Na útěku

30. kapitola - Vysvětlení

Dorazila jsem do městečka Cartersville a doufala, že na Ryana narazím. Byla jsem vyděšená, nevyspalá a hladová. Neměla jsem ani floka a poslední peníze jsem dala za palivo. Nevěděla jsem, kde přesně bydlí a jak je mám hledat. Stála jsem někde před úřadem a ptala se lidí, když v ten okamžik jsem naproti v zahradnictví zahlédla povědomou postavu.

Byl to Doug v lacláčích a slamáku. Tak ráda jsem ho zase viděla. Radostí jsem se k němu rozběhla, ale on mě očividně moc rád neviděl.

,,Dougu, potřebuju mluvit s Ryanem."

,,Zbláznila ses? Lhala jsi mu. Ani omylem."

,,Dougu, musela jsem to udělat. Moc mě to mrzí. Miluju ho."

,,Jo jasně. Hele, bez tebe mu bude líp. Možná to bude chvíli trvat, ale dostane se z toho obřího zklamání."

,,Prosím Dougu. Jen s ním chci mluvit. Jedu sem z New Yorku non stop. Nespala jsem, nejedla a chci jen jeho."

Doug mi nakonec pokynul, aby se posadila vedle něho a zavezl mě na jakýsi statek uprostřed lesů a luk.

Zatímco Doug praštil naštvaně dveřmi od auta, já jsem okamžitě spatřila Ryana v montérkách. V obličeji měl únavu a zlobu, protože jsem se tam ukázala.

Dal mi šanci všechno vysvětlit a já nevěděla, kde začít. Vzal mě na pokoj, kde byla jen malá rozkládací sofa, psací stůl a jakýsi model vláčku. Vše bylo ve starém stylu a nejlepší léta mělo za sebou. Na okně byla prasklina od jedné latě k druhé a zakrýval jej dlouhý těžký závěs.

Posadila jsem se ke stolu a únavou se mi téměř zavírala víčka. Byla jsem tolik hodin za volantem, abych Ryana viděla a všechno mu vysvětlila. Vzápětí se otevřely dveře a v nich stál Ryan s dvěma talíři jídla.

S plným břichem mě odvedl do koupelny a podal své tričko a čistý ručník. Když jsem pak šla z koupelny potkala jsem Douga a nějakého postaršího muže.

,,Jestli Ryana zase využíváš, abys zdrhla před tím svým zabijákem, tak si mě nepřej. Naservíruju mu tě na stříbrném podnose, jestli zase něco zkoušíš."

,,Ryana mám vážně ráda. Mrzí mě to všechno a omlouvám se i tobě." podívala jsem se na odcházejícího dědu.

,,Ukradla jsi nám prachy a řekneš jen, že tě to mrzí?" naklonil se a spustil šeptem.

,,Já jsem ty prachy nevzala."

,,A kdo?"

,,Můj bratr."

,,Chci zpátky svoje prachy a nezajímá mě, kdo to byl."

,,Kdybych mohla, všechno bych ti vrátila, ale nemám jak."

Ryan otevřel dveře a našel nás v hádce s Dougem.

,,To jí to jen tak odpustíš? Jsi na makovici? Vždycky jsi byl vostrej jak sekyrka a teď je z tebe slaboch. Já chápu, že za tebe přemýšlí tvoje péro, ale že..."

,,Drž hubu." přerušil ho Ryan, když jsem spustila pláč.

,,...že si necháš ukrást prachy, to už je na mě moc." dokončil myšlenku a uraženě se otočil.

Polkla jsem na prázdno a sledovala odcházejícího Douga.

,,Ty peníze vzal Harry."

,,A jak se o nich dozvěděl?" podezíravě si mě prohlédl.

,,Přísahám, že vám je vrátím, ale teď nevím, jak."

Pokynul mi hlavou, abych šla s ním zpět do pokoje se sofou a tam spustil na plné obrátky.

,,Vážně si myslíš, že sem napochoduješ s tím svým roztomilým kukučem a budeš chtít všechno mezi námi urovnat? To, že pro tebe mám slabost, neznamená, že bude všechno jako před tím. Nevěřím ti. Přesně, jak říkal Doug. Kdo mi zaručí, že zase nehledáš jen úkryt před tím svým pošahaným manželem?"

,,Vážně si myslíš, že bych sem jela takovou dálku jen kvůli tomu, abych se ukryla? Myslíš si, že v tom není nic víc?"

,,Už nic neříkej. Jedna noc a zítra si hledej jiný úkryt." polilo mě horko.

,,Co mám udělat, abys mi věřil?"

,,Radši už nic nedělej, Gino. Vyspím se na koberci a ty si vezmi tu rozkládací pohovku." ukázal mi jak psovi, aniž by se na mě jen podíval.

Byla jsem sice unavená, ale z těch nervů jsem nedokázala usnout. Jen pomyšlení, že jsem s ním v jedné místnosti a je to nejspíš naposledy, ve mně vyvolávalo příšerné pocity.