𝐌𝐚 𝐂𝐡𝐞𝐫𝐢𝐞 ||𝐜𝐳 ✔ (Korekce)

† 14. † ✔

× × × † × × × Kapitola14.×× × † × × ×

Úsměv z tváře se nejstaršímu z bratrů vytratí jak lusknutím prstu. Svůj pohled směřuje ven z okna. Larisa mlčí. Do tohoto se nechtěla plést a ani nemohla. Místnost opět zahltilo prázdné ticho a atmosféra kolem začala být nepříjemná. Remington je tiše sleduje a čeká, že něco řeknou. Nechápe však proč najednou tak ztichli. Neřekl přeci nic špatného ani nic zakázaného, tak proč má pocit, že to tak není. Nadechne se a pootevře ústa, že se zeptá znovu, v momentě si to rozmyslí, zavře pusu, vydechne a otočí se na patě. Chtěl tak moc říct nějakou nerudnou poznámku, ale věděl, že by tak ničemu nepřispěl. Naopak by možná zhoršil. Proto se v tichosti odebere po schodišti nahoru, kde zapluje do koupelny.

Ukazováčkem a palcem chytí klíč v zámku, běžně se v koupelně zamyká, ale teď váhá. Kvůli pocitu, že tu je někdo s ním? Nebo naději, že by mohl dojít Emerson? Či strach, že by nemohl utéct?
Svlíkne si triko a podívá se na svůj odraz. Nedíval se na sebe, nýbrž za sebe. Nikdo tam nebyl. Jen on sám. Pohledem přejde ke svým očím. Prohlíží si je, jako by se na ně díval poprvé a naposledy v životě. Prsty přejede po své tváři, stále sleduje své oči a vnímá dotek. Prsty přejede přes čelist a pomalu pokračuje ke krku. Náhle přes něj přejede, jako by si podřezával hrdlo. Ztuhne. Na ruce ucítí chlad. Zavře oči a odtáhne se od zrcadla. Otevře je teprve až je mimo jeho dosah. Svlíkne si zbylé oblečení, vejde pod sprchu a nechá na sebe stékat teplou vodu. Když se jeho tělo pořádně prohřeje začne se omývat a nevynechá ani vlasy.

Výjde ze sprchy, osuší se a ručník omotá kolem svého pasu. Opět na své ruce pocítí ten chlad, zároveň jako by ho někdo urputně sledoval. Zrcadlo měl za sebou, neodvážil se však ohlédnout. Otevře dveře a vyjde ven. Rychle přejde k sobě do pokoje ke skříni. Otevře ji a zarazí se. Stále na sobě cítí ten pohled, akorát z jiného úhlu. Zhluboka se nadechne a ohlídne se.

Pohledem se střetne s vlastím odrazem ve velkým podlouhlým zrcadle, které má pověšené na stěně.
,,Začínáš být paranoidní.." zašeptá si pro sebe, odvrátí zrak a ze skříně si vezme věci. Obleče se, prohrábne si mokré vlasy a otočí se ke stolku, aby si vzal telefon. Jakmile se ho pokusí zapnout, zjistí, že je vybitý. Povzdechne si a začne hledat nabíječku. Vzhledem k tomu, že mu věci z tour vybaloval Sebastian, tak neměl sebemenší představu, kde mohla být. Začal tedy prohledávat tašky, které měl s sebou. Tam ji nenašel. Pustí se do prohledávání pokoje.

Když již téměř celý pokoj převrátil vzhůru nohama, ve stolku u postele, kde vysype šuplík na podlahu, najde zápisník. Ošoupaný kožený přebal, který byl již vybledlý. Hřbet zdobený vypálenými ornamenty, které při prvním pohledu připomínaly lístečky. Při bližším prohlédnutí to lístečky nejsou, ale tvar očních otvorů s nepatrným náznakem oční bulvy. Nevzpomíná si, že by takový měl. Odmotá kožené šňůrky, kterými je zápisník ovázán a otevře ho někde uprostřed. Zašlé listy zely prázdnotou. Otevře jej tedy na první stránce. Byly tam znaky, které nerozpoznával. Otočí na další list, kde je datum, které moc dobře zná.

5. 5. 1994

Datum jeho narození. Má z toho divný pocit, ale co ví? Třeba je to jen shoda náhod. Nebo aspoň si to myslí do doby než pod datem byl i čas, kdy se narodil. Otočí na další list. Začne si číst text a čím víc listuje, tím víc se mu svírá žaludek. Je tam všechno co se mu kdy stalo. Datum, i s přesným časem. Detaily, které si nepamatoval. Všechny momenty, které ho ve směs ovlivnily. Nemůže od textu odtrhnout oči. Pak však došel až k zápisu z jeho snů. Byla tu zapsána každá noční můra, kde Emerson zemřel. A na závěr, i ta poslední. Otočí stránku, text však dál nepokračuje.

Polije ho studený pot. Kde se ty informace vzaly a kdo je zapsal? Je přeci nemožné, aby něco takového kdokoliv věděl. Ani rukopis není někoho koho zná. A jeho už vůbec není. A na to aby to někdo psal je příliš úhledný a písmena jsou identická.

Srdce se mu rozbuší jako splašené, ústa vyschnou a ruce se mu začnou lehce třást nervozitou. Oči se rozšiřovaly zatím co jeho mysl neklidně zpracovává nabité informace . Co když- co když je tohle stále sen a ve skutečnosti spí? Třeba jsou stále na tour a třeba se ani ta hádka nestala. Určitě Emerson není takový jak tady. Ano, určitě to tak je. Musí.

Prudce vstane, zápisník nechá na posteli a vyjde na chodbu. Byl přesvědčen, že je to sen. Bez zaklepání vtrhne do Emersonova pokoje. Zastaví ve středu místnosti a koukne na něj. Sedí za stolem a něco píše, nijak svou pozornost příchozímu Remimu nevěnuje. Cítil trávu, dusno ale také vůni, kterou Emerson používá. Mírně nahořklá vůně dřeva s nádechem svěžího eukaliptu, ach jak moc ji zbožňuje

Udělá krok k němu.
,,Emersone?" řekne opatrně a nejistě. Žádnou odezvu však nedostal. Přejde tedy blíž.
,,Emersone chci ti něco říct."
,,Odejdi" Řekne suše a dál píše. Remington zastaví kousek od něj.
,,Ne," ruku položí na jeho rameno. ,,Víš- už dlouho bych ti chtěl něco-" Emerson vstane shodí jeho ruku. Přejde k oknu a dvěma prsty vyloví z krabičky cigaretu.
,,Nevím, proč se tady chováš takhle, možná je to jen můj strach. Ve skutečnosti jsi jiný. Proto chci abys věděl, že mi je jedno jak nepříjemný, nebo hrubý ke mě jsi, je to jen můj strach, jak bys reagoval, kdybych ti řekl pravdu. Já ale chci vědět jak budeš reagovat a věřím tomu, že v realitě takhle ne."
,,Zmlkni." Zavrčí Emerson a podívá se na něj. Rem se nadechne.
,,Znám tě víc než kdokoliv jiný-"
,,Řekl jsem zmlkni! Vůbec mě neznáš Remingtone! Tak tu přestaň mlet takové sračky a vypadni." Z jeho slov jde jasně cítit nenávist a pohrdání.

Remington se však nedá odradit a věří svému. Stojí na místě a dívá se bratrovi do očí.
,,Prosím přestaň. Nevidím jediný důvod proč bys měl být takový."
,,Nevidíš? Tak se podívej do zrcadla, kde ten důvod hned uvidíš." řekne bez kapky emoce. Remi se usměje. Koukne na stůl.
,,Co si psal? Můžu si to přečíst?" Emerson se zamračí a mlčí, zapálí si cigaretu, potáhne a vydechne kouř.
,,Nebo nechceš se se mnou dívat na film? Vyšel novej od tvýho oblíbenýho režiséra." Posadí se na postel a podívá se na bratrovi záda. Rád by ho objal. Lehne si a rukama si projede vlasy, pohledem sklouzna k zrcadlu, strne. Po loktech mu tekla červená tekutina. Pohledem jede výš až k dlaním, které jsou celé od rudé. Trhavě se nadechne a koukne na své ruce. Jsou čisté. Ani známka po krvi. Znovu se podívá do zrcadla, nic... Narovná se. Na zádech cítí chlad a zaslechne tichý šepot. Neodváží se ohlédnout.

,,Slyšíš to taky... Ten šepot?" zeptá se krapet vyděšeně.
,,Odejdi." Řekne Emerson a zasedne zpět ke stolu.
,,Ale-"
,,Jdi!" vylítne mu ostře z úst jako bič. Hlas plná naléhavosti, jako by se déle nedokázal ovládat.vRem vstane a rozrušen odejde.

†