Ani dnes se svět nepřestal točit (Stony CZ FF)

Desátá

Dobré ráno, mí drazí přátelé. Jak se máte?
Já se musím pochlubit, přijali mě na univerzitu v Anglii, už mám všechno zařízené, zabookované koleje a už jen musím přežít do září a můžu jet! Ale nebojte, kdyby se náhodou stalo, že do té doby nebude Ani dnes se svět nepřestal točit dokončené, budu pokračovat v psaní i ze zámoří!
Dneska máme zase trochu kratší kapitolku, ale to snad přežijete. Užijte si čtení a přečtěte si prosím i informace na konci!

---

V zasedačce vládlo napjaté ticho. Všichni Avengers kromě Bruce byli usazení u stolu, zatímco Fury stál v jeho čele s rukama založenými za zády a pouštěl hrůzu. Vůbec mu to nešlo, Tony měl větší strach z naštvaného Steva, a to Steve většinou připomínal přerostlé štěně zlatého retrívra.

Chvíli po všech klouzal pohledem, Natasha i Clint se tvářili nezúčastněně a Steve poklepával prstem do stolu stále neklidněji a neklidněji. Většinou si s sebou bral na brífingy blok a pero a kreslil si, ale dneska neměl ani jedno.

"Řekl jste Starkovi, aby pustil Hulka z výšky na park?" zeptal se Fury a z jeho hlasu se dalo poznat, že má jen kousek k záchvatu vzteku. Měl by na sebe dávat trochu pozor, byl to už muž v letech. Jeden takový záchvat a mohl dostat infarkt nebo tak něco.

"V tu chvíli se to zdálo jako nejlepší možnost, pane," přikývl Steve. Narovnal se v zádech, upřeně Furyho sledoval a mód Kapitána Ameriky z něj přímo čpěl. Tony si podepřel hlavu a prohlížel si ho. Čelist měl napjatou a oči tvrdé a vážné. Naprosto jiný Steve, než kterého vídal doma.

Furyho postoj se mírně uvolnil a přestal se tvářit tak naštvaně. Pohled stočil na Natashu. "Víme, co se stalo?"

Zavrtěla hlavou, opřela se do židle a její vždy dokonalé obočí se mírně stočilo v zamračení. "Ne. Když jsme s Bartonem dorazili na místo, Hulk byl už venku a řádil. Pokusila jsem se ho uklidnit, ale zaútočil na mě."

"Hulk s námi většinou spolupracuje, pane. Tentokrát vypadal, že nás vůbec nepoznává," přidal se Barton. "Když dorazili kapitán a Stark, rozzuřil se ještě víc. Museli jsme co nejdříve dostat Bruce zpátky."

"Kápo reagoval pohotově a i když se mi jeho nápad moc nezamlouval, zabral," pokrčil Tony rameny a poplácal Steva po zádech. "Kapitán opět a zase zachránil situaci. A všichni musíme uznat, že kdybychom nechali zeleného chlápka řádit déle, škody by byly mnohem horší než kráter v parku."

Záblesk modrých očí byl krátký, přesto v nich Tony viděl vděčný výraz. Zazubil se, ruku na jeho zádech nechal o okamžik déle a znovu se podíval na Furyho. Navzdory všem argumentům to jeho vztek neudusilo úplně.

Tony ho sledoval s podepřenou hlavou. Viděl, že se jeho rty pohybují, ale jediné, co slyšel, bylo "blablabla, měli jste to udělat jinak, blablabla, New York je zase v troskách, blablabla". Stále rychlejší a neklidnější klepání do stolu ale slyšel jasně. Steve byl jako na jehlách, bylo vidět, že se snažil věnovat Furymu pozornost, ale neustále těkal pohledem po místnosti.

"Hej," šeptl, podal mu propisku a nechal před ním ležet svou dlaň, "dělej, co musíš."

Steve mu věnoval další vděčný pohled a bez zaváhání mu propisku vytrhl z prstů a jeho dlaň si přitáhl blíž k sobě. Tony si druhou rukou nadále podepíral hlavu a alespoň předstíral, že dává pozor. Krátké rychlé tahy na jeho kůži byly vlastně docela příjemné a Tony se neustále snažil nahlédnout přes Stevovo široké rameno, aby viděl, co to čmárá, ale bylo to zbytečné.

Pokreslil mu ruku z obou stran, dokonce i prsty a když Tony spíš tušil, než viděl, že mu došlo místo, prostě mu dal druhou. Zdálo se totiž, že Fury jen tak nezmlkne. Nyní mlel něco o tom, že Avengers sice mají vysoké procento úspěchu na misích, ale zanechávají po sobě větší spoušť něž tornádo a tsunami dohromady. Hej, co jako čekal? Poslal Jekylla a pana Hyda, stoletého vojáka, dva špiony, miliardáře v obleku a občas i vikingského boha, aby vyřešili situaci. Už v tu chvíli musí být každému jasné, že to nepůjde bez škod na majetku.