Pár vteřin

2

„Kdysi dávno se zjevila jedna hvězda Sura, přinášela naši zemi dostatek světla. Jelikož ale neměla svými paprsky koho těšit, tak nechala vytvořit nás lidi. A aby na obloze nebyla sama, paprsky posvítila na celou galaxii a vyčarovala další hvězdy. Ne tak velké jako Sura, ani tak mocné ale potřebné. Ale bylo jich dost, aby nebyla osamocena. Dvě hvězdy, které byly nejblíže Sure se jmenovaly Isan a Kuran. Byly odvážné a velice chytré a neustále drželi při sobě. Za každou cenu chrání sebe navzájem a Suru.“

Proto nás podobně matka pojmenovala. Chtěla, abychom pořád drželi při sobě a abychom byly chytré a odvážné. Nesmíme zostudit hvězdy, po nichž jsme pojmenovaný a ani to nemáme v plánu.

„Další známé hvězda byla Valet, která vypínala lidem bolest v noci, aby mohli v klidu spát.  Skar Verte Jula Zari byly hvězdy, které ukazovaly světové strany. Dále hvězdy, které se na obloze zjevují jen někdy a je těžké je najít. Amur ta lidi spojovala, prý když tuto hvězdu uvidíte, tak brzy najdete lásku. Dále Vita, která zajišťuje zdraví. Mors, předpovídala smrt. Fosa, přivolávala štěstí. Dále hvězdy co už, nebyly tak známé.“

Ale my je znaly, protože naše matka chtěla, abychom si vše pamatovaly a vyprávěly dál, tak jako to vyprávěla její matka.

Myslím, ale že tohle zná každý.

„Třeba Bona Adies Svaka Delino a Vusi-  Zhasnutí Sury (Zatmění), Naštvání hvězd (Bouře), Spadnutí hvězd (Déšť), Příchod zimy a Příchod léta. Tyto hvězdy znamenaly slova. V obloze se dá číst stejně jako v knize. Obloha nás varuje, vypráví, připravuje na různé hrozby. Každá hvězda měla svou přednost něco, co zajišťovala. Věří se, že každá hvězda je odrazem nějaké vlastnosti člověka, kterou má v sobě nejvíce.“

A pak zarecituji, to co každý večer naše matka.

„Hvězdy pomohou ti zavřít víčka, náhle stín ti políbí líčka. Za chvíli propadneš do světa snů, nevnímej a relaxuj. Dokud je noc ještě nocí a nepřichází Sura, co spánek odnáší.“

Isa usnula během poloviny příběhu, ale já ho vyprávěla dál. Příběhy nekončí, když někdo usne, ale pokračují a mi jim musíme dát dobrou předlohu. Miluji vyprávění příběhů, vyrostla jsem na nich. Pomáhali mi naplnit žaludek a zapomenout na všechno zlé. Vymýšlím Ise neustále nějaký příběhy, usíná se jí pak mnohem líp.

Otočím se ke zdi a začnu přemýšlet nad myšlenkou, která mě napadla, než mě vyrušila Isa. Léky. Potřebujeme léky na utlumení horečky. Vím přesně jaké, protože jsem je už jednou viděla u sousedů, jenže těch jsme se se sestrou ptaly, už je nemají. I oni jsou furt chudší a chudší. Napadlo mě je zkusit ukrást nějaké jiné rodině, samozřejmě bohatší. Okrádat chudé je ubohé a ani my nejsem tak zoufalé.

Isa a já jsme skvělý tým, který umí neuvěřitelně dobře krást. Ona vždycky zaměstná publikum. Je skvělá herečka, poukáže někam a zmizí něco úplně jinde a to je moje práce. Jsem rychlá, tichá a především nenápadná. Matka mi říká, že jsem skoro až neviditelná.

Máme spousty triků, jak krást. Tohle bude ale jiné, léků je nedostatek, dají se sehnat jen na jediném místě.  A to v hlavním městě Acaruna. V královském městě plný nejnebezpečnějších nástrah na Špiony, což jsme my. Moc se jich odtamtud nevrátilo. Je to velice obrovské město plné Strážců, který jsou úplně všude. Je jednoduché se dostat tam, ale ven. To je něco jiného. Nikdy dřív jsem tam nebyla, náš otec tam cestoval a vyprávěl, jak to tam vypadá. To jak líčil to obrovské a nebezpečné město mi zanechalo obraz v mé mysli.  Možná, že i právě tam přesně otec odešel.

 Po dlouhé době jsem začala přemýšlet, co se z mého otce stalo ve světě, jaký je člověk, jaká hvězda je jeho odrazem. Cítila jsem, že špatná, ale že se má dobře. Ale to byl jen pocit a možná ze mě mluvila žárlivost.

„Žárlivost je nebezpečná, nedá se nasytit. Vždy bude někdo lepší, bohatší, hezčí... Je to nezastavitelná jízda a vy si na ní nikdy nesmíte koupit jízdenku. Ano?“ Slyšela jsem matky slova. Pamatovala jsem si všechno, co nám kdy řekla, vstřebávala to, snažila se porozumět a chápat.

Zavzpomínala jsem na dny, kdy jsem chodila do školy. V naší malé vesničce je pověřena vždy jedna osoba, která je zvolena dospělými, aby učila děti. Výuka trvá rok a mě učila zrovna naše matka. Byla nadšená, když jí zvolili a já byla hrdá.

Učili jsme se tam číst, psát, počítat, základy ošetřování, hvězdy a jejich historie, něco o královské rodině a chování.

Byl to složitý rok, Isu to teprve čeká. Až dosáhne 12 let, tak tam na rok bude docházet taky. Byla jsem tam častěji než doma a má matky pochopitelně taky, malou Isu hlídal táta.  Bylo toho hodně, 7 dní v týdnu a 9 hodin denně.  Někdo to bral jako možnosti se seznámit a najít si přátelé, pro mě to byli chvíle, kdy jsem poslouchala matku a zapamatovávala jsem si její slova.  Nevázala jsem se na nikoho než na svou rodinu a přišlo mi to bezpečnější... Zítra se po lécích porozhlédneme, zítřek pro nás bude lepší.

 Ještě jsem rychle vstala a látku znova namočila do studené vody a nad jejími ústy látku zmáčkla. Potřebuje dodat tekutiny. Ráno jí donutím toho vypít víc, teď musí odpočívat. Je v tvrdém spánku. Několik kapiček vody se jí ale do pusy dostalo. Znova jsem jí položila látku na pořád rozpálené čelo a šla si lehnout. Nějaká hvězda mě ušetřila a ihned jsem usnula.