Tea na magii nikdy nevěřila. Ale poté, co ji její nejlepší kamarád ze srandy donutí zkusit rituál, při kterém se lze spojit se spřízněnou duší, se náhle všechno změní.
Temná magie, láska, smrt, pomsta a minulé životy provázané s těmi současnými - t...
Bílý sníh křupající pod mýma nohama, noční obloha plná zlověstných hvězd a mráz propalující celé mé tělo. Právě on byl jedinou upomínkou toho, že si pro mě ještě nepřišla smrt.
V ten moment jsem měla chuť bojovat o život. A nebyl to jen pud sebezáchovy, který mě tlačil dopředu, který mě nutil klást jednu nohu před druhou. Ne. Byla to touha po spravedlnosti, jakou nebyl čas nastolit.
A já umírala a znovu se rodila při každém mrazivém nádechu a výdechu. Byl to boj o život, který jsem na plné čáře prohrávala.
Krok za krokem. Krev zanechávající dlouhou stopu ve sněhu přímo za mnou. Ty mžitky před očima už nešly odstranit ani mrkáním. Tělo vypovídalo službu a já v tu chvíli oficiálně prohrála.
V jeden moment mé tělo padlo bezvládně do sněhu a odmítalo pokračovat dál. Nemělo to smysl.
Vločky sněhu snášející se z oblohy, oči upínající se k noční obloze v prosbě o milost a krev vsakující se do promrzlého sněhu. Vzduch se mi před ústy přetvářel na slabou mlhavou páru - umírala jsem.
„Sien!" Padl ke mně prudce na kolena. A možná že jsem se i usmála, když jsem náhle znovu pocítila jeho přítomnost. Ale realita udeřila rychleji, než-li jsem chtěla.
„Myslela jsem, že jsi zvládl utéct," zašeptala jsem bezradně, jak jsem si krutě uvědomovala význam jeho přítomnosti. Neměl tu být. Neměl tu co dělat.
Jenže on se nebál toho, že by ho objevili. Má krvácející rána se odrážela v jeho vždy tak hřejivých očích jako utrpení samo.
„Já-já. Uzdravím tě. Zvládneme to, tak jako vždy," chlácholil mě, jak pomalu bral mé zchřadlé tělo do náručí. Musel to vědět. Musel vidět, že mi není pomoci. Magie slábla, stejně tak jako mé tělo.
„Uteč," hlesla jsem a má ruka se zesláble dotkla jeho tváře. „Uteč a zachraň se. Prosím." Z posledních sil ho prosit o záchranu jeho samotného mi bylo marné. Pochopila jsem to přesně v tu chvíli, kdy mě k sobě přitiskl ještě více a políbil zničeně na čelo.
Držel mě pevně v náručí, tisknouc k sobě, jako bych mu mohla ulétnout. Možná, že to v tu chvíli i tak cítil a já mu to neměla za zlé. Sníh se poklidně snášel z nebe dál.
„Slibuji, že tě v tvém příštím životě najdu," šeptal mi do vlasů, držíc dlaní mou krvácející ránu na boku. „Najdu si tě, abychom se mohli pomstít," chlácholil mě zjišťujíc, že se mé srdce pomalu zastavilo. „Abychom se mohli pomstít společně," zavrčel a naposledy přiložil své čelo na to mé. „Miluji tě, Sien."
A to byl ten osudový moment, kdy jsem doslova zemřela v náručí mé spřízněné duše.
*tento svět je inspirován tím naším, avšak jeho geografie je o trochu jiná. Tato mapa je vykreslením světa knihy v 18.století. Vesnice zde zakreslené, existují stále i ve 21. století* *Ilustrace v této knize jsou mé vlastní*
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
