Na útěku

4. kapitola - Motorest

Zatímco pánové venku kouřili, dala jsem si sprchu a uvolnila ten tlak. Brečela jsem kvůli Harrymu. Tohle si nezasloužil, ať už byl jakýkoliv. Dlužil, kam se podíval, ale nebyl to zlý člověk. Ani Thierry nebyl špatný člověk do té doby, kdy jsme skákali jak on pískal. Nikdy jsem si nemyslela, že bych takhle dopadla. Sama a na útěku.

Nemohla jsem se jen tak vrátit domů a podívat se rodičům do očí. Copak bych jim mohla říct, že jsem ho tam nechala ležet v tratolišti krve a šla zachránit sebe?

Za tyhle dva dny jsem měla mrtvol nad hlavu a bála se, že budu další. Ti chlapi nás sledovali kvůli mně a tihle dva se to nesměli dozvědět. To já pro ně byla ta nebezpečná a nežádoucí.

Možná to byli amatéři, ale určitě jsem s nimi byla ve větším bezpečí než sama. Uměli aspoň s pistolí na rozdíl ode mě. Thierry byl nebezpečný a věděla jsem, že dokud mě nenajde, nenechá toho.

Po návratu do pokoje pánové počítali prachy. Dělili se zrovna napůl, když Dougovo počítání přestalo.

Podívala jsem se na něho a on zase civěl na moje nohy jako bych měla na nich vytetované ,,přeřízni mě".

,,Gino, když se svlíkneš, dám ti padesát babek." našpulil rty a mával bankovkou.

,,Dougu, až budeš v noci masturbovat nevzdychej nahlas, mám slabý spánek." vztyčila jsem prostředníček.

,,Že máš náladu vtipkovat, když jsme přišli o Dextera." zamračil se na něho Ryan.

,,To, že budu brečet nám ho nevrátí." ušklíbl se.

To měl pravdu. Život šel dál.

,,Volala jsi svým příbuzným, že jsi v pořádku?" promluvil na mě Ryan, když se Doug sprchoval.

,,Nemám komu volat." civěla jsem do stropu.

,,Jakto?"

,,Před pár dny jsem přišla o bráchu."

,,To je mi líto. Co se stalo?"

,,Nehoda na schodech."

O skutečnosti, že ho někdo zastřelil, vědět nemusel. Mohl by si dát jedna a jedna dohromady a byla bych vyřízená.

Spala jsem vlastně jen pár hodin, protože se mi do snů vkrádaly události za posledních pár dnů. Smrt mého bratra, Thierryho muži a prostřelená hlava toho Dextera. Vzbudila jsem se roztřesená a už se bála usnout.

Po špičkách jsem tiše popošla ke dveřím a cestou popadla nejspíš Ryanovu mikinu. Dveře lehce cvakly a já se musela nadýchat čerstvého vzduchu. Opřela jsem se o zábradlí a ohlížela se okolo. Z putyky na rohu se právě vypotáceli dva motorkáři s dlouhými mastnými vlasy, podpírajíc jeden druhého a bruslili mým směrem.

Marně jsem ze sebe dělala neviditelnou. Mé obnažené nohy stály za pozornost, tudíž se těsně u mě zastavili.

,,Co tady tak sama, holubičko? Nechceš společnost?" zcela jsem je ignorovala a zírala kamsi na parkoviště.

,,Pěkná prdelka!" zachrochtal druhý až se mi udělaly mžitky před očima.

Mé vzpomínky zabloudily na večer, kdy jsme byli se sestrou a bratrem v tom osudném klubu. Sestra Gaby měla dvacáté páté narozeniny a mně bylo tenkrát sotva devatenáct. Stály jsme se sestrou u zábradlí a čekaly frontu na bar.

,,Líbí se ti tu?" zajiskřilo jí v očích a něžně mě pohladila po rameni.

,,Jasně." zazubila jsem se na ni a podupávala si nohou do rytmu hudby.

,,Viděla jsi támhle ten skvostný exemplář?" zahleděla se kamsi vzhůru k jinému zábradlí, kde byl opřený načesaný brunet s pěknýma velkýma očima.

,,Všiml si tě?"

,,Teprve teď jsem si všimla já jeho." poznala jsem ten její pohled.

Takhle se vždycky dívala, když jí někdo zaujal. Netrvalo dlouho a chlápek se rozhlížel po našem patře a zastavil u nás. Těžko říct v té tmě, jestli zíral na moji sestru nebo na mě, ale pěkných pár pohledů nám věnoval.

Gaby se rozhlížela víc než obvykle, ale nebylo jí to moc platné. Po chlápkovi se slehla zem a už jsme ho tam nezahlédli. Sestra z toho byla zklamaná, protože se jí očividně dost líbil a musela jsem s ní jít i další týden. Bratr byl proti tomu, abychom chodily bez něho, ale ona si nedala říct. Musela se k němu znovu dostat.

Kroužily jsme na tom patře, co minule, dokud sestru nenapadlo, že bychom došly do vrchního patra, kde ho viděla posledně a poohlédly se po něm tam.

U schodů však stál vyhazovač a do té VIP zóny by nás nepustil ani kdyby mu ukázala prsa. Gaby se ale nevzdala. Nasadila sebevědomý výraz a mířila k němu.

,,Tam nemůžete. To je soukromá část."

,,Pozval nás tam ten hezoun s velkýma očima." zatajila jsem dech, když se na nás ten gigant podíval a sjel nás až k podpatkům.

,,Thierry Fletcher?" začal se smát a my se na sebe nechápavě podívaly.

,,A-asi jo. Co je na tom vtipného?"

,,A kde jste na něho narazily? Nechodí po klubu." smál se hlasitě dál dokud neupoutal pozornost jiného chlápka z vrchu, který přišel za námi.

,,Co je tu k smíchu?" všechny si nás pečlivě sjel.

,,Prý je pozval nahoru Thierry." plácal se gigant do stehen smíchy a druhý chlápek na něho kývnul, aby nás nechal jít.

Trochu šokovaně jsme sebou cukly a Gaby jako první stoupala schod po schodu. Konečně se nám před očima rozprostřel výhled na celý klub. Hlasitá hudba vibrovala celou podlahou a světla blikala do rytmu, když jsem stočila pohled na luxusní pohovky, kde sedělo několik mladších chlápků a mezi nimi i Gaby idol.

Nadšeně vykročila k nim, ale já se ostýchala a zůstala několik kroků za ní.

,,Copak prdelky, hledáte práci nebo zábavu?" promluvil jeden z nich a postavil se, aby okolo nás zakroužil jako hladový žralok.

,,Já jsem jen doprovod." pípla jsem na něho.

,,A co tu hledáš ty?"

Z mého přemýšlení nad událostmi v baru mě probralo plácnutí po zadku. Otočila jsem se po těch dvou motorkářích a jejich křivý úsměv jednomu z nich vyzdobila pěstím.