Na útěku

28. kapitola - Další útěk

Bylo mi jasné, že tohle jednoho dne nastane, ale nechtěla jsem si to přiznat. Ryan díky mně dostal kudly rovnou dvě. Vytáhla jsem klíče od jeho pokoje a nenápadně je předala Harrymu. Informovala jsem ho o tašce s penězi a šla se dál bavit. Během chvíle se vrátil a klíčky mi dal zpět.

Užíralo mě to, ale Harry byl moje jediná rodina. Udělal by pro mě to samé. Bála jsem se Thierryho a když komunikoval s Harrym, děsila jsem se, že ho nechal sledovat.

Proto když jsem následně narazila na Thierryho v baru, nebylo to žádné nečekané překvapení.

,,Co sis myslela?" hulákal na mě Thierry celou cestu na letiště.

,,Nic."

,,Šukáš s nějakým sráčem a nemyslíš na nic?"

,,Neubližuj mu a já udělám, co budeš chtít."

,,Takových slibů už jsem od tebe slyšel dost. Naposledy šlo o tvého bratříčka. Dluh trochu narostl a tak jsem si řekl, že když mi dá tvoji polohu, dohodneme se na původní výšce dluhu."

Otočila jsem hlavu jeho směrem a snažila se vstřebat informaci o zradě. Vlastní bratr mě naprášil, aby si zachránil prdel? To bylo příliš.

Na letišti u malého sportovního letadla už čekal Harry s taškou, kterou jsem dobře znala. Podal ji pyšně Thierrymu a ten nahlédl dovnitř.

,,No vidíš, jak jsi šikovný." kývl na jednu z goril a ten mu předal jakýsi balíček.

,,Jak jsem slíbil." pousmál se na Harryho a ten už nadšeně políbil obří balík s bílým práškem.

Všechno jsem pochopila. Harry potřeboval prachy na fet a Thierry ho v tom podporoval. Všechno mi do sebe zapadlo jako puzzle. Vlastní bratr mě vyměnil za prachy a fet. Bylo mi příšerně.

Do New Yorku jsme letěli asi hodinu a pak ještě nějakou dobu trčeli v dopravní zácpě.

,,Tady zastav u krajnice." nařídil Thierry a stáhl okýnko u nějakého černocha.

,,Šéfe?"

,,Ryan Monet. Trošku si s ním pohraj a pak to utrpení ukonči." zbystřila jsem.

Otočila jsem hlavu směrem k Thierrymu a začala vřískat.

,,Ne. Prosím, tohle ne." začaly mi nekontrolovaně stékat slzy po tvářích.

,,Drž hubu." vlepil mi další dvě facky z každé strany jednu a z kapsy vyndal obálku s penězi, kterou předal černochovi.

Spolkla jsem slzy a otočila obličej k okýnku. Třela jsem si prsty rudou tvář, která pekelně štípala. Celé tělo se mi třáslo a když jsem pohlédla z okýnka, zaujala mě zastávka metra. Srdce se mi rozbušilo, sotva jsem se ohlédla po Thierrym, který se dál dohadoval s negrem.

Pohledem jsem zavadila o páčku ode dveří, popadla svoji kabelku křečovitě a přitiskla si ji k hrudníku, zatímco jsem se ohlédla po silnici. Až nepojede žádné auto, otevřu dveře a doběhnu do metra. Napočítala bych na prstech jedné ruky, když silnice utichla a žádné auto se na téhle čtyřproudé silnici neobjevilo.

Naposledy jsem se hluboce nadechla a otevřela dveře. Vystřelila jsem z auta jako šíp. Otevřenými dveřmi jsem ještě slyšela několik nadávek, ale nikdo za mnou neběžel, tedy alespoň jsem si nikoho nevšimla v tom shonu.

Schody po třech nebyl s tím přísunem adrenalinu žádný problém. Doběhla jsem k vlaku a skočila dovnitř. Nikdo mě nesledoval. Plíce mě pálily a srdce bušilo jako nikdy. Rozřesenýma rukama jsem se nedokázala ani udržet tyče.

Moje myšlenky se stočily ke směru, kam vlastně utíkám. Musela jsem za Ryanem a všechno mu vysvětlit. Lhala jsem mu, ale měla jsem důvod, abych ho chránila. Tahle bezvýchodná situace mě donutila k útěku, tudíž mi chyběla i teplá postel.

V peněžence jsem měla pár dolarů a na cestu kamsi do Atlanty to nestačilo. Musela jsem Ryana najít dřív než ho najde Thierryho zabiják a k tomu bylo potřeba auto.

Podívala jsem se na svoji značkovou kabelku a peněženku. To by mohlo pár dolarů hodit. První zastavárna mi za dva kusy kožených krásek předala sto dolarů, ačkoliv byla cena tak čtyřikrát vyšší. Další cesta byla do autopůjčovny. Bylo mi jasné, že si mě Thierry podle jména najde a tak jsem se s prodejcem domluvila na jiném jméně v systému s tím, že ve skutečnosti měl moji ID kartu i peníze navíc.

Bílý Ford na mě čekal na parkovišti, přičemž jsem si musela nutně vzpomenout, kam to říkal, že Ryan mířil.