Mr.Perfect

Tak ráda bych mu to řekla..

Povečeřeli jsme a pak šel Tom s tátou pro něco do auta,takže jsem zůstala s Joshem sama.Nevěděla jsem o čem se s ním bavit a ani co dělat.Seděl na sedačce u nás v obýváku a něco dělal na mobilu.

"Nechceš třeba ukázat můj pokoj?" zeptala jsem se váhavě a až potom mi došlo jak pitomá otázka to je.Super Kate,lepší otázku si si vymyslet nemohla..

Oddělal oči z mobilu a zadíval se na mě.Díval se docela dlouho a až pak řekl:"Fajn." Společně jsme došli do pokoje a on si ho hned začal prohlížet.Pořád nedokážu uvěřit tomu,že je to on a že je teď právě v mém pokoji.Prohlížel si fotky,které jsem měla na poličkách zarámované a pak se díval z okna.

"Máš tu hezký výhled." řekl.

"Díky." poděkovala jsem potichu.Otočil se na mě a zády se opřel o zeď a pozoroval mě.Doslova se vpíjel do mých očí.Z toho podledu jsem znervózněla.

"C-co?Proč mě pořád pozoruješ?" zasmála jsem se. 

"Nic." odpověděl jednoduše a zpátky se otočil k oknu.Některé povahy kluků opravdu nechápu.V tuto chvíli jsem mu strašně chtěla všechno říct,ale nevěděla jsem jak.Bylo by blbé říct :"Několik dní se mi o tobě zdálo, i když jsem tě nikdy neviděla a asi tě miluju." Tohle bych stejně nikdy říct nedokázala.Za svůj život jsem měla jen jeden vztah.No teda "vztah".Bylo mi kolem patnácti a Austin,tak se jmenoval,si mě ve škole absolutně nevšímal a ani mě nezdravil,za to venku o samotě mi pořád říkal,jak moc mě miluje a že by mě nikdy neopustil.Tohle jsou jen hloupé řečičky.Navíc jsem do něj až tak moc zamilovaná nebyla.Ale teď je to jiné.V jeho přítomnosti mám zvláštní pocity a jsou to ty samé,jak ve snech.Možná i horší.

"A..no vlastně ani nevím kolik ti je." zasmála jsem se a nervózně si hrála s prsty.

"18." odpověděl zády ke mě.

"Mě 17." usmála jsem se,ikdyž jsem věděla,že mě nevidí.

"No asi bych už měl jít." otočil se na mě. "Měj se." pousmál se a odešel z pokoje.Nedokážu pochopit jeho povahu.To se takhle divně chová ke všem holkám?A vlastně co když má holku?

Třeba už ho nikdy neuvidím..možná by to bylo i lepší.Nezajímám ho.Nelíbím se mu.Je úplně odlišné povahy a v tomto případě rozhodně neplatí,že se protiklady přitahují,protože on se mnou vůbec nemíní komunikovat.

Lehla jsem si na postel a rozhodla se napsat Adamovi.Ten o mě aspoň nějaký zájem jeví..

Ahoj:) Máš zítra čas?Ráda bych si stebou někam vyrazila.Kate

Mobil jsem položila na noční stolek a sešla schody,abych si ho ještě jednou prohlédla.Táta se s Tomem ještě pořád bavil a Josh se opíral o auto a díval se do země,jako by přemýšlel.Po chvíli už se táta loučil a objal i Joshe.Teď chci být rozhodně na tátovém místě.Táta ještě Joshovi něco říkal a Josh se tomu lehce zasmál.Je tak roztomilý..a ten jeho úsměv..Škoda,že bych u něj nikdy šanci neměla.Za tu dobu už mi Adam odepsal.

Ahooj:') Čas mám a rozhodně se můžem sejít.Nechceš přijet k nám?Čekal bych tě na autobusové zastávce:)

Po nepříjemné vzpomínce na minulou jízdu autobusem se mi udělalo špatně,ale proč si neudělat menší výlet.

Fajn:) Pojedu 14:40,měj se:)

Už se těším.Pa:) odepsal.

Lehla jsem si a přečetla kousek knížky a pak se rozhodla jít spát.Nemohla jsem usnout.Před očima jsem mělo jeho tvář..když jsem ho poprvé uviděla,myslela jsem si,že se bude chovat jinak.Ale nic nikdy není podle mých představ..

*

Seděla jsem na střeše vysokého paneláku a pozorovala rušné,světelné město.Všude bylo spoustu aut.Tady to žilo i večer.Vzhlédla jsem k nebi a zpozorovala spoustu zářících hvězd.Dál ode mě se objevil kluk vyšší postavy a kráčel ke mě.

"Čeká tě." oznámil mi a já hned věděla o co jde.Vesele jsem si stoupla a sešla schody ze střechy do nějaké prázdné místnosti.Místnost byla pokrytá svíčky všech barev,uprostřed byly dvě židle se stolem na kterém bylo víno.Na jedné z židlí seděl on,na sobě měl oblek a v ruce kytici růží.Po stěnách kolem nás bylo napsané několikrát moje jméno.Široce jsem se usmála a vběhla mu do náručí.

"Miluju tě." zašeptala jsem a silněji ho stiskla.

"Já tebe taky.A ani nevíš jak." řekl a naše rty se vzápětí spojily v jedny..