Mr.Perfect

Příznání..

Dech se mi zadrhl v krku a já nebyla schopná slova.Mobil jsem držela v třesoucích se rukou a nemohla tomu uvěřit.

"Je tam někdo?" ozval se znovu a já si odkašlala.

"Ehm..J-joshi tady Kate." řekla jsem nervózně.

"Kde si vzala moje číslo a proč mi voláš tak pozdě?"

"J-já nevím.."  odmlčela jsem se.Nepočítala jsem s tím,že to vezme on a vůbec jsem si nepřipravovala co mu řeknu.Ale asi je načase abych mu vše řekla.

"J-jen jsem se chtěla zeptat jestli máš zítra čas třeba.Potřebovala bych ti něco říct.." čekala jsem na jeho reakci a v rukou nervózně svírala peřinu.Chci aby to příjmul hlavně kvůli tomu abych mu to řekla a i kvůli tomu,že ho potřebuju vidět.

"No vlastně mám čas.." chvíli bylo ticho a pak pokračoval: "Odpoledne se stavím,dobrou." řekl rychle a aniž bych se s ním stihla rozloučit,hovor vypl.

Jakto,že je to jeho číslo?Co to všechno znamená?

*

"Co máš dnes v plánu?" zeptal se mě táta u oběda.

"No..možná příjde Josh." 

"Opravdu?Nevěděl jsem,že ste kamarádi." řekl překvapeně,ale spíš mile překvapeně.

"Jen jsem ti chtěl říct,že mám dnes něco vyřídit v práci a bude do na dýl,tak jsem nechtěl,aby si byla zase zavřená doma jako vždy." usmál se a já taky.

Krátce po třetí hodině se domem rozlehl zvonek a já vyběhla z pokoje otevřít.Táta už odešel a já už předtím věděla,že budu s Joshem sama doma.Celá vystresovaná jsem otevřela dveře a lehce se usmála.Vypadal opět skvěle.Vlasy lehce upravené nahoru,tričko,které mu perfektně zvýrazňovalo svaly a jeho oči mě zaujmou vždy nejvíce.Myslela jsem,že se na místě rozteču.

"Ahoj." usmál se pokřiveně.

"Ahoj." pozdravila jsem nervózně a pozvala ho dál.Vyšli jsme po schodech do mého pokoje a on zůstal stát uprostřed čelem ke mě a čekal co řeknu.V hlavě jsem si skládala nějaké smyslné věty,ale celá tahle věc je nesmyslná,tak pochopím,když mi neuvěří.

"Joshi...m-mě se teď poslední dobou stávají dost divné věci a-a já pochopím,když mi nebudeš věřít,ale chci aby si to věděl." začala jsem a on mě pečlivě poslouchal.Takhle nervózní jsem nebyla pěkně dlohou.

"Pořád se mi o tobě zdá." vyhrkla jsem ze sebe.Jeho obličej se najednou proměnil na tázavý,ale pořád nic neříkal.

"Zdálo se mi o tobě ještě předtím něž jsem tě viděla poprvé a zdá se mi o tobě do teď.."

Pořád nic neříkal a já si přála,aby na to konečně něco řekl.

"V těch snech spolu buď chodíme a n-nebo.." nedořekla jsem to,protože jsem nemohla.Nedokázala jsem už dál nic říkat.Nevěřím tomu,že jsem mu to všechno teď řekla.Všechno co jsem v sobě dusila vyšlo na povrch.Vlastně ani nevím čím jsem si teď pomohla,protože on s tím stejně nic dělat nemůže.Ale vím,že už to nezvládám a tohle všechno mě doslova mučí..

Mohla jsem teď klidně na něj vyhrknout,že díky teď snům ho miluju.Že na něj nedokážu zapomenout,ale já ho nezajímám.Pro něj jsem určitě holka s kterou by si nikdy nic nezačal a teď tuším v to,že odejde.Vůbec se k tomu nevyjádřil a já chtěla vědět co si o tom myslí.Zaplavil mě smutek.Oči se mi zaplavily slzy a já pozorovala Joshe a doufala v to,že se nerozbrečím.On jen stál a díval se na mě.

"T-tak řekni k tomu něco." řekla jsem zoufale a z očí už mi začaly padat slzy.

"J-já nevím co k tomu říct." řekl tiše.

Domem se znovu ozval zvonek a já šla otevřít.Ve dveřích stál Adam s velkou kyticí růži v ruce.

"C-co tu děláš?" zeptala jsem se překvapeně a hřbetem ruky si utřela slzy.Z jeho šťastného obličeje se stal ustaraný.Poznal,že jsem brečela.

"Co se stalo?Ty si brečela?" pohladil mě po tváří a já se pousmála.

"N-ne to nic.Jak víš,kde bydlím?" snažila jsem se mít normální obličej,ale když jsem zapřemýšlela nad tím,že Josh pořád stojí v mém pokoji,radši bych se zase rozbrečela.

"Zjistil jsem to od Jenny.Chtěl jsem tě překvapit." usmál se a zase mě pohladil po tváři. "Tohle je pro tebe." podal mi kytici růží. 

"Wow..děkuju.To si nemusel." objala jsem ho a když jsem se otočila spatřila jsem Joshe.Sakra.Všimla jsem si,jak si ho Adam prohlédl a nebyl to moc hezký pohled.

"Kate,asi už půjdu.Zavolám ti." řekl,ještě jednou se podíval na Adama a odešel.Moment..vážně mi teď právě řekl,že mi večer zavolá?To se mi k němu po dnešku moc nehodí a uvidíme.Stejně to byla divná situace a Josh se zachoval teda pěkně zvlástně,ale čekám od něj,že mi to večer vysvětlí.

"Kdo to byl?" zeptal se Adam.

"Kamarád." usmála jsem a dala růže do vázy.