Ani dnes se svět nepřestal točit (Stony CZ FF)

Devatenáctá

Přeji krásné ráno/odpoledne/večer/noc. Záleží, kdy je pro vás nejlepší čas na čtení. Jak se vám daří, přátelé? Já byla v pondělí v nové práci, heč! Uklízím v lékárně a pomáhám s evidováním zásilek. Práce snů! Až mi je líto, že to je jen do září. (le těžký sarkasmus) :D
Dnešní kapitolka je jen Tony a Steve, nějaký společně strávený čas. Ke konci opět tučná část, snad si moje pravidlo pamatujete. I na psí známky došlo, přesně jak jsem slíbila! 

Užijte si to.

Tony nevylezl z dílny následující dva dny. Steve za ním občas zašel, jen aby dohlédl, že do sebe dostal i něco jiného, než celou konvici kávy. Chvíli mluvili, zatímco Tony chodil po dílně tam a zpátky, aby si protáhl nohy, a za chůze jedl. Svěřil se mu se svými pokroky, které bohužel nebyly nijak velké, a jednou se na Steva hladově vrhl.

Takže vše bylo při starém, když nepočítáte tu intimní část.

Nesnažil se ho přinutit ke spánku, už to dříve zkoušel a věděl, že se Tony bude akorát vztekat a hrozit, že dílnu zamkne a nepustí ho dovnitř. Steve ho tedy nechal být s vědomím, že nakonec někde padne a usne.

Nečekal tedy, že ho najde sedět v kuchyni. Za okny už byla dávno tma, sněžilo a celý New York zářil díky vánočním světlům více než obvykle. Tony seděl u stolu, znuděně si podpíral hlavu a pomocí rozprašovače stříkal vodu na papírovou tašku. Steve ho nechápavě sledoval.

"Jarvis mi zamknul dílnu," vysvětlil otráveně, aniž by zvedl hlavu. "Tak zkoumám, kolik střiků to zabere, než se voda rozšíří po celé tašce. Zatím jsem na sto padesátém osmém."

"Proč ti Jarvis zavřel dílnu?" uchechtl se pobaveně a posadil se naproti. Tony protočil oči.

"No, Jarve, vysvětli mu to."

"Pan Stark pracoval v kuse déle než osmnáct hodin. Uznal jsem za vhodné, že potřebuje přestávku," ozval se Jarvis suše. Ton vyplázl jazyk na jednu z kamer. Steve se tiše rozesmál. Nikdy ho nepřestalo překvapovat, že je Tony vlastně pětileté dítě. Rozhodně se tak vztekal.

"Nesměj se mi!" zvolal dotčeně a namířil na něj rozprašovač. Steve zmlkl.

"To neuděláš."

"Jo? Vsadíš se? Vím, že se tenhle fígl používá spíš na kočky, ale určitě to zabere i na otravná štěňata."

Steve nedokázal zabránit tomu prokovativnímu úsměvu, který se mu rozlil po tváři. Tony se na něj zašklebil.

"Neprovokuj, Rogersi."

"Donuť mě, Starku," provokoval dál. Tony pohled potemněl, úsměv rozšířil a v příští chvíli měl Steve vodu v obličeji a Tony utíkal pryč. Steve neváhal.

"No jen počkej," uchechtl se pro sebe a běžel za ním. Nedoběhl daleko, Steve ho chytil u pohovky, oba klopýtli a svalili se se smíchem na zem. Steve na poslední chvíli dopadl na ruce a díky bohu Tonyho nerozmačkal. Tony nezaváhal ani na okamžik a pokoušel se odplazit pryč, ale Steve mu nedal možnost. Rychle ho chytil a začal ho lechtat.

Byl to nový objev, Tony byl neskutečně lechtivý na bocích. A Steve si to náležitě užíval.

"Nech toho!" hulákal se smíchem a snažil se mu chytit ruce. "Myslím to vážně! Steve! No tak, vysmahni!"

"Donuť mě," opakoval zvesela, ale nakonec se slitoval. To však neznamenalo, že se pohnul z místa, nadále se nad Tonym skláněl, dlaněmi zapřený o koberec a s širokým úsměvem ho sledoval.

"Nesnáším tě. Jsi příšerný člověk. Řeknu své terapeutce, že mě šikanuješ," bručel Tony, ale v jeho hlase nebyla žádná opravdová zášť. Oči mu šťastně zářily, dýchal rychleji a vlasy měl rozcuchané. Steva napadlo, že nikdy nevypadal lépe. Rád ho takhle viděl, usměvavého a šťastného. A ano, ty jeho vrásky opravdu byly atraktivní.