𝐌𝐚 𝐂𝐡𝐞𝐫𝐢𝐞 ||𝐜𝐳 ✔ (Korekce)

† 4. † ✔

× × × † × × ×
Kapitola 4.
× × × † × × ×

Od začátku show uběhla necelá hodina. Záře reflektorů přeblikával a hudba tak hlasitá, že vlastní myšlenky nešly slyšet. Dav šílí. Kluci na pódiu řádí a užívají si to, nebo to tak aspoň vypadaá. Nikdo až na Emersona si nevšimnul, jak je Remington napjatý. Ví čím to je a doufá, že to nejhorší přijde až mimo zraky fanoušků. Radši by byl, kdyby to nepřišlo vůbec, ale jeho bratr je ve stádiu, kdy to bohužel není možné.

Zrovna hrájí "Fucking with my head". Při téhle písničce Remington vždy lezl po konstrukci, nebo chodil mezi fanoušky. „You scream in my ear. But can't hear a thing. Oh, I take you down. But you just won't hate..." Vyleze na bedny. Jeho tep je rychlejší než běžně, po čele mu stéká pot, stejně tak na zádech a jeho odhalené tělo se pod záři světel leskne. „You're fucking with my head! Yeah, yeah! You're fucking with my head You're fucking with my.." opakuje a křičí z plných plic. Nastane mezi hra, seskočí z beden, zatmí se mu před očima a podlomí kolena. Před očima se mu ženou snad i bludy. Má pocit, jako by ho někdo svázal a hodil do vody. Dech se mu abnormálně zrychlí, přitom se nemůže nadechnout. Z oči mu vyhrknou slzy. Je to tady.. panická ataka. Emerson okamžitě přestane hrát a přiběhne k němu. Klekne si tak, aby bratr neměl výhled do jeviště. Podepře ho a vytáhne na nohy. Nehledě na všechny kolem odvede svého bratra do zákulisí a po cestě ho uklidňuje aspoň slovy.

Dovede ho k umyvadlu. Remington se rukou zapře o zeď, nakloní se nad umyvadlo a začne zvracet. Emerson ho vyděšeně pozoruje. Jen je rád, že Remington před vystoupením nejí, tudíž nemá pořádně co zvracet, ale tím jeho obavy nekončí. Potřebuje akutně léky na zklidnění a ty mívá u sebe v batůžku, ovšem kde se nachází, je jeden problém. Další je, že ho Em nemůže nechat samotného. Jen co Remington ze sebe všechno dostane, znovu se mu podlomí kolena, mladší ho jen tak tak zachytí a posadí na zem, tak, aby se zády opíral o linku. Sundá mu šátek z krku, spláchne umyvadlo a šátek namočí do studené vody, vyždíme a přiloží jej bratrovy zezadu na krk. Z očí se mu valídalší a další slzy, hruď se zběsile nadzvedávala při prudkých nádechů a potůčky potu stékají po kůži. Emerson se rozhlédne po místnosti a spatřil batůžek. Chce vstát a jít pro něj, ale zabrání mu v tom Remingtonova ruka, která ho pevně drží za zápěstí.
„Reme..." Zašeptá mladší vyděšeně.
„Ne-ne-choď ni-kam..." Hlas se mu klepe a v krku mu chrčí od nadměrného množství slin. Emerson se podívá na batůžek.
„Ale.. já nikam neodejdu, budu furt tady, jen potřebuji z tvého batohu léky." Vysvětlí mu, ale Remington zavrtí hlavou a stisk ještě zpevní.

„Reme- to bolí..." Přivře oči od bolest. Volnou rukou mu setře slzy z tváře a podívá se mu do očí.
„Jsem tady, neboj... Jen mě pusť, nebo mi to zápěstí zlomíš..." Remington pomalu stisk povolí ale bratrovu ruku nepouští, nechce aby ho nechal samotného. Emerson si povzdechne. S takovou se k tomu batohu nedostane.
„Reme musíš mě pustit, abych ti mohl-" Do místnosti v padne Daniel a pohledem zaraženě kmitá z Remingtona na Emersona.
„Dane pojď sem!" Řekne Emerson. Daniel k nim přejde a dřepne si. Emerson se vysmekne Remingtonovi a přejde k sedačce, vezme batoh a začne se v něm přehrabovat.
„Eme- Emer-sone.. Kde-kde je Emer-son..?" Začne vyvádět Remington a čapne Daniela za lem trika.
„Co se s ním do prdele děje?!" Vyjekne Daniel a koukne na mladšího, který celý obsah batohu vysype na sedačku. Popadne pouzdro a přispěchá k Remimu.
„K-kde je.. Emerson.." Zašeptá a rozklepe se ještě víc.

Emerson podá Danielovi gumu na stahovaná „Stáhnu mu to tady.." ukáže kousek nad loktem.
„Počkej?! Co teď chceš jako dělat? To mu jako napícháš sedativa?" Začne panikařit Daniel.
„Jo." Odpoví jednoduše Emerson a natáhne do injekce tekutinu z již nadávkované lahvičky.
„Už si to někdy dělal? Vždyť se klepe a třese sebou, trefíš se vůbec? A-a"
„Danieli už to stáhni!" Zvýší hlas a zamračí se. Dan přikývne a zaškrtí Removu levou ruku. Emerson mu ji ještě pošplíchá dezinfekcí a píchne mu jehlu do žíly a všechen obsah do něj vtlačí. Remington se zajíkne a zavře oči, štípe to jak ďas.
„Povol to!" Přikáže Danielovi, injekci položí bokem a chytne bratrovy tváře.
„Běž za Sebastianem. Já už to zvládnu..." Řekne a otočí se ke svému bratrovy. Dan kývne a vrátí se na stage.
„Remi.. No tak.. otevři oči.." Zašeptá a palci setře slzy z jeho tváře. Remington otevře oči a splašeně začne dýchat. Cítil jak mu látka proudí v těle, bylo to nepříjemné a v jistou chvíli i bolestivé.

„Klid, klid. Zhluboka se nadechni a pomalu vydechni." Šeptal Emerson a díval se mu do očí. Remington ho poslechne a chvíli tak dělá. Prodýcháním se látka lépe rozšíří v těle a začne účinkovat. Jeho tep se pomalinku začne zklidňovat, přestane se i chvět, slzy mu však stále stékají. Emerson ho stále drží za tváře a šeptem uklidňuje. V hlavě mu běhá stovky myšlenek, proč a co způsobilo, že bratra takto polapil záchvat. Věděl, že je za určitou dobu mívá pravidelně, ale takhle intenzivní zažil jen jednou a to když zemřela Laila, jinak vždy stačil prášek.

Remington chytne mladšímu bratru ruku, zavře oči a zase je otevře, dýchal klidně.
„V pořádku?" Zeptá se mladší.
„Jo.." Zašeptá a podívá se na jehlu. „Posral jsem celou show, co?" Odvrátí pohled od jehly a podívá se do zelených očí svého brášky.
„Na to vůbec nemysli. Důležitý je tvoje zdraví." Usměje se a podá mu flašku s vodou. Remington ji přijme a pořádně se napije.
„Mám tam vůbec ještě chodit?" Zeptá se a zavře flašku.
„Záleží jak se na to cítíš.." odmlčí se a podívá se do země „ale byl bych radši, kdyby sis šel lehnout. Nějak to už vyřešíme. Samozřejmě tě nenechám bez dozoru." Zašeptá a podá mu pomocnou ruku.
„V poho.. budu rád když vůbec vstanu z postele." Usměje se, chytí ho za ruku a vstane.

†