Mr.Perfect

Přátelé?..

"Děje se něco,Kate!?" vběhl do dveří Adam.

"N-ne,jen špatný sen." utřela jsem si z čela pot a falešně se pousmála.

"Dobře.Kdyby něco,tak stačí zavolat." řekl s úsměvem a pak odešel.

Musela jsem se trochu projít po pokoji a rozdýchat to.Kdy už to sakra konečně skončí.To mě to bude trápit celý život,nebo co?Bylo mi do breku,ale rychle jsem ho zahnala.Tohle se mi nikdy nestalo a já si myslím,že to není jen tak nějaký sen.Něco to prostě musí znamenat a já to musím zjistit.

*

Celou dobu jsem nedokázala znovu usnout.Kolem sedmé jsem vyšla z pokoje a šla do koupelny.Opláchla jsem si obličej a opřela se o umyvadlo.Kdo je ten kluk ze snu?Proč se mi o něm pořád zdá?Pořád mi tyhle otázky pobíhaly v hlavě a myslím,že se jich tak jednoduše nezbavím.

Sešla jsem dolů po schodech a v obýváku spatřila Jennu.Adam měl pravdu,vážně tu je.Ležela ve stejném oblečení jako včera,byla rozvalená na gauči a vedle ní ležela flaška od piva.Od včerejší párty tu zůstal velký bordel a to bych rozhodně uklízet nechtěla.Na zemi se povalovaly cigarety a dokonce i kondomy.Fuj.

V kuchyni to nebylo o moc lepší.Spoustu špinavého nádobí,rozlité pití a pár rozbitých skleniček.Měla bych už jet domů,ale nejdřív vzbudím Jennu.

"Jenno,vstávej." poklepala jsem jí na rameno.Něco nesmyslného zamumlala a otočila se na druhý bok.

"Jenno!" zopakovala jsem.Nic.

"Jenno vstávej!!" zakřičela jsem a ona rozespale otevřela oči.

"Co je?" zamrmlala.

"Musíme jít domů!Vstávej!"

"Klid Kate.Je dost času." řekla a pak zavřela oči.Cítila jsem jak ve mě vře zlost.Nebýt jí,ležela bych teď doma.Neměla jsem za ní jezdit.

"Dobré ráno." řekl hlas za námi.Otočila jsem se a uviděla Adama bez trička s hrnkem v ruce.Musím uznat,že postavu má dost dobrou.Trošku mě to zaskočilo a nevěděla jsem co říct.

"Co se děje?" zeptal se s úsměvem a bylo vidět,že ví,že jsem z něj nervózní.

"No..Jenna nechce vstávat." řekla jsem zasekle.

"Nech jí prospat.Co si dáš na snídani?" vydal se ke kuchyni a otevřel ledničku.

"To tu ještě nějaké jídlo po včerejšku zbylo?" zasmála jsem se a přešla k němu.

"Máš pravdu." zasmál se. "Nezajdeme někam?" 

"A-a co Jenna?" 

"Tu nech být.Prospí se a až se vrátíme,tak jí probudíme.Jdu se obléct,hned jsem tu." 

"F-ajn." 

*

Adam bydlí osamoceně jako já s tátou,akorát jsou kousek od jeho domu dva baráky.Šli jsme do města,kde už po ránu bylo hodně lidí.Zašli jsme si do jedné menší restaurace a sedli si ven,protože bylo hezky.Dali jsme si snídaňové menu a pak čekali,až nám to přinesou.

"Proč si taková?" zeptal se.Tahle otázka mě zaskočila.Jak to myslí?

"Co tím myslíš?" nechápala jsem.Zahleděl se na nebe. "Měla by sis víc užívat.Víc se bavit." 

"Nejsem takový typ." řekla jsem.

"A jaký teda jsi?" vyzvídal.

"Jsem radši o samotě.S tátou bydlíme osamoceně u lesa a na tu samotu jsem si zvykla.Nemám žádné přátelé až na Jennu." usmála jsem se i když to zní dost smutně.

"A až na mě." usmál se.

"No,tak fajn." zasmála jsem se.Nevěděla jsem co na to říct.Nejsem moc v kontaktu s lidmy a takové věci se mi normálně nestávájí a proto nevím,jak reagovat.Třeba Adam není zas tak špatný..