Na útěku

7. kapitola - Jak zapadnout

Zpočátku jsem si nebyl úplně jistý nápadem zůstat na koleji jako student, ale čím víc jsem o tom v noci přemýšlel, tím víc se mi to líbilo. Doug z toho byl nadšený spíš kvůli holkám, ale já to bral vážně. A nebyl bych chlap, abych si nepředstavil tu hromadu pěkných holek, co se okolo bude motat.

Na druhou stranu jsem se trochu bál, co tam budeme dělat. Učit se? Předstírat, že studujeme? Tlouct do své prázdné kebule nové informace bylo značně vyčerpávající, ale nějakou dobu to snad vydržet šlo.

Ráno jsme se probudili a připadal jsem si jako bych ty lidi znal léta. Hned jsme mezi ně zapadli a to byl další z důvodů, proč jsem do toho nápadu šel.

Gina hrála překvapivě naši hru, což jsem upřímně moc nechápal. Mohla zmizet a nikdo by po ní ani neštěkl. Možná Doug by si na ni při nějaké chytání žížaly vzpomněl, ale já ho chápal. Těžko by si vyhonil nad tím, že má ta holka milou povahu.

Po snídani se nám pro auto úplně nechtělo. Měl jsem tucha, že ho určitě sledují ty gorily, proto jsme to tam museli nechat a přijít si později. S ostatními studenty jsme se měli přemístit na kolej, ale bez věcí bychom byli podezřelí. Nikdo z nás tří neměl ani náhradní spoďáry.

Vyměnili jsme si s ostatními čísla a mazali do nějakých obchodů něco koupit. V koutech pro teenagery jsem si připadal jako bílé hovno na černé kapotě. V tašce jsem si nesl pár podivných hadrů, co teď údajně frčely a všechny nás čekala návštěva barber shopu.

Zatímco Doug seděl v křesle a nechal se stříhat a holit, volal jsem Dexterově rodině. Byli z toho na prášky, ale musel jsem to udělat. Dex byl náš kámoš a tohle si nezasloužil. Kdybych byl vrah, pomstil bych se za něho, ale nikdy bych člověku neublížil.

Snažil jsem se z toho blbého období trochu probrat. Zaručeně mi k tomu dopomohla Gina. Jestli jsem doteď říkal, že si Doug při myšlence na ni bude chytat žížalu, tak teď mu nejspíš zvlhne i zadní část trenclí.

Gina v těch kraťáskách s tílkem vypadala nejen sexy, ale i o pár let mladší. Jako studentka místní vysoké školy bude mít dost nápadníků a zapadne mezi ně jako koule do slipů.

Při první příležitosti, kdy nás nechal Doug o samotě, jsem na ni chtěl vybalit, proč vlastně utíká i ona.

,,Před čím utíkáš ty?" zapálil jsem si a opřel se o zábradlí, zatímco ona pokládala papírové tašky vedle mě.

,,Jak jako?"

,,Proč se prostě nesebereš a nezmizíš? Ty se nemáš čeho bát. Protože jsi nic nešlohla."

,,To si myslíš ty, ale oni očividně ne. Je jim jedno, koho odprásknou. Myslí si, že v tom jedu s vámi."

,,Nebudou tě hledat. To nemáš žádnou rodinu, kde by ses mohla schovat?"

Povzdechla si a zírala na mě trochu smutně.

,,Jak jsem už říkala, bratr je po smrti a já se nemůžu jen tak vrátit k rodině."

,,A co tvůj frajer?"

Lehce znervózněla a svůj pohled zabodla do betonových schodů vedle nás.

,,Skončilo to."

,,Nech mě hádat. Dal ti kopačky, podle tvýho výrazu." natáhl jsem do plic zbytek cigarety a odhodil ji do trávy vedle nás.

,, Je to složitější. Nemá cenu to řešit. Ty máš rodinu?"

,,Kluci jsou moje rodina. Už odjakživa se o sebe starám sám. Proč jsi nám pomohla? Nebylo by lepší, kdyby nás chytli a osvobodili tě?"

,,To nebyli fízlové. Určitě patřili k té bance. Nezajímalo je, že jsem váš rukojmí."

,, Je to celý hrozně divný."