Rise of the wolves - ✔️

K1 : propasti minulosti

Kdysi dávno, tak dávno, že nikdo z té doby už nežije, žili všichni tvorové v harmonii. Vlkodlaci dostali všechna neobydlená území a lidé se usídlila na pole, louky a pastviny, aby mohli snadno farmařit a chovat zvířata. Král vlkodlaků Nyro se sešel s králem lidí a společně sepsali smlouvu. V ní stálo, že vlkodlaci a lidé jsou od toho dne spojenci v nadcházejících válkách a již se nebudou navzájem lovit. Neuplynulo avšak ani čtvrtletí a lidé se vzbouřili. Demonstrovali, že nechtějí žít v souladu se stvůrami a zrůdami, před kterými je jejich rodiče a prarodiče varovali před spaním. Nechtěli, aby jejich děti vyrůstali v takovém světě. Takových lidí přibývalo a než jste se nadáli, znovu započal lov vlkodlaků.

Vybírali si jedince, toulavé vlky, a ty poté svázali, dovedli do jejich měst, a tam je veřejně přikovali ke kříži. To však nebylo všechno, po tomhle poté hlavní kat či lovec roztavil stříbro, nalil ho do hrnce nebo kastrolu a lil ho vlkodlakovi nejdříve na končetiny potom na podbřišek, břicho, hruď a teprve potom jim zbytek vylil na hlavu a do obličeje. Mezitím jejich obět sténala, vrčela, vyla, řvala a ti slabší i prosili o slitování. Lidé se tomuhle ale vždy jenom zasmáli a natěšeně sledovali další mučení.

Shiera se o tomto všem nedozvěděla od svých rodičů. Ne, ona se sama vydala do krutého světa lidí. Schovala se za roztrhanou kápi a předstírala ztracené dítě, přestože ji jako dítě ve vlkodlačím světě už dávno nebrali, bylo jí 16. Ve vesnici se nejdříve procházela ulicemi a sledovala chování lidí. Nemohla si nevšimnout, že děti se nezdály být tak krvežíznivé – pouze spolu hrály nějaké hry, jako například ta, kdy se navzájem honili. Byli neviní, to nechtěla zapomenout.

Ženy také bývaly značně méně krvežíznivé, ale potkala se i s bestiemi s monstry, které byly ženského pohlaví – ani to nechtěla zapomenout. Téměř každý muž sebou všude tahal kuši, šíp a toulec se šípy, mačetu nebo kapesní nože. Bylo snadné poznat lovce, ti byli téměř celí pokrytí stříbrem, až na oblečení, kůži a vlasy. Všichni byli neustále ve střehu a matky si hlídaly své děti jako dravci svá mláďata. Shiera jim rozuměla, ostatní vlčice se takhle také chovaly. Jak tak chodila, znovu se ponořila do minulosti.

Král Nyro byl v té době uvrhnut do vězení. Nesnažil se utéct a nikdy nikoho nenapadnul. Věděl jaký ho čeká osud a ani jednou nezpanikařil. Nechali ho tam hladovět celé dva měsíce. Díky vlkodlačím genům zvládl tak dlouho bez jídla přežít, sice v bolestech, ale žil. Potom ho vyvedlo dvanáct stráží na vysoké pódium, před kterým bylo shromážděno několik tisíců lidí. Po nějaké chvíli bučení a házení různých předmětů na vlkodlačího krále, se na pódium dostavil král lidí. Usmála se na své poddané, kteří mu z plných plic fandili a zamířil k Nyrovi.

,,Porušil jsi naši dohodu." prohodil vlkodlak.

,,Já ne – to mí lidé si to vybrali."

,,Obávám se, že mí lidé ti také vyberou nemilý osud."

,,Uvidíme, můj příteli. Uvidíme." usmál se král lidí.

Toto bylo poslední co Nyro slyšel, než byl sražen na kolena. Znovu se nebránil a dokonce naklonil hlavu, aby měl kat lepší přístup. Věděl co se stane. Slyšel svištění čepele ve vzduchu a chvilkovou bolest, než ho obklopila temnota. Tento legendární den, kdy král prostých lidí nechal srazit hlavu králi vlkodlaků si lidé každý rok oslavují. Tenkrát ale netušili, že vlkodlaci se tohle nenechají líbit. Brzy po popravě vtrhla celá horda rozzuřených a přeměněných vlkodlaků do hlavního města a probojovali se až do paláce. Nepovolili králi poklidnou smrt, jako dal jejich králi, ale místo toho ho jednoduše roztrhali na kusy. Přímo tam, na tom samém místě. Stále je v té místnosti ještě louže zaschlé krve – komorné ji odmítly umýt.