Na útěku

38. kapitola - Splátka

Měla jsem obrovskou radost a chtěla jsem se o tu radost podělit s ostatními. Ne, že bych chtěla hned utrácet, ale vybrala jsem dvojnásobnou částku než jsem Dougovi dlužila a slavnostně mu ji předala.

,,Kruci, kámo, ty sis uměl vybrat buchtu." dloubnul do Ryana a oba se hlasitě smáli.

,,Omlouvám se za všechno. Jsi jako můj brácha a vím, že ti můžu věřit a spolehnout se." téměř jsem ho rozplakala.

,,To je fakt hodně peněz navíc." zvedl hlavu od sportovní taškyplné peněz.

,,Ty si to zasloužíš."

,,A ten byt platí?"

,,Ale není to zadarmo."

,,A jsme u toho." mávnul nešťastně rukou.

,,Postaráš se mi o dva obří taneční kluby?"

Doug otevřel pusu dokořán a zíral jako by čekal na přilétající mouchu.

Měla jsem z toho dobrý pocit. Udělala jsem Dougovi velkou radost a to mě posunulo dál. Vrátili jsme se druhý den do New Yorku všichni a na nějaký čas zůstal u nás v Pelhamu. Užívali jsme si s nadšením volný čas a příjemný jarní den.

Bylo jen otázkou času, kdy se objeví Harry. Hned okouněl, co všechno jsem zdědila a jak on nemá ani na nájem.

Mrzelo mě, že mě chtěl využívat jako dobrý zdroj peněz, ale to se spletl.

,,Pokud budeš pár měsíců v léčebně pro drogově závislé, tak ti dám nějaké peníze do začátku."

,,Jsi cvok? Děláš ze mě feťáka?"

,,Nebudu sponzorovat tvoje drogové dýchánky. Buď prostě uděláš, co říkám nebo ode mě nedostaneš ani cent."

,,Dlužíš mi za nájem."

,,Tady máš dvě stovky a udav se." hodila jsem po něm vztekle dvě bankovky a vrátila se do domu.

Byla jsem smutná. Nezbyl mi nikdo z rodiny a chtěla jsem se s nimi vidět. S Gaby jsem se neviděla tolik let a mrzelo mě naše odloučení.

Když všechny nemovitosti byly moje, chtěla jsem, aby se cítil Ryan jako doma a ne jako u mě. Proto, když byl štědrý večer a spolu s Dougem jsme se chystali večeřet, navrhla jsem Ryanovi něco, co by měl navrhnout on, ale já byla moderní. Byli jsme spolu přeci jen přes rok a klapalo nám to.

,,Bylo to moc dobrý, zlato." odsunul talíř a pohladil se po břiše.

,,Ryane, chtěla bych si s tebou o něčem vážném popovídat." posadila jsem se ke stolu a Doug mezi námi těkal pohledem.

Ryan byl rozladěný a přemýšlel očividně, co provedl.

,,Co se stalo?"

,,Nechci, abys bydlel v mém domě,..." zalapal po dechu a než stačil promluvit, dodala jsem. ,,...ale v našem domě. Chceš si mě vzít a být spolumajitel všeho?"

Ryan se začal smát a Doug se málem smíchy válel pod stolem.

,,Neměl bych se tě zeptat já?"

,,Tak se zeptej." zvážněli jsme a hleděli si vzájemně do očí.

,,Myslel jsem, že mi dáš košem. Nemám ti co nabídnout."

,,Já nic nechci. Mám všechno." pousmála jsem se.

,,A chceš si mě vzít?"

,,Chci."

Přípravy na svatbu byly v plném proudu, když jsem tiskla mezi prsty pozvánky na naši svatbu. Možná jsem nepozvala rodiče na svatbu s Thierrym, ale tentokrát tu chybu neudělám.

Jedno odpoledne jsme se s Ryanem dali na cestu. Kousek za New Yorkem stál dům, který ve mně vyvolával mnoho vzpomínek. Nebyla jsem tu tolik let. Bylo pro mě těžké se postavit před dveře a zazvonit. Bála jsem se jejich reakce.