𝐌𝐚 𝐂𝐡𝐞𝐫𝐢𝐞 ||𝐜𝐳 ✔ (Korekce)

† 9. †✔

Místo příjezdu - Detroit
Čas - 11:17

Oblohu, jako hrubý popel, zatemňují mračna, dešťové kapky s těžkostí dopadají na zem, vlhký a chladný vzduch nasycuje město. Emerson s bolestí na srdci seděl na schodech klubu, kde mají hrát a kouřil cigaretu. Pozoroval kaluž před sebou, hladina se střídavě vlnila a třásla pokaždé, když do ni dopadne dešťová kapka. Jeho mysl je zcela uzavřena a jediné, co se mu teď honí hlavou, je jaké by bylo být vodou. Určitě by to bylo lepší, nemusel by cítit bolest a taky by nemusel nic řešit, byl by svobodný. Nebo kdyby byl voda v křišťálové studánce někde uprostřed lesa. Kolem něj by rostly krásné zelené kapradiny s velkýmy listy a mech tak jemný, jako načechrané peříčka. Na jeho hladině by se odrážely paprsky slunce, které by prosvítaly mezi korunami stromů a hazely by duhové odlesky.

Zavře oči a vydechne obláček kouře. Je to krásná představa a určitě by to byla ještě hezčí realita. Zhluboka se nadechne chladného vzduchu, pousměje se. Tohle ho dokázalo uklidnit. Bolest a srdci to neutiší, ale aspoň trochu odreaguje od okolního světa a jeho problémů.

Remington si prochází vrchní patro hlavní haly klubu. Ve sluchátkách poslouchá playlisty od nijak známých skupin a v hlavě se mu honí myšlenky o snu, který se mu v noci zdál. Byl sice krátký a děj nejasný, ale když tam Emerson zemřel jeho vinou v jeho náruči... Zanechalo to v něm neklid. Zkoušel se rozvzpomenout na detaily, ale jen viděl a cítil jak se teplá krev vsakuje do jeho oblečení a rukou hladí chladně bledou tvář svého bratra. Vše ostatní bylo jak když v mlžném oparu, který čím dál víc houstl.

Přeběhne mu mráz po zádech a v krku se mu udělá knedlík. Oklepe se. Zvýší hlasitost hudby a rozběhne se po patře, jako by snad za ním něco stalo a snažil se před tím utéct. Do nosu ho udeří specifická sladká vůně parfému, byla mu nějak povědomá. Zpomalí a rozhlídne se kolem sebe. Nikdo nikde. „Jak jinak..." zamumlá, posadí se na křeslo a zadívá se na pódium. Jsou tam již nanošeny všechny věci, všichni však najednou měli akutní potřebu si zajít někam na jídlo. Remington ale na jídlo nemá ani pomyšlení natož chuť. Od rána mu v žaludku leží ten sen a nutí ho to nad tím stále přemýšlet, i když ví, že tím ničeho nedosáhne. Akorát se tím víc stresuje. Poslední dobou se v depresích utápí čím dál častěji. Jeho noční můry se vrací každou noc. Vždy začínají na jiném místě za jiné události. Jedno však je vždy stejné. Jeho otec, který stál za ním a říkal mu, ať to udělá. Do ruky mu dá vždy jinou zbraň. Poslechne ho a udělá to. Zabije ho. Horší bylo, že začíná být paronoidní. Slyší hlasy a někdy vidí i tváře vystupující ze tmy.

Promne si kořen nosu a zhluboka se nadechne. Příjde si jako blázen a nejspíše k němu nemá daleko. Rád by se s tím někomu svěřil, ale má strach že ho za to odsoudí. Ono je přeci hrozně jednoduché někoho odsoudit jen za to, že není normální. A kor jeho, že? Proto to radši v sobě dusí. Titul blázna si už tak vyslouži za své naivní myšlenky, že by mohl něco mít s Emersonem. Dobře, to že jeho orientace není čistě hetero, není nijak drastické a nikdo ho za to neukamenuje, nebo neupálí. Ale už jen to, že se zajímá o vlastního bratra je zavánějící a zvrácené. Až na pornografii je incest dost tvrdě odsuzován a společnost nad takovými opovrhuje. Navíc je to trestné a podle zákona by mohl i na několik let do vězení. Nejhorší, že kdyby se to stalo, totálně by to zníčilo jméno kapely. Komplet. Všechna ta snaha několika let by šla do kopru. Jejich sny by se v okamžik rozpadly a jediný, kdo by za to mohl, by byl on. Jen proto, že něco víc cítí k osobě, s kterou je celý svůj život a v jejich žilách koluje stejná krev.

Remington pokrčí kolena a obejme je. Zavře oči a zhluboka dýchá. Vnímá svůj tlukot srdce. Vydechne a bradou se opře o kolena. Svůj pohled upře na část pódia, kde má Emerson již nachystané bicí.
Když nad tím tak přemýšlí, vždy to má nachystané jako první, aby mohl pomoct ostatním, nebo spolu dělali blbosti.
Ovšem teď si přišel, jako by se s ním ani Emerson nechtěl bavit. Mrzí ho to, ale co má dělat? Bylo mu to blbé, zužoval ho pocit, že svého bratra vůbec nezná. Při tom jsou spolu od jak živa. Nejlepší kamarádi, nerozlučná dvojka... Kde to je? Kde jsou ty časy, kdy si navzájem říkali o všem?

Halou se ozve hlasitě dunivá rána až sebou Remington trhne. Vyděšeně zalape po dechu a rozhlídne se co se stalo. Že by bouřka? Proběhne mu hlavou. Vstane a svižným krokem se rozejde k chodbě se schodištěm. Natáhne ruku a chytí kliku. Dveře se však otevřou bez jeho pomoci, ruku rychle stáhne k sobě a udělá krok od dveří. Ze škvíry vaje studený vzduch doprovázející hlubokou meluzínou. Remington polkne a nervozně nohou pootevře dveře. Ihned ho ovane studený vánek, což způsobí, že se mu zježí chloupky na rukách a naskočí husí kůže. Opatrně nakoukne do chodby, kde není ani noha, ani ruka. Jen na konci otevřená ventilačka okna, odkud táhle studený průvan a řvala meluzína.

Úlevně si oddechne. Dojde k oknu a zavře ho. Při tom koukne dolů na ulici, kde se hromadí voda, která nestíhá odtékat. Nebe ozáří klikatě roztřepený blesk následující dunivou řachou. Oklepe se. Zavře oči a rukama si obejme paže. Nemá rád bouřky, obzlášť ty hlasité. Připomínají mu to dětství a jeho. Otočí se a jde po točitém schodišti dolů. Uslyší další ránu, světla zablikají a zhasnou. Šokem špatně došlápne na schod a stoupne až na ten pod ním, tím ztratí rovnováhu a padá dolů. Vyjekne a při pádu něco sebou strhne na zem. Tupý náraz, řinčení kovu a zvuk kdy mobil tvrdě dopadne na zem přehluší bolestné zaúpění, které rozhodně nepatřilo Remimu..

Rem otevře oči a rukou se zapře o něco měkkého a studeného, co bylo podobné lidskému tělu. Zajikne se a pohltí ho strach. Rychle se posadí kus od toho a rukama šmátrá po kapsách ve snaze najít mobil. Všimne si, že však leží kousek od něj a svítící display, kterým byl otočený k zemi, lemuje hranu. Natáhne se pro něj, rychle ho vezme a začne hledat svítilnu. Kde je? Kde je? Tak kde je?! Začne panikařit a je mu ukradený, že má rozflákaný celý display. To něco se pohne a vydá neidentifikovatelný zvuk. No taak?! Kde- Najde ji a rozsvítí ji, ve stejný moment to něco ho chytí za stehno. Remington hlasitě zapiští a odhodí mobil kamsi do tmy.

,,Neječ!" řekne jemu známý hlas. V afektu ho však nenapadne nic lepšího než před sebou máchnout zatnutou pěstí. Úspěšně se i trefí.
,,Au! Ty debile, šak to jsem já!"
Remington zamrka a zatají dech.
,,Eme?" vykoktá vyděšeně.

†