Na útěku

29. kapitola - Omluva

Potřeboval jsem prací zahnat všechny chmury a myšlenky. Smích mi už pár dnů nic neříkal. Doug se mě snažil rozptýlit a brát mě do barů, ale nic mi to neříkalo. Nebyla nálada, protože nebyla Gina. Nikdy by mě nenapadlo, že bych byl z nějaký ulhaný holky takhle v hajzlu.

Doug jel jedno odpoledne do města pro nějaké hnojivo, když jsem se posadil na pařez a zakousl do sendviče. Vychutnával jsem si ten klid a ticho z lesa. Ačkoliv mě ten les trochu děsil. V noci by mě tam nikdo nedostal ani párem volů. Občas bývalo slyšet vlčí vytí, z čehož mi naskakovala husí kůže.

Začínalo se stmívat a tak jsem sesbíral hrábě a rýče, abych se vrátil zpět ke stodole. Dougovo auto se právě vracelo po přijíždějící cestě k farmě, a tak jsem se mu vydal naproti.

Z čeho jsem byl trochu vykolejený, byly otevírající se dveře spolujezdce. Vystupovala z nich Gina. Celý jsem zkameněl a Doug hned spustil.

,,Kámo, nezlob se na mě. Potřebuje s tebou mluvit." mávl rukou a zašel kamsi do útrob domu.

Mlčky jsem se na Ginu podíval a čekal, co poví. Vypadala utrápeně a nešťastně.

,,Potřebuju s tebou mluvit." spustila roztřeseným hlasem.

,,Poslouchám."

,,Já...já nevím, kde začít. Omlouvám se, Ryane, ale přísahám, že jsem ti nechtěla ublížit."

,,Jestli jsi sem přijela kvůli omluvě, tak je to zbytečný." dodal jsem klidně.

,,Thierry tě chce oddělat. Já to nedovolím. Přísahám, že radši sama chcípnu, než aby se ti něco stalo."

,,Těší mě tvoje starost, ale tvůj manžel je mi u prdele."

,,Mám strach."

,,Zase si tě najde. Tohle všechno je zbytečný."

,,Já vím, že najde, ale aniž bys mi odpustil to nepůjde." nahodila smutné oči a popošla pár kroků ke mně.

,,Gino, my dva jsme skončili. Lhala jsi mi snad ve všem a..." položila mi dva prsty na rty, aby mě utišila a já na ní zíral jako pitomec.

Rozbušilo se mi srdce, sotva se naše pohledy střetly.

,,Lhala jsem ti, ale miluju tě." pousmála se a moje krev ztuhla.

Připadal jsem si jako naprostý pitomec. Měl jsem tolik argumentů, ale nezmohl jsem se na jediné slovo, protože přede mnou stála a říkala tohle. A s tímhle jsem nepočítal. Vyrazila mi dech a zároveň jsem nerozuměl, proč je tady. Jak mě našla?

,,A co kdybych řekl, že je mi to jedno."

,,Řekla bych, že to není pravda, protože cítíš to samé."

Opřela si paže o moje ramena, stoupla si na špičky a spojila naše rty. Nadával jsem si do pitomců a chvílemi jsem se i štípal, jestli se mi to jen nezdálo.

Byla si tak moc jistá tím, že ji chci. Samozřejmě, že měla pravdu,ale potřeboval jsem vědět úplně všechno.

,,Takhle to nepůjde. Proč jsi mi tedy lhala?" nekompromisně jsem se odtáhl a přísně si ji přeměřil.

,,Bála jsem se, že když zjistíte, že celou dobu po nás jde můj manžela ne lidi z banky, budete se mě chtít zbavit. Já potřebovala ochranu a někam se schovat."

,,Proč jsi mi to neřekla později, když jsme si spolu začali?"

,,Pustil bys mě k vodě. Zjistil bys, že jsem vdaná a v tu ránu by tě nic neudrželo."

,,Jasně, že nechci vdanou ženskou. Na sex klidně, ale ne na něco takového, co máme mezi sebou my dva."

Povzdechla si a s očima malého kotěte popošla blíž, aby vztáhla ruku k mé mikině.

,,Takže to mezi námi není jen o sexu? Chceš víc stejně jako já?"

,,Myslíš, že se chci nechat odprásknout od tvýho frajera?"

,,Na to už je pozdě. Má tě na nástěnce a já nevím, co s tím udělám."

,,Ví, kde jsi?"

,,Snad ne. Utekla jsem."

,,Máš kam jít?"

,,Ne. Jela jsem tě hned hledat."