𝐌𝐚 𝐂𝐡𝐞𝐫𝐢𝐞 ||𝐜𝐳 ✔ (Korekce)

†20.†

Kapitola 20.

Emerson se poodtáhne a podívá se na něj pohledem který jasně naznačoval otázku 'Co to děláš?'. Byl zmatený a překvapený. Remington se jen nevinně uculí a odejde do kuchyně.

Otevře vrchní skříňku u lednice a začne se přehrabovat v různých pytlíkách s bombóny, sladkosti, chipsy a mnoho dalšími dobroty. Pobere gumové medvídky, marshmallowny, burákové máslo a na závěr i jeho oblíbenou nutellu. Medvídky s marshmallow nasype do misky, z šuplíku vezme dvě lžičky a jde k Emersonovi.
Misku položí na stolek a svému bratrovi podá burákové máslo i se lžičkou.
,,Podíváme se na jeden horror, vyšel před měsícem a jsou na něj špatné recenze. Prej okopírovali Patek 13. ale co už." Mezitím co mluvil zapne onen horror na netflixu a do pusy si nacpe marshmallowna namočeného v nutelle.
,,Reme nechci se dívat na horror. Pusť tam třeba Amélii, nebo i teho jebnutýho Pottera, jen ne horror- nh?!" Jeho nesouhlas přeruší sladký útok, který mu na jistou chvíli zabrání mluvit.
,,Promiň, ale s plnou pusou se nemluví." Vyplázne jazyk a na lžičku s lískovou čokoládou si dá pár gumídků.

Ve filmu již jel úvod, kde se seznámí hlavní postavy. Byla to taková ta klasika, kdy parta puberťáků jela stanovat, nic nového jen sebou měli psa. Prvních deset minut filmu se řešil problém vztahu prsaté blondýny s našamponkovaným týpečkem.
Remington se vsadil o čtyři červené gumídky, že to skončí sexem, Emerson si však myslel, že se neusmíří. Přece jen výhružka za nevěru s nejlepší kámoškou, která jela s nima stanovat? To se neodpouští. On to tak totiž i cítil.
Inu, scénáristům nějaké city jsou putna, jelikož si to ti dva o pár minut později rozdávali v koupelně. Přišel o červené gumídky.

,,Vidíš, říkal jsem to." Sní ty medvídky a nohy si natáhne na stůl.
,,Já bych to neudělal." Řekne svůj názor mladší a lžičkou si nabere burákové máslo.
,,Myslíš, že tam bude i gay pár? Třeba spolu budou taky řešit takové blbosti." Zasměje se Remington a přikryje se dekou, aby mu nebylo chladno.
,,To jako chceš vidět jak to dělaj dva borci? Dost nechutný, nemyslíš? Jako ať si kdo chce chodí s kým chce, ale jejich sexuální hrátky fakt nepotřebuju znát."
,,A zkoušel si to někdy? Nebo chtěl si to někdy zkusit?" Podívá se na mladšího Rem s takovým úšklebkem, kdy se Emerson bál, co se mu vůbec honí hlavou.
,,Unm.. Nevím." šeptne a pohled vrátí k filmu. Dost znervózněl, tohle téma pro něj bylo celkově divný.

Remington se jen potutelně usměje a dál se dívá na film, který mu už teď přišel nudný. Po další půl hodině se tam nic děsivého neodehrávalo. Jeho pozornost se ztrácela a tak přemýšlel nad různými věcmi. Po chvíli i to ho přestalo bavit. Vstane, překročí sedačku a jde ke schodišti. ,,Jdu si odskočit" oznámí, vyběhne schody a jde do koupelny. Když je již na odchodu pohled mu padne ke květináči s kvítkem. Nevěděl, proč se tam podíval, už vůbec však nevěděl, jak se tam dostal ten zápisník. Zapomněl na něj, ani si nepamatuje, že by ho přenášel.

Vezme ho do ruky a otevře. Rty stáhne do úzké linky, když si přečte záznam o Sebastianově smrti. Opět ho začal pohlcovat pocit úzkosti a beznaděje. Chlad na zádech a horkost až pálení na dlaních. Konečky prstů mu brněly. Slyšel dýchání za svým krkem. Otočí na další stránky. Zorničky se mu zúží a dech zadrhne v hrdle. Místností se ozve tiché zlomyslné uchechtnutí. Remington upustí zápisník na zem a rychle běží dolů za Emersonem, který znuděně sledoval film. Remington celý rozechvělý si sedne na jeho klín a obejme ho.
,,Uhn- Reme co blbneš?" Vyjekne překvapeně a vyděšeně Emerson. Starší však mlčel, chvěl se jak nakopnuté štěně a pevně objímal svého mladšího bratra, tiskl se k němu a dýchal mu na krk.
,,Reme?" šeptne mladší ,,Jde na tebe ataka?" zeptá se a pohladí ho na zádech. Doufal, že není, nevěděl, kde má léky a i kdyby věděl, nedostal by se k nim.

Vlastně úplně zapomněl, jak důležitý při tomto pro svého bratra je. Když se tyto ataky začaly projevovat, Emerson se bál, že o něj přijde. Tiskl ho vždy k sobě a chtěl aby se díval a vnímal jen jeho. Remington se tak naučil uklidňovat sám bez léků. Bohužel s postupem času se to zhoršovalo, a ani Emersonova přítomnost nestačila na uklidnění. Přes prášky se dostal až k injekcím.
Cítil jak se chvěje, srdce mu prudce bije a dech zrychlený. Něco mu však nesedělo. Cítil z něj čirý strach. Strach, který ho sevřel do dlaní, jako by se nad ním samotná smrt skláněla. Emerson ucítí chlad za krkem, trhavě se nadechne a svého bratra si k sobě víc přitiskne.
,,Remi jsem tu. Jsem tu jen já, neboj." šeptne i když mu intuice říkala, že něco není v pořádku. Z Remových úst začnou vycházet tichá slova, která šeptal do ramena mladšího. ,,Nech ho... Nech ho. Nech ho" stále opakoval a pohled zabodával do prázdna.
Emerson polkne, ,,Koho?" zeptá se nejistě a prsty zajede do delších odbarvených vlasů, které dříve bývaly zalakované do bodlinek. Když nijak nereaguje, trochu se poodtáhne, chytí mu tváře, které má horké a čelem se opře o jeho. Dívá se mu do očí, cítí jeho dech na tvářích.
,,Remi poslouchej mě. Nikdo tu není, nikdo neublíží ani tobě, ani mě. Ano? Jsme tu sami dva. Jen ty a já. Protože my jsme spolu vždycky. Už od mala. Spolu jsme nerozluční." zašeptá. Remington se mu nepřetržitě dívá do očí.
,,Slibuješ?" vydechne stále se strachem.
,,Slibuju..." pousměje se mladší.

Removi se zachvěje srdce. Překoná úzky prostor mezi mini a věnuje Emersonovi jemný polibek, do kterého vložil všechny své touhy...

Pocity jedné krve natolik odlišné, přesto tak stejné. Jejich společné vnímání bylo jako chuť cukru se solí. Výbuch lásky propletená nenávistí a žalem, jenž trhá duši tomu, který věřil. Věřil, že jej nic nezlomí, nic mu nevkrade perly slz do očí, nic nespálí jeho srdce.

Srdce neshořelo, však popel ze lží které jej tolik let obklopovaly, zastínily skutečnost, kterou celou dobu měl při sobě. Tou bolestí jíž si prošli byla velká, větší však bude v den, kdy neplyne den, kde noc nemá konce a žádný není čas.
Sen pouhý to byl, v náruči objímat něžné tělo a polibkem jej hladit. Slůvka něhy šeptat a vzdech vyvolat. Kdy horká těla by se tiskla, v potu slasti. V očích plameny lásky, vzájemný chtíč.

Osud je daný, tvé duši nevyhoví.
,,Vinou tvou tři životy skonají."

Dívka stojící za zády mladšího zvedne svůj pohled ke svému druhu, stojícím za zády staršího. Něžný to pohled se střetl s chladným a lačnícím po moci, kterou nyní nad všemi měl. Její ruce se chvěly. Dřímala v nich pero, které může zasáhnout do lidského osudu.
On se uchechtne. Měl veškerou kontrolu nad jeho životem, který již za málo bude jen jeho.

†