Na útěku

27. kapitola - Dvě rány pod pás

V životě jsem se nedostal do podobné situace. Gina mi lhala snad ve všem, co šlo. Byla, do prdele, vdaná za nějakýho zazobanýho zmrda a dělala ze mě pitomce. Vařila ve mně krev. Někomu jako on jsem se nemohl vůbec vyrovnat. Ani díky drahým hadrům, hodinkám nebo účesu bych se mu nikdy nevyrovnal.

Myslel jsem si, že to jen vtip, ale když se Gina rozbrečela a prosila ho, aby mě vynechal, začínal jsem tušit, že jsme se celou tu dobu ukrývali před ním a ne před nějakou ochrankou z banky. Měl jsem chuť vzteky něco rozmlátit. Nechtěl jsem tu holku ani vidět.

Vždycky jsem láskou opovrhoval a přišla mi jako slabost a něco trapného. Když se mě však dotkla skrz Ginu, cítil jsem se jako ještě nikdy. Sex s ní už nebyl jen sex, ale bylo to milování. A v tom byl, kurva, velký rozdíl. Nepotřeboval jsem prachy, jídlo, alkohol, drogy ani přátelé, protože jsem měl ji. Byla pro mě jako vzduch a byl jsem závislý na její vůni, hebké kůži i smíchu.

Proto mi stačil jediný pohled na toho frajera, když ji vzal za ruku a všechno bouchlo. Jako by praskla přehrada. Ty okamžiky s ní jsem měl před očima. Její úsměv, zavřené oči při orgasmu nebo její polibky.

Připadal jsem si jako kretén. Chtělo se mi brečet. Lhala mi a podváděla a já se jako blbeček zabouchnul. Nenáviděl jsem za to sám sebe. Byl to jako trest shora za všechny ty sračky, co jsem provedl.

,,On s tím nemá nic společného. Neví nic." zaslechl jsem Ginu.

Frajer se na mě podíval s pobavením, jako by se mi chtěl vysmát.

,,Už ti to všechno došlo, ubožáku?"

Hleděl jsem na něho a chtěl mu rozbít hubu, ale ta bouchačka za opaskem mě přesvědčila, abych se na to vysral.

Neodpovídal jsem a jen se podíval na Ginu, která plakala. Otočil se na ní, vzal ji za nadloktí a jednu jí vrazil. Nakročil jsem vpřed, ale zvedl paži, aby mě zastavil. Civěl jsem do jeho dlaně, zatímco se Gina chytila za tvář a s očima plných slz se na mě podívala. Její rty se třásly, ale zřetelně jsem odezíral její omluvu.

,,Skončil jsi."

Beze slov jsem se otočil a vrazil do Douga, který k nám mířil. Rozrazil jsem si naštvaně cestu ven z klubu a mířil na kolej. Hodlal jsem si zabalit všechny věci a odtáhnout do hajzlu. Měl jsem dost, ale to jsem ještě netušil, co mě čekalo horšího.

Taška s penězi z banky byla v hajzlu. Posadil jsem se na postel a začal řvát. Doug přiběhl a kladl mi snad sto otázek, na které jsem nereagoval.

,,Kde je taška s prachama?" podíval jsem se na něho.

,,Ve skříni."

,,Tam, kurva, není."

,,Musí tu být." otevřel dveře a začal z ní vztekle vyhazovat oblečení na podlahu.

Po tašce nebylo stopy. Začal jsem poklepávat nohou a přemýšlet, co se mohlo stát. Do pokoje nikdo neměl přístup. Doug by to neprovedl a jediný, kdo to věděl byla Gina. Už jsem to nedával. Všechno na mě padlo a já prostě vzteky vstal, všechno jsem začal shazovat, do všeho kopat a mlátit. Zastavila mě až bolest na mých zápěstních kloubech.

Všechno se posralo a já byl úplně v prdeli. Vrátil jsem se do klubu a za poslední prachy do sebe nalil celou lahev tequily. Probral jsem se na hajzlech, když mě Doug profackovával.

,,Sehnal jsem odvoz do Atlanty. Přijel pro nás fotr."

Zapotácel jsem se a beze slova ho následoval. Vyvedl mě před klub, kde stála nějaká stará rozpadlá popelnice. Jako tělo bez duše jsem nasedl a nevnímal, co Doug nebo jeho fotr říkal.

,,Měli jsme štěstí, že byl zrovna služebně ve Washingtonu."

,,Jo." přikývl jsem.

,,Večer budeme na místě."

Bylo mi upřímně fuk, kam jedeme nebo co bude. Měl jsem myšlenky na něco jiného a bylo mi příšerně. Doug se vyhýbal tématu,,Gina" ačkoliv nevěděl, co se stalo. Nechtěl jsem to zatím rozebírat, protože to pro mě bylo dost citlivé téma.

Dorazili jsme do Cartersville a jeho obří rodina nás vítala. Bylo jich snad deset a měli menší farmu, kde tvrdě dřeli.

Doug tohle nesnášel. Chtěl si užívat a ne se sedřít z kůže a celý život pracovat na poli, aby dvakrát do roka mohli prodat pár řádků brambor. Teď mu nic jiného nezbývalo, kvůli mně a mé hlouposti.