyhodil nohy na protější židli a se spokojeným povzdechem se uvelebil.

"Jak to jde?"

"Blbě, nedaří se mi namíchat správný odstín," zamručel Steve mrzutě. Tony se uchechtl a nadále si ho zamyšleně prohlížel. Soustředěně se mračil a z koutku úst mu visela cigareta. Když si zapálil poprvé, Tony na něj jen zůstal zaraženě zírat. Brzy se dozvěděl, že šlo o starý zvyk, který si s sebou Steve přinesl z minulého století. Vždy u malování kouřil a nehodlal s tím přestat, ačkoliv na něj nikotin už nijak neúčinkoval. Šlo o rituál, podobně jako když si Tony k práci pouštěl hudbu na plné pecky a cpal se sladkým.

Tony se nad tím uculoval. Kdysi dávno, když on sám zkusil cigarety poprvé, dostal od otce přednášku, během které se zmínil, že Kapitán Amerika nikdy nekouřil! Pche, nic jsi o něm nevěděl, táto, napadlo Tonyho pobaveně a upil ze sklenice. Vyrůstal s představou dokonalého Kapitána Ameriky. A to byl pravděpodobně důvod, proč ho z velké části nenáviděl. Měl mnohem raději tohohle Kapitána, tohohle Steva. Člověka, který měl své vlastní zlozvyky a chyby. Byl stejně nedokonalý, jako každý jiný člověk. Ironické na tom bylo, že čím více špatností o něm Tony věděl, tím raději ho měl. A tím více si o něm myslel, že opravdu dokonalý byl. V mnoha ohledech.

S mírným zavrtěním hlavou a spokojeným povzdechem přerušil vlastní tok myšlenek. Znovu se napil, odložil sklenici na stolek a pustil se do práce na starkpadu. Někdy trávili večery i takhle. Tony se bavil projektováním, Steve maloval. Byli většinou zticha. To bylo dobré znamení. Když večer trávili ve spokojeném tichu, znamenalo to, že jsou oba v klidu.