Divergent - Příběh Nancy Dawsonové

Část devátá

    „Posaď se.“ Dovedl mě do místnosti ve vyšších patrech. Skoro jsem začínala cítit přírodu z povrchu. Ta místnost byla úplně jiná, než by člověk řekl. Měkká křesla a spousta počítačů. Ale mě zaujala spíše ta křesla. Přeci jen je to rozdíl od plastových židlí a nepohodlných postelí. Posadila jsem se naproti němu do křesla. Jak to křeslo bylo měkké. Přímo jsem do něj zapadla. „Něco k pití?“ Měla jsem pořádnou žízeň, ale zakroutila jsem hlavou. Na stěnách jsem viděla vytapetované všelijaké ornamenty a obrazy. „Proč se mnou chcete mluvit? Řekla jsem vám pravdu.“ Sepjal ruce a podíval se na mě. „Jsi Upřímná, na vrchu seznamu a dokázalas přerušit svou simulaci.“ Mlčela jsem. „Jednou jsme to už zažili. A zdá se, že je to tu znovu.“ To ne. „Co je tu znovu?“ Zeptala jsem se. Opřel se. „Určitě znáš ty příběhy o divergentních lidech, že?“ Přikývla jsem. „Slyšela jsem, že prý jim v testech vyjde více než jedna frakce, ale nikdy jsem nevěřila, že je to možné.“

    „Dokud jsi to sama nezažila.“ Hleděla jsem na něj dál. „Nejsem divergentní.“ Odpověděla jsem. „Systém je nejsilnější věc. Jenom divergentní lidé ho dokážou pokazit.“ Ztuhla mi krev v žilách. „Nemůžu být divergentní. V testech mi vyšla Neohroženost.“ Polkla jsem. Usmál se. „Sledujeme tě už dlouho, Nancy. Jestli sis myslela, že nás budeš tahat za nos dlouho, přepočítala ses.“ Ne to ne. Nemohli na to přijít. „Nikdo nemůže najít tvé simulace a potom záhadně jednu ukončíš.“ Má mě. „Svítá?“ Shlédla jsem ke koberci. „Co se mnou bude?“ Vzhlédla jsem k němu. „Musíme tě odklidit. Lidé si jinak začnou uvědomovat, že nemusí být jednostranní.“ Tohle mě nikdy nenapadlo. Zapadávalo mi to do sebe. Byla jsem upřímná, ale i neohrožená. Vymyslela jsem plán, abych někoho vysvobodila, což se vůbec k upřímným nehodí. „Zabijete mě?“

    „Jak bychom tvou smrt vysvětlili? Spadla sama do propasti? Měli bychom tě přede všemi Neohroženými zabít jako výhružku do budoucna. Jenže tím bychom rozdmýchali oheň. Neohroženým by začalo docházet, že mohou být i jiní, než ti, kteří se nebojí naskakovat do jedoucího vlaku.“ Přehodil si nohu přes nohu. „Takže?“ Vybídla jsem ho. „Jak jsem řekl, musíme tě odklidit. Půjdeš s námi. Za dva týdny z tebe bude plnoprávná Neohrožená.“ Zavřela jsem oči. „Byla by škoda, aby tvá práce vyšla vniveč. Nikdo se o tobě nesmí dozvědět.“ Oči jsem otevřela. „Kam půjdu?“ Zvedl se z křesla. „Do hlavního sídla Neohroženosti. Nachází se na povrchu. Hned nad výcvikovým centrem. Budeš uvnitř jako můj host.“ Nabídl mi ruku. Zvedla jsem se sama. „Nebude lidem připadat divné, že si tam jen tak někoho přivedete?“ Zakroutil hlavou. „Tady jsme v Neohroženosti, ne v Upřímnosti. A teď jdeme. Nechceš to prodlužovat.“ Proč mě raději rovnou nezabije?

    V tom oblečení, které mi dal, jsem si připadala jinak. Nebylo to sportovní. Bylo…normální. I na Neohroženost. Černé džíny a černý dlouhý nátělník s lehkou průsvitnou látkou přes. Skoro to až nevypadalo na Neohroženost. Scházeli jsme po schodech dolů. Procházeli kolem propasti. Chtěla jsem skočit. A mít tohle všechno za sebou. Šla jsem poslušně za Denverem. Koho jsme cestou potkali, se mu klidili z cesty a ne moc se soucitem na mě hleděli. Mířil do jídelny, nebo nevím, kam. Cestou ke vchodu do jídelny jsme potkali Cala. Zastavil se na místě. „S tebou jsem chtěl mluvit.“ Řekl Denver. Cal mě sledoval. Když na to přijde i nováčci. Hlavně nechápavé pohledy. „Zítra ráno budete stát před mou kanceláří. Něco si musíme vyříkat.“ S polknutím mu přikývl. Myslel na svou smrt. Určitě. Já se v tu chvíli modlila, aby se neobjevili Staronoví a hlavně Eric.

    Denver luskl prsty. Jeden z jeho mužů mi naznačil, abych pokračovala. Hlavně buď silná. Jenže se mě zmocnovala zrovna plactiva nálada. Ale držela jsem se. Se vztyčenou hlavou jsem oba může předběhla. "Kam ji vedete? Nic přeci neudělala!" Opravdu se za mě právě Bella postavila? Fay horlivě Prikyvla. "Dokazala toho mnohem víc než kdy vy!" Podívala jsem se na ne. Celá naše skupina se ať uz přímo nebo nepřímo držela za ruce. "Nancy Dawsonova se dopustila toho nejhoršího prohřešku, jakého mohla." Řekne jim to? "Nancy není divergentni!" Ale jak to... Bella byla rozpalena do ruda. "Není, ale pokusila se o změnu pravidel. Můžete si tleskat. Nancy už nepatří do vaší výcvikové skupiny. Jeden z vás navíc má šanci." Bella chtěla něco namítnout, ale utnul ji. "Ještě slovo a jděte taky." Hlavně ať mlčí. Mlčela. "Pokračujeme. Hezky den." obešel mě. Muži mě vybidli, abych pokračovala. Ještě jssen se ohledla. Bella brecela. Někde za ní jsem viděla Erica. Viděla jsem, že ho lidí z jeho skupinh drží. I Samantha. Dekovne jsem ji pokynula hlavou a rozešla se směrem k východu.