Ani dnes se svět nepřestal točit (Stony CZ FF)

Šestnáctá

Středa je tady! Kdo se na ni těšil? Já určitě, od pondělí nedělám nic jiného, než že opravuju šestnáctou kapitolu a ve chvílích absolutního zoufalství si pročítám ty předchozí (tomu říkám pořádný egoismus, snažit se zabavit vlastním příběhem znovu a znovu... hehe)
Venku se nám konečně oteplilo, tak jak zvládáte karanténu teď? Já se na to už vyprdla, hodím dětem roušky a jdeme ven, oni na kolech, já běžím. Dokonalý tělocvik, večer usínají bez problému a moje hodinky zase hrdinsky hlásí, že jsem ušla 10 000 kroků :D 
Hrdě oznamuju, že mám rozepsané další dvě bonusové kapitoly, ale nejsem si ještě jistá, kdy je vydám. Možná ještě tento týden, možná až ten příští, uvidíme. Docela jsem se tam zasekla, ale věřím, že to nebude trvat dlouho! Na druhou stranu náš hlavní příběh má už 21 kapitol a ani zdaleka není u konce. Vidím to ještě tak na dalších deset, plus mínus.
Užijte si čtení a znovu připomínám, že erotické části jsou na začátku a na konci označeny tučně, pokud je nechcete číst. 

Btw. Dámy a pánové, musela jsem se vrátit a smazat tu poznámku o orgiích v Itálii, protože jsem našla vymazané scény z Iron Man jedničky a tam Tony doslova utekl, jen aby nemusel mít čtyřku se třemi krásnými ženami... Původně jsem to tam vlastně ani neměla a napsala to na poslední chvíli a jak tak koukám, být to tam vůbec nemá! Náš Tony je v mnoha ohledech stará dobrá klasika xD Jen jsem vás na to chtěla upozornit.

Stevovi nikdy nedělalo problém poznat, když Tonyho něco trápilo. Byl povětšinou zticha, okolo jiných lidí procházel, jako by je vůbec neviděl a když už otevřel pusu, jeho jazyk byl jedovatější než obvykle. A už od probuzení se naléval alkoholem. Ale na jeho držení těla se to dalo poznat nejlépe. Vždy pevně zatínal čelisti, ramena měl napjatá a jeho oči byly ledové a temné jako noc. V tu chvíli Steve věděl, že je nejlepší se držet dál.

Takže když se okolo něj Tony v poledne proplížil a táhl za sebou auru temna a zmaru, Steve se ani nesnažil zahajovat konverzaci. Mlčky k němu posunul talíř s obědem, čímž mu alespoň na vteřinku vykouzlil poloviční úsměv na rtech, než talíř popadl spolu s celou konvicí kávy a zmizel zpět v dílně. Díval se za ním, přemýšlejíc, co se mohlo stát.

Předcházející večer se Tony musel vrátit hodně pozdě, Steve už dávno spal - nebo se teda snažil znovu usnout - takže netušil, jestli si špatnou náladu přinesl už z večírku nebo se s ní probudil.

Několikrát ho napadlo, že by si s ním mohl jít promluvit, ale neudělal to. Věděl, že pokud si Tony bude chtít promluvit, přijde sám, až se na to bude cítit. Dopřál mu prostor a upřímně doufal, že jeho špatná nálada nepramení z toho jediného polibku.

Steve se věnoval svému. Dohnal resty, napsal Furymu posudky o nováčcích, kterým se spolu s Natashou a Clintem věnoval; a znovu se pustil do hledání bytu, tentokrát sám. Jarvis mu nabídl pomoc, a Steva v tu chvíli napadlo jestli monitoruje jeho pohyb na internetu, ale odmítl. Za posledních pár týdnů se naučil používat Google a obecně celý starkpad dost obstojně a byl na sebe náležitě pyšný. Nakonec to nebylo tak složité, vlastně ho to i bavilo. A když zjistil k jak velké knihovně elektronických knih má přístup, dobrovolně nedal starkpad z ruky.

Bylo chvíli po třetí, když se na jeho dveře ozvalo zaklepání. Steve překvapeně vzhlédl. Neměl žádné návštěvy od té doby, co se sem přistěhoval - ne že bych jich předtím měl hodně.

Za dveřmi stál Tony oblečený v kabátě s kožešinou okolo kapuce a v ruce držel velikou kytici. Tvářil se nepřítomně, nevzhlédl, když mu Steve otevřel, jen si povzdechl a zeptal se: "Je mi jasné, že máš lepší věci na práci, ale mohl bys teď jet se mnou?"