Mr.Perfect

Narozeniny..

A máme tu moje osmnácté narozeniny.Ty narozeniny,které pro mě měly být hodně důležité a těšila jsem se na ně už od svých čtrnácti let.Ráno probíhalo úplně normálně jako vždy.Posnídala jsem,umyla se,oblekla a trochu si uklidila v pokoji.Pak jsem si lehla do postele a přečetla kousek knížky a vrhla se pomoct tátovi s obědem.

"Dobré ráno mé dospělé dítě." zavolal táta z kuchyně,hned jak mě viděl.Musela jsem se zasmát.Vlastně mi vůbec nepříjde,že už jsem dospělá.Že už nejsem pořád to malé dítě,které brečelo,když spadlo.Nebo které nevydrželo doma samotné.Někdy mi ty staré časy chybí a často si říkávám,že jsem si své dětství možná málo užívala.Ten čas tak rychle uběhl a já už se do starých časů vrátit nemůžu.

"Dobré ráno." objala jsem ho a začla mu pomáhat s obědem.Říkal,že když je dneska ten můj velký den,tak budeme mít na oběd palačinky.Miluju palačinky.Už jsem je dlouhou dobu neměla a proto se na ně těším dvakrát víc.

"Kdy přijede babička s dědou?" zeptala jsem se.

"Teď přesně nevím..ještě jim zavolám." řekl váhavě a nejistě.Skrčila jsem obočí a prohlížela si ho. "Děje se něco tati?" 

"Ne,proč?" nevěnoval mi jediný pohled.Jen jsem zavrtěla hlavou a vrátila se k palačinkám.

Po obědě jsem se šla ven projít a opět jsem si zašla na své oblíbené místo za lesem.Sedla jsem si na trávu a relaxovala.Teplý vzduch prolétal kolem mě a slunce mi z boku svítilo do očí.Počasí pro letošní léto bylo hodně vydařené.Snad skoro žádný den nepršelo a je mi líto,že jsem si toho počasí neužila víc.

Ještě chvilku jsem se procházela lesem a pak nastal čas vrátit se domů.U našeho domu nebylo žádné auto a to mi přišlo,že už by tu babička,děda nebo teta se strýcem mohli být.Třeba se to zrušilo.Když jsem otevřela dveře nemohla jsem uvěřit vlastním očím.

"PŘEKVAPENÍÍ!" 

Byli tady všichni.Jenna,Adam,lidé ze školy s kterýma jsem pár slov prohodila,babička,děda,teta,strýc a táta,který se usmíval od ucha k uchu.Všichni na sobě měli narozeninové čepice a pozorovali mě.

"Panebože." vydechla jsem a cítila se konečně šťastná.Nikdy by mě nenapadlo,že se tady všichni sejdou a to na moje narozeniny.Myslela jsem,že se štěstím rozbrečím.

"J-já nevím co na to říct." řekla ještě pořád překvapeně.

"Nemusíš říkat nic.Jen si užij narozeniny." řekl táta vedle mě a já ho musela hned obejmout.Nevím,co bych dělala,kdyby tady nebyl.To on mě dokáže rozveselit a je to nejúžasnější člověk,kterého znám.Ve chvilce se všichni rozprchli a různá místa a pak někdo dokonce zapl hudbu.Musela jsem jít hned za Jennou a Adamem.Divím se,že tu Adam přišel.Myslela jsem,že už mě nechce vidět.

"Ahoj." pozdravila jsem je.Teda spíš Jennu,protože se Adam díval do země.

"Ahoj Kate.Všechno nejlepší!" usmála se Jenna a silně mě objala.

"Děkuju.Děkuju za to,že ste přišli.Vůbec jsem to nečekala." musela jsem se pořád usmívat,ale když jsem se podívala na Adama usměv mi zmizel.Jenna si toho všimla a asi už ví,co se stalo,tak nás nechala o samotě.Pozorovala jsem ho a nevěděla co říct.

"Děkuju,že si přišel." poděkovala jsem mu a on je lehce kývl. "Myslela jsem,že už se neuvidíme." pokračovala jsem a on se mi konečně podíval do očí.Vypadal pořád sklesle a smutně.

"To jsem si taky myslel,ale nechci ztratit kámošku." usmála jsem se.

"Pořád k tobě ale něco citím.Už je to menší,než předtím,ale pořád tam něco je,ale stejně mám pro tebe dárek,který ti udělá radost." 

"Jaký dárek?" 

"Běž do svého pokoje a uvidíš." pousmál se,ale pořád to nebyl ten jeho šťastný úsměv.Přikývla jsem a šla se tam podívat.Cítila jsem nervozitu a nevěděla jsem,co pro mě má.Pomalu jsem otvírala dveře od pokoje a pak ho uviděla.Josh stál uprostřed pokoje a když mě uviděl usmál se.Nikdy se na mě neusmál tak nádherně,jak teď.Ale tenhle úsměv jsem znala.Takhle se usmíval v mích snech a já už si myslela,že ten úsměv doopravdy nikdy neuvidím.Pomalu šel ke mě a já stála zmrazená na místě a dívala se do jeho pronikavých očí.

"Všechno nejlepší,Kate." nebyla jsem schopná slova,tak jsem je přikývla.Stal už malý kousek ode mě a já tomu pořád nemohla uvěřit.

"Měl bych ti něco vysvětlit."

Hi!<3

Tento díl je trochu o ničem a já už plánuju pomalu tuhle story ukončovat:( Vím,že to nebylo moc dlouhé a myslela jsem si,že to bude delší..

Přes prázdniny bych to měla dokončit a chtěla bych začít novou story,tak snad jsem vás teď moc nezklamala:(

Jinak moc všem děkuju těm,kteří to čtou:') Moc si toho vážím a je to skvělý pocit vědět,že to nepíšu jen pro sebe,ale také pro ostatní,kterým se to snad líbí:) DĚKUJU<3