Na útěku

37. kapitola - Překvapení

Sotva jsem zavřel oči na půl hodiny, Gina bušila na dveře. Jako první jsem se lekl, co se stalo. Neměl jsem energii na nic a ani se mi nechtělo chodit nikam, jenže naléhala jako malé dítě. Alespoň někdo z nás měl dobrou náladu.

Posadili jsme se ke mně do auta a já hypnotizoval rozsvícenou kontrolku palivové rezervy. Jestli nějak dojedeme, bude to zázrak.

Jeli jsme asi dvacet minut směrem k Manhattanu a u Pelhamu mi pokynula, abych zastavil. Trochu jsem si oddychl a vystoupil. Okolo byly nějaké rodinné vilky a já absolutně nechápal, co se stalo.

,,Zavážu ti oči."

,,Gino, vážně?" otráveně jsem hýknul.

,,Trochu nadšení, brouku."

Obrátil jsem oči v sloup a nechal si nasadit jakýsi šátek přes oči. Nejen, že jsem nic neviděl, ale ani jsem nemohl dýchat. Zakopl jsem téměř o obrubník, když jsem pod nohama ucítil měkkou trávu.

,,Kam jdeme?"

,,Uvidíš." pošeptala a rovnou mi vlepila pusu na rty.

Ještě pár kroků a zaslechl jsem řinčení klíčů. Zámek povolil a podle všeho mě zavedla do jakési zahrady. Vzápětí jsme zastavili a sundala mi šátek. Rozhlížel jsem se nechápavě okolo sebe.

Stáli jsme v překrásné zahradě s bazénem a terasou. Velké francouzské okno se šoupacími dveřmi zdobilo vchod do domu a já se nestačil rozhlížet.

,,Nechápu." rozhodil jsem rukama a nesdílel její nadšení.

,,Tohle je naše."

Vysmál jsem se jí.

,,Co to plácáš?"

,,Byl za mnou právník a jako Thierryho žena jsem tohle všechno zdědila."

Zíral jsem na ní jako na blázna než mi to v té ospalé palici docvaklo. Thierry měl balík a Gina byla jeho žena. Ten chcípák to měl za sebou, takže kdo to všechno nabyl?

,,Děláš si prdel?"

,,Ne.Jsme v balíku." začala skákat až se mi vrhla okolo krku.

,,Jsi v balíku." upřesnil jsem a vztyčil ukazováček, aby věděla,že já ty prachy nemám.

,,A co kdybys mi pomohl s utrácením?" zakřenila se na mě, zatímco mě objala.

,,No to by asi šlo. Jsem v tom dobrej." zamrkal jsem na ní.

,,Kdy se nastěhuješ?"

,,Počkej. Mám to daleko do práce." začal jsem hrát na city.

,,Tuhle práci už nech být. Budeš mít s Dougem na starost kluby."

,,Jaký kluby? Jezdecký?"

,,Ne. Taneční. Oba v New Yorku. Chodí tam VIP." pozvedla obočí a já se nestačil divit.

,,Tohle všechno je teď tvoje?"

,,Ano a jestli mě chceš, pak i tvoje."

Tak na to jsem neměl jinou odpověď. Ten Thierry byl vlastně docela fajn chlap. Ten barák nebyl o dvaceti ložnicích a deseti koupelnách, ale postačil. Ty káry v garáži mě taky přemluvily a ačkoliv jsem měl z únavy dost, musel jsem se podělit o tu radost s Dougem.

Gina koupila letenky na večer do Atlanty a během pár hodin už nás vezl taxík k jejich bydlení. Doug vyšel z domu v montérkách a ovázanou rukou.

,,Co tady děláte?" sjel taxík za námi a vypadal unaveně.

,,Sháníš ještě bydlení v New Yorku?"

Gina totiž vlastnila ještě byt na Manhattanu a chtěla, aby v něm bydlel Doug.

,,Za kolik?"

,,Za poplatky."

,,Kde nabízí byt v New Yorku za poplatky? To je nějaká hrůza."

,,Na Manhattanu s výhledem na park." napínali jsme ho dál.

,,Za poplatky? Kde jste k takový nabídce přišli? Kdo tam bydlí?"

,,Budeš tam sám."

,,Gina to zdědila po tom magorovi. Chápeš to?"