Když do mne naposledy kopl, zasmál se a odcházel z mého pokoje..
Já se s obtížemi zvedl ze země, kde bylo trochu krve která mi vytékala jak z nosu, tak z pusy..
Nebo v to aspoň doufám..
Podíval jsem se na dveře kde před chvílí stál můj bratr. Dá se...
Zrovna polykám poslední pilulku. Plíce jsou zdravé a údajná "rakovina" fuč.
Marcus je v poslední době nějaký divný. Stále chodí do posilky, je smutný, jen co přijde z posilky tak si dá sprchu a jde hrát na kytaru nebo piano.. Po té zpívá a já jen sedím a poslouchám.
Sedím v obýváku a sleduji sklenku s vodou, kterou jsem před chvílí zapíjel prášek a poslouchal Marcusův zpěv, který byl slyšet pouze matně, neboť byl vzdálený a měl zavřené dveře.
Bylo mi smutno..
Chyběli mi ty dny strávené s ním po boku. Chybělo mi jak se o mě staral a měl o mě starost. Chyběl mi jeho úsměv a zvonivý smích, který mi dlouze po té ještě zněl v uších.
Když jsem takhle vzpomínal a hypnotizoval sklenku, ani jsem si nevšiml, že se mé oči zaplnili slanou vodou a teď z nich sklouzávají průhledné perličky, které máčí mou mikinu.
Párkrát jsem zamrkal abych tuhle emocí zahnal někam do koutu mé hlavy a slzy si setřel.
Vedle mě se prohl gauč a já věděl, že přišel ten, který můj smutek způsobuje.
Marcus.
Moje starší dvojče.
A přítel.
Nebo už ne?

Třeba ho to se mnou přestalo bavit.
„Ty jsi brečel Martinusi?" kde je to oslovení Tini?
„Ne." I já z mého hlasu vyslyšel, že lžu a opravdu brečel.
„Nelži. Co se stalo?"
„Záleží ti na mě?"
„Ano."
„Nemáš nikoho jiného?"
„Ne."
„Baví tě to se mnou?"
Marcus
„Baví tě to se mnou?" zeptal se mě na už asi třetí otázku a stále koukal na sklinku.
Baví mě to s tebou stejně jako bez tebe. Pomyslel jsem si.
„Ano, baví."
„Tak proč se mi vyhýbáš?"
Mám mu to říct teď? Do toho.
„Víš Martinusi. Vše se vrátilo do starých kolejí. Karty se otočili a ty se mi zase hnusíš. Usínat ti po boku? Dobře. Spát s tebou? Jakž takž teda ano. Bavit se s tebou? No. Jo. Ale líbat se s tebou a prostě nějaké city? Vůbec. Prostě tě zase pomalu začínám nenávidět." řekl jsem na plnou hubu a věděl, že tímhle jsem ho úplně zlomil
Martinus
Tohle byl pro mě úplně nový pocit.
Byly to smíšené reakce. Vztek, smutek a další.
Měl jsem chuť to ukončit. A taky mu vrazit. Proto jsem si stoupl a udělal.
Haha. Ale nedomyslel jsem fakt, že byl vždy silnější a začal chodit do posilky.
Než jsem se nadál, držel mě pod krkem a já byl přiražený ke zdi. Ty vzpomínky...
„Tak hele. Ještě se drzim ale kdybych ti jednu vrazil, stejně jako to mám teď v plánu, vyplo by tě to. Můžeš tu bydlet. Pamatuješ na má pravidla? Budeš jen u sebe, nebudeš mě srát a ráno a večer vždy v 10 budeš u mě v pokoji. Teď jdi pryč."
„A-"
„Táhni mi z očí Martinusi!"
Pustil mě a pozoroval, jak odcházím. Nemohl jsem propadnout dech pod návalem vzlyků. Jak to mohl vůbec udělat?
Marcus
Zničil jsem u život, vím, ale nemůžu za to. Prostě je konec.
Šel jsem si lehnout. Vzal jsem si telefon a zřel (já to sem musela dát😂) že Tinus přidal nové igs na náš společný účet.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Tohle mi způsobilo záchvat smíchu. Ach bože. Ty jsi tak tupý Tinusku.
Šel jsem na verandu a stále rozdýchával záchvat smíchu. Na chodníku šel Martinus.
S kufrem.
Brečel.
Bože..
Další záchvat smíchu.Vždyť se udusím! Pomyslel jsem si a vrátil se zpět dovnitř.
To jste nečekali co? 😂 Jinak děkuji za 3K+ přečtení ❤️
