Mr.Perfect

Smutek..

O DVA TÝDNY POZDĚJI:

Dny utíkaly jako voda a já stále čekám na hovor od Joshe.Od té doby jsem nemluvila ani s Adamem ani s Jennou,takže se mé dny vrátily zpátky do starých časů.Tolik jsem toho chtěla o prázdninách stihnout.Tolik jsem si přála,aby se stalo něco zajímavého,něco vzrušujícího na co bych ráda vzpomínala,ale místo toho teď celý den ležím v posteli,dívám se na nudné filmy a jím sladkosti.Už i ty knížky mě omrzely.Možná je to i tím,že už skoro nemám co číst.

Do začátku školy zbývá už jen týden a já se zase budu muset vrátit do té příšerné školy.Jelikož budu už ve čtvrťáku,bude to pro mě ještě těžší a budu se muset víc snažit,abych se dostala na nějakou tu vysokou.A taky mám předposlední den prázdnin narozeniny.Už od patnácti let jsem si říkala,že bych chtěla na své osmnácté narozeniny uspořádat obrovskou oslavu a pozvat na ní spoustu lidí a pořádně si to užít.Ale jak tak vidím,tak žádná oslava nebude.Ztratila jsem Jennu,Adama a i Joshe,kterého jsem vlastně ani neměla.( :D ) 

Plno holek v mém věku o letních prázdninách jezdí k moři,chodí na bazény,nebo si jen tak užívají horka.Strašně bych si přála tohle dělat,ale nemám s kým.U moře jsem byla jen jednou a to když sem byla malá.Teď na to nemáme dost peněz a tátovi se nikam nechce.

Možná Adam čeká až  mu zavolám.Možná by si se mnou rád promluvil a pozval mě ven jako za starých časů,ale já nechci být ta,která zavolá klukovi jako první.Chci,aby on zavolal mě,ale když nevolá,tak už nemá zájem o to se se mnou bavit.

Nakonec jsem stejně zvedla mobil a rozhodla se mu zavolat.Už jsem si myslela,že mi to nevezme,ale vzal.

'Ahoj.' ozvalo se.Jeho hlas nebyl veselý jako vždy,ale byl smutný a asi ho to hodně vzalo.

'Ahoj Adame.Chtěla jsem si promluvit.' řekla jsem opatrně.Když nic neřekl,pokračovala jsem.

'Je mi strašně moc líto toho,co se stalo,ale přece se kvůli tomu nebudeme bavit.Můžeme být pořád přátelé.'  Nastalo dlouhé ticho,až jsem si myslela,že to vypl. 'Jsi tam?'

''Ale já tě miluju.Když tě miluju tak s tebou nemůžu být jen kamarád.Když jsem s tebou ničí mě,že tě nemůžu políbit.Že se tě nemůžu dotýkat a říkat ti jak moc tě miluju.'  Myslela jsem,že se rozbrečím.Tohle mi nikdo v životě neřekl a ještě nikomu jsem nezlomila srdce.Ale neporučím tomu abych ho milovala.

'Je to Josh?Je to on,kterého miluješ?' zeptal se.

'Jak víš,že se jmenuje Josh?' 

'Zjistil jsem si to...Tak je to on?'  Zněl zklamaně a rozhodně mu bylo těžké o tom mluvit.

'Jo..'  

'Tak to ti přeju hodně štěstí.Ahoj..' hovor vypl a já zůstala zkamenělá sedět na posteli.Nemůžu uvěřit,že jsem ho takhle zranila.Už vím,jaké to je někomu zlomit srdce a hlavně mému nejlepšímu kamarádovi.Už se mnou nebude chtít nikdy mluvit..Všechno jsem zkazila.

Přišel na mě nával smutku a z očí se mi začlo hrnout spoustu slz.Opřela jsem se o zeď a začla brečet.Teď jsem se potřebovala pořádně vybrečet.Možná mi potom bude líp,nebo možná i ne,ale potřebuju to ze sebe dostat.Brečím i kvůli Adamovi i kvůli Joshovi.Oba o mě nemají zájem a zase jsem zůstala sama.Proč musí být všechno tak těžké.V jednu chvíli je člověk nejšťastnější v životě a v tu druhou úplně na dně.

Už vím,jaký je ten pocit,když člověka bolí u srdce a přeje si jen jediné,být zase šťastný.Lehla jsem si zpátky do postele a nechala slzám volný průběh.

Takhle to šlo pár dní.Každý den jsem probrečela,ale došlo mi,že už to nemá cenu.Stejně mi to ničím nepomůže.Poslední týden prázdnin jsem se snažila trávit venku a pročistit si hlavu.Pomáhalo to,ale hned jak sem přišla domů,vrátilo se to do normálu.Chodila jsem lesem a dál,až jsem dokonce našla i nové,pěkné místečko,kde teď chodím často.Vždy jsem obdivovala nádherný západ slunce,který šel vidět zpoza stromů a kousek dál byla velká louka,kterou jsem pozorovala.

Zítra mám narozeniny..

Vůbec nevím jak to bude probíhat.Táta říkal,že pozve babičku,dědu s tetou a strýcem se kterýma to společně oslavíme,když to nechci slavit s přáteli.Dědu s babičkou jsem dlouho neviděla,takže mi jejich návštěva vadit nebude.Třeba příjdu na jiné myšlenky.

Ahoojte<3

Omlouvám se,že část dlouho nebyla,ale tak víte,že budou zachvíli Vánoce a já neměla moc čas psát,protože jsem chystala a dokupovala dárečky:3:D Ale o Vánocích vám to vynahradím a budu se snažit psát co nejčastěji:') 

 A chtěla bych moc všem poděkovat za votes,komentáře a sledovanost<3 Moc mě to těší,že vás (doufám:D) tenhle příběh baví:')