Na útěku

31. kapitola - Zkouška trpělivosti

Ulehl jsem na kus teplé kousavé deky a sledoval strop z prken, ze kterého visel jednoduchý zahnutý lustr. Počítal jsem zrovna žárovky ve svitu noci, když jsem zaslechl šramocení. Ani jsem se nepohnul, když jsem zahlédl i pohyb.

Gina se posadila a otočila hlavu mým směrem.

,,Nemůžu spát."

Zhluboka jsem se nadechl, ale neodpověděl. Vzápětí poklekla a posunula se až ke mně.

,,Myslel jsem, že jsi unavená." podotkl jsem jízlivě.

,,Nemůžu spát po tom, co jsi mi řekl."

,,Myslel jsem, že řekneš, po tom, co jsi všechno provedla."

,,Ty Thierryho neznáš. Chtěl Harryho zabít, když mu ty peníze nevrátí. Mluvil i o rodičích. Ptal se kolik jste v té bance udělali a pak mi prostě řekl, že musel, protože by ho Thierry zabil. Už jednou ho postřelili jeho gorily."

,,Jak dojemné. Už o tom nechci mluvit. Jdi si lehnout." otočil jsem sena bok.

Ona tam nehnutě seděla, dokud jsem se neotočil a neposadil.

,,Jestli Thierry přijde, tak obětuju sebe. To ti přísahám."

,,Jdi si lehnout."

Nechtěl jsem uvažovat ani přemýšlet nad tím, co mi vyprávěla. Pro mě to byla jen pohádka na dobrou noc a okolo pravdy to možná tak prošlo. Praštil jsem sebou znovu na záda o polštář, když se položila na bok vedle mě a pozorovala mě.

,,Co to, zatraceně, děláš?" otočil jsem hlavu jejím směrem.

,,Snažím si zapamatovat tvůj obličej."

,,Gino, na tohle jsi měla myslet dřív. Jestli řekneš ještě jedno slovo, odcházím si lehnout do stodoly."

Sice zmlkla, ale pokoušela moji trpělivost. Naklonila se ke mně a zamířila rovnou na mé rty. Stačilo, aby se dotkla jazykem mého a už jsem byl v pozoru. Do háje s tím dole. Moc dobře věděla, že jsem z ní vedle a vesele toho využívala. Byla vychytralá a uměla to se mnou.

Položila hřejivou dlaň na moje holé břicho a putovala níž. Ze všech sil jsem ji však zastavil a zprudka se posadil.

,,Ne, krásko, takhle to možná funguje s jinými chlapi, ale se mnou to takhle nevyřešíš."

Obličej skryla do dlaní a začala brečet. Do háje!

,,Gino!"

,,Věř si mi nebo ne. Miluju tě. Chci být s tebou, ale tohle nemá cenu. Nebudu nás trápit." začala se oblékat.

,,Co blázníš? Kam chceš jít?"

,,Nevím. Přespím někde v lese, ale tady vedle tebe to nezvládnu."

Vyskočil jsem na nohy a objal ji zezadu. Nasál jsem její vůni a připadal si jako v transu. Nedokázal bych v ten okamžik nic. Jen jsem stál za Ginou a objímal ji jako blázen, protože jen úplný šílenec by mohl ve vteřině zapomenout na všechny ty věci, co provedla. Bylo to silnější než cokoliv. Nechtěl jsem, aby odešla nebo aby se po nocích toulala po lese.

,,Já taky nevím, co mám dělat." pošeptal jsem jí do ucha a ona zaklonila hlavu tak, že si ji opřela o můj hrudník.

Čelem se dotkla mé brady, čímž jsem dostal nesnesitelnou chuť jí na to čelo políbit. Pohladit její kůži svými rty, zatímco mě její vlasy hladily na břiše.

,,Udělám cokoliv." zašeptala do ticha.

,,Dej mi čas, ať si to všechno můžu promyslet."

Usnula mi v náručí, aniž bych to chtěl, ale bylo to jako dřív. Nespal jsem moc, ale kvalitně, protože mě její přítomnost úplně ukolébala.