Na útěku

36. kapitola - Karta se obrátila

První, co mě napadlo, byl Harry. Do čeho se zase namočil? Exekuce? Představil se mi jako právník a já už házela očkem po Harrym, div mu nechytla košile.

,,Paní Fletcherová?" tázavě se na mě otočil.

,,Ano. Stalo se něco?"

,,Předem bych vám chtěl složit upřímnou soustrast. Nicméně je to má povinnost. S panem Flatcherem jsme se znali, ale v rámci jeho nízkého věku nebyla sepsána žádná poslední závěť."

,,Jasně a co po mně chcete?" nechápala jsem.

,,Sháním vás už nějakou dobu. Dle zákona jste jedinou dědičkou a potřebuji váš podpis, že souhlasíte s tímto stanoviskem."

,,Co prosím?" zamrkala jsem a potřebovala přísun většího množství kyslíku.

,,Že jsi v balíku, ségra." začal se Harry radovat jako by vyhrál v loterii.

,,Mohla byste se zítra zastavit u mě v kanceláři?"

,,Zavolám si do práce." zamumlala jsem, aniž bych si vůbec uvědomila, co mi právě řekl.

To, že měl Thierry parádní bejvák s bazénem v New Yorku a nějaký klub, to nebyla novinka a připadalo mi to fajn. Na jeho účtě určitě taky pár desítek tisíc bude, ale že to všechno dostanu jen já, to jsem s otevřenou pusou snažila absorbovat.

Právník odešel a zlost nezlost, vrhla jsem se Harrymu okolo krku. Oba jsme se kolem sebe točili jako šílenci až se lidi okolo nás rozhlíželi, kde máme jaký chlast. Ačkoliv Harry měl vlastní doping, proto ho momentální situace nadchla stokrát tolik.

,,To je pecka, ségra. Takže půjdeme bydlet do vily?" zazubil se a s pivem v ruce se roztáhl na pohovce.

,,Nějak jsem přeslechla tvoje jméno. Figuruješ tam?"

,,Jsem tvůj brácha." prudce se posadil a úsměv se vytratil.

,,A myslel jsi na to, když jsi mě naprášil Thierrymu? Myslel jsi na mě, když mě bil hlava nehlava?"

,,To mi snad nebudeš předhazovat do smrti. Taky jsi přebrala ségře frajera a nepředhazuje ti to."

,,Jo, protože se spolu nebavíme."

,,Hah, já zapomněl." plácnul se do čela jako opice.

Nehodlala jsem ani v krajním případě dávat Harrymu nějaké peníze, aby je rozfrcal za fet, kurvy a alkohol. Na to jsem ho měla moc ráda.

Druhý den ráno jsem se vydala na adresu za tím právníkem. Přišla jsem pozdě kvůli zatracené koloně, ale naštěstí neměl žádného klienta.

,,Paní Fletcherová, děkuji, že jste přišla." podal mi ruku a ukázal na pohodlné křeslo naproti jeho židli.

,,Co mám tedy podepsat?"

Chvíli se hrabal v nějakých lejstrech a pak vyndal smlouvy a dokumenty. Byly tu různé popisy z katastrálního úřadu, které popisovaly velikost jakýchsi budov. Připadala jsem si jako Alenka v říši divů.

,,Co všechno můj manžel měl?"

,,Vy nevíte?"

,,Do jeho obchodů jsem se nepletla." odvětila jsem stroze a on začal vyhledávat v lejstrech něco konkrétního.

,,Tady máte závěrečné ustanovení, co přesně momentálně vlastníte."

Předložil přede mě jakýsi slabý arch, kde bylo střídavě tučné písmo a nespočet čísel. Houby jsem tomu rozuměla, ale nahlédla jsem jako zkušený právník. Prvních pár řádků mi roztřáslo nohy.

V New Yorku to byly asi čtyři nemovitosti. Tři auta a na účtě sedmimístné číslo. Rozbušilo se mi srdce a hned jsem pomyslela na Ryana a můj dluh Dougovi.

Podepsala jsem mu potřebné dokumenty k převodu a už kráčela za Ryanem. V ruce jsem měla klíčky od vily a měla jsem šílenou radost.

Ryan spal po noční, a když mi otevřel, sotva rozlepil oči.

,,Zlato, co tady děláš? Nemáš být v práci?"

,,Já vím, že jsi po noční, ale tohle nepočká. Oblékni se. Musím ti něco ukázat."

,,Jdu odpoledne znova na noční, fakt nemám energii na výlety."

Nevšímala jsem si jeho výlevů a začala hledat nějaké oblečení ve skříni.

,,Gino, nikam nejdu."

,,Budeš nadšený."

,,Budu nadšený, když si dám půl dne spánku." otráveně povzdychl a to ještě netušil, co ho čekalo.