Střípky osudu✔

19. kapitola

„Co to sakra-"zabrblal Cameron s kartáčkem v puse, stále oblečen v pyžamu. Hleděl na hromadu těl ležících na zemi, včetně jeho sestry. Nechápal to a vůbec nevěděl, co si o tom myslet.

„Promiň chlapče. Nechtěný svědek." Uslyšel zezadu dívčí hlas a poté padl k zemi také.

Aria si povzdechla a překročila jeho tělo. Poté došla ke dveřím a dřepla si vedle brunetky ležící u jejich prahu. Nevypadala vůbec dobře. Její pleť zbledla, pod očima se utvořily tmavé kruhy a na rukou se začínaly rýsovat tmavé žilky. „Holka, holka. Co s tebou mám dělat?" Pokřivila obličej a stáhla obočí blíž k sobě.

Mezitím dolů po schodech seběhl celkem nešikovně Coltn, ženoucí se k dívce na zemi.

„Sien!" Padl k ní a vzal do dlaní její obličej. Aria mezitím vyšla ven a na chvíli zavřela oči. Poté je pomalu otevřela a spokojeně se pousmála. 

„Zahalila jsem je kouzlem," pronesla jako vysvětlení a přešla zpět k němu. „Budeme potřebovat další provazy, které právě zařizuje Brian. A aby toho nebylo málo, místo ve tvém sklepě se stále zmenšuje, takže opravdu nechápu, kam je chceš všechny dát. A ne! Se zabíjením stále nesouhlasím." Dala si ruce přísně v bok a pozorovala, jak ji stále ztrápeně zkoumá. 

„Použila moc temné magie. Musíme jí toho alespoň trochu zbavit," vdechl a lehce ji pohladil po bledé tváři. „Použijeme je," rozhodl nakonec. Aria celý výjev pod ní se zájmem pozorovala. 

„Má štěstí, že tě má." Lehce se pousmála. 

„Řekl bych spíš štěstí v neštěstí. Tohle jsou jen vedlejší škody toho, kdy jsem jí kdysi nechal poznat magii. Největší chyba mého života." Mírně posmutněl a pozoroval, jak ztěžka dýchá. Tu osudovou chvíli si vyčítal do nynějška. Kdyby tenkrát nepoznal svou vlastní magii a poté ji neukázal ji, nic z toho by se nedělo. Nejspíš by prožili krásný život a zemřeli spolu ve stáří. Ale tohle byla realita a on se s ní musel vypořádat.

„Hlavní je, že je dokázala zpacifikovat. Což je docela vtipné, když si vzpomenu, že sis neporadil ani se třemi. Je to talent," uchechtla se popichovačně. 

„Použila čirou temnou magii. Já bych ji nezvládl. Teď jen doufám, že to na ní nezpůsobilo žádné škody. Pomůžeš mi přendat kus té temnoty na ostatní? Na to abych to udělal sám, už nemám dostatek síly." Stočil na ni prosebný pohled. Znal ji jen rok, co mu zachránila zadek před takovými, kteří právě leželi venku v bezvědomí. Byla to první láska jeho několika staletého přítele. Nikdy si nemyslel, že by se zrovna on mohl zamilovat, natož do jedné z nejmocnějších dívek světa. Měla svou vlastní magii. Magii Strážkyň.

„Jako bych měla na výběr." Ušklíbla se a klekla si vedle něj. Každý ji vzal za jednu ruku a začali s kouzlem.

Netrvalo to dlouho a její kůže se začala znovu zbarvovat do normálu, černé žilky zmizely úplně. Odnesl ji nahoru do jejího pokoje, pečlivě ji přikryl a odhrnul vlasy z obličeje. Následně to muselo proběhnout všechno velmi rychle. Její bratr nakonec skončil u sebe v pokoji, jako by se nic nestalo. Ostatní omráčená těla svázali a následně odvezli autem do Coltnova domu.

„Nechci nic říkat," dopadla vedle něho na barovou stoličku pohledná tmavovláska a hlavu si zapřela o dlaň, „ale ten rušič magie nevydrží dlouho. Možná by vydržel, kdyby tam byli jen dva, tři lidi. Ale osm? Jsi blázen, Coltne!" Zasmála se pobaveně. Byla o dost jiná, než před rokem. Změnila se. Magie ji změnila.

„Budu je muset zabít. Nedá se nic jiného dělat. Ven by se tak či tak dostali a poté? Nedokázal bych ji ochránit. Ne při takovém množství," říkal zcela bez jakéhokoliv projevu lítosti vůči nim. Na to brunetka rázně zakroutila hlavou a přísně ho probodla pohledem.