𝐌𝐚 𝐂𝐡𝐞𝐫𝐢𝐞 ||𝐜𝐳 ✔ (Korekce)

†13.† ✔

× × × † × × ×
Kapitola 13.
× × × † × × ×

Je poledne a sluneční paprsky sem tam pronikají skrz načechrané mraky. Mírný vánek šustí s listy stromů a keřů. Teploměr na terase ukazuje krásných 26°C. Ideální počasí na výlet, na který se Sebastian tolik těšil. Rád by jel, ale musel zůstat doma a čekat až se bratr probudí.
Zrovna umýval nádobí z oběda, když pohledem sjede ke svému telefonu. Má novou zprávu od Larisy. Utře si ruce a podívá se, co píše. ,,Za půl hodiny bych měla dojet" tiše přečte. Sebastianovi se na tváři vyrýsuje úsměv. Po dlouhé době uvidí svou snoubenku. Nemohl se dočkat až si spolu večer dají víno a neuškodilo by ani nějaké to mazlení. Konečně by přestal myslet na své bratry a na dusno, které mezi nimi teď tak těžce panuje.

Co se vrátili z tour, neslyšel Emersona říct jedinou kloudnou větu. Až na mh, nechci, nech mě, kde je to a tamto, neřekl nic. Vždy se zavře do pokoje a kreslí, nebo kouří jointa. To Sebastian lehce poznal, když Emerson vyšel z pokoje a prošel kolem něj. Šlo to z něj dost cítit. Ne že by to u něj nebylo zvykem, ale měl menší obavy, aby to nepřeháněl.

Přišlo mu, že povahou k jejich otci je teď nejblíže právě Emerson, a to mu dělá starosti. Nevděčný ignorant, kterého absolutně nezajímá, co se děje v rodině. Pro něj neexistovalo, že by kluky někdy pochválil, nebo byl na ně pyšný. Ne. Jen co došel z práce, hned byl problém. Horší bylo, když z práce šel rovnou pít, tohle se pravidelně dělo v pátek. Kolem půl jedenácté večer došel domů, alkohol z něj šek cítit i přes dvě místnosti. Dříve bratři, když máma byla na noční, dělali blbosti a běhali po baráku. Ne jednou se stalo, že jejich otec byl podrážděný a v záchvatu vzteku uhodil jednoho ze sourozenců. Po několika takových to potyčkách se kluci raději zavírali v pokojíku a dlouho do noci hrály různé deskové hry, pojídali sladkosti a čekali až otec usne.

Sebastian se nadechne. Věděl, že není o moc lepší, ale povahu lze krotit, pokud člověk chce. Jenže Emerson nechtěl.

Vezme nahřátý polštářek a jde k Remimu do pokoje. Doufá, že se brzy probudí, aby mohl normálně fungovat. Když před třemi dny zjistil, že Remington nevnímá, spí až moc dlouho a má nízkou teplotu, zavolal doktora. V tu chvíli o něj měl strach jak nikdy dřív. Doktor ho však ujistil, že to není nic, co by ho ohrozilo na životě. Podle všeho se při té bouři podchladil. Dál říkal, že pokud nemá zápal plic, nebo prochlazené ledviny, není potřeba ho odvážet do nemocnice. Jen je potřeba ho udržovat v teple. Jak doktor řekl, tak dělal. Pravidelně nahříval polštářky a přikládal je svému bratrovi pod duchnu, stejně jako teď.

Na chvíli otevře okno aby v místnosti opět byl čerstvý vzduch. Ze stolku vezme teploměr, posadí se na kraj postele a změří mu teplotu. Tak moc chce, aby se už probral. Takhle nemůže nikam jít a nic pořádně dělat. Do jisté míry ho to štve. Měl v plánu jet s Larisou na dva týdny do Californie a užívat si, takhle může leda tak na zahradu.
Zkontroluje teploměr, který ukazoval 35,6 což dost ulevé od vrásek na tváři. Večer měl ještě 34,4 ale pokud mu to bude takhle stoupat až k běžné teplotě, mohl by se už probudit. Vesměs už teď by mohl.

Podívá se na Remiho tvář. Je trochu neklidný, sem tam má tiky a vždy po nepravidelné době se mu introchu orosí čelo. Rozcuchané vlasy mu padají do očí, pod kterými měl tmavé kruhy, které díky pobledlé tváři, působili víc tmavě. Vypadá jako z filmu Tima Burtna, i štíhlou až vychrtlou postavu má. Usměje se nad tím krátce Sebastian. Remington má v oblibě tvorbu Tima Butna a věří, že kdyby měl natáčet nějaký jeho film, na pohodu by určitě získal hlavní roli.

Přes tichý byt se rozezní zvonek. Sebastianovi se v očích zalesknou jiskřičky radosti, rychle jde otevřít.

Remington se zamrví, vydá podivný zvuk a zamžourá očima.

,,Probuď se, Remi." Uslyší něžný hlas.
,,Mami? " zachraptí. Ženská postava sedí na kraji postele, vidí jen její siluetu, jelikož byla proti oknu. Pohladí ho na tváři.
,,Je čas vstávat." Šeptne a svými rty se otře o jeho ucho. Remington se dotkne její ruky, ucítí však jen svou tvář.
,,Já zemřel?"
,,Vstávej.." Tělem se na něj natiskne ale prostupuje do jeho těla, dokud se nevytratí.

Remington se nadechne. Otevře oči a pohledem přejede po místnosti, jako by někoho hledal. Cítil ji. Cítil tu specificky sladkou vůni. Ztěžka polkne, aby zvlhčilvyschlé hrdlo a podepře se lokty. Ze stolku vezme sklenici s vodou, kterou tam Sebastian každé ráno dával. Všechnu vodu vypije a sklenici vrátí zpět. Posadí se a oklepe ho zima. Na rukou mu naskočí husí kůže. Vezme si chundelatou deku a dá ji kolem sebe. Pak se však zarazí. Znovu se rozhlídne kolem sebe. Hlavou se mu hnaly otázky, jak je možné, že je doma ve svým pokoji. Naposledy si pamatoval že usínal v buse a- ta hádka. Podívá se na mobil a vyvalí oči. ,,Já- to už je skoro týden?" zmateně zašeptá ,,Já opravdu zemřel?" vydechne s pohledem zarytým do duchny.

Z chodby se ozve smích. Ohlídne se, znal ten smích, ano znal. Vstane a rozejde se ke dveřím. Vyjde na chodbu a bosýma nohama došlapuje na dřevěné schodiště. Jde pomalu a poslouchá každý zvuk, který se kolem něj šustne. Hlasy byly zřetelnější. Do nosu ho udeří parfém, který v jeho okolí používá jedinná osoba, Larisa.

Sladce se usmívá a poslouchá Sebastiana, který o něčem vášnivě vypráví. Měl opravdu radost, že je s Larisou a jde na něm vidět, že by se hned sbalil a odjel s ní kamkoliv, hlavně že by byl mimo tento dům. Proč to neudělá? Proběhne Removi hlavou a malatnou chůzí dojde do kuchyně.
Staršímu bratrovi se zadrhnou slova v krku, když uvidí Remingtona. Larisa se nachápavě ohlídne a pohledem se setká s tmavě hnědýma očima, které byly unavené a zmatené.
,,Remi!" Zeširoka se usměje a hned ho obejme. Mladší však vůbec nepobírá, co se právě děje, proto nehnutě stojí a blbě zírá na hodiny na troubě. 13:09 Co jsem dělal? Proč si nic nepamatuju? Jen... Ty zrcadla a- Semkne rty a zhluboka se nadechne.
,,Reme, nemáš hlad?" Zeptá se ho Sebastian, když se dostane z šoku. Remington zakroutí hlavou, že ne. Přesto mu Sebastian nachystá dětskou přesnídávku, aby do sebe aspoň něco dostal. K tomu mu uvaří i velkou termosku zázvorového čaje s medem.
Larisa ho pevněji obejme ,,Měli jsme o tebe takový strach! Sebi mi říkal, že si vůbec nekomunikoval, furt si spal a měl nízkou teplotu. Taky mi řekl o té bouřce, jak vás s Emersonem nemohli najít a že ses při ní podchladil." Vyhrkne ze sebe na jeden nádech. Remington jen tiše poslouchá a snaží se vzpomenout. Poslední však opravdu měl tu hádku, která mu příjemná opravdu nebyla. I přes to, mu na mysl padne jediná osoba.
,,Kde je Emerson?"

†